Notice Me (Faberry) - Kapitola 2

12. listopadu 2014 v 13:25 | ViKej |  Notice Me (Faberry)
Název povídky: Notice Me
Autor originálu: EverydayGleek
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 2/7
Info: Rachel Berry je zamilovaná do Quinn Fabray tak dlouho, jak si jen může vzpomenout. Háček je v tom, že se nezdá, že by si Quinn vůbec všimla, že Rachel existuje. Rachel s pomocí své nejlepší kamarádky, Santany, přichází s několika zvláštními plány, jak získat Quinninu pozornost. Pomohou tyto plány získat Rachel přítelkyni, nebo zůstane bez povšimnutí? Faberry AU!



Každou středu nová kapitola! Enjoy it!

Kapitola 2

Druhý den ráno

"Dobře, Rachel, myslím, že jsem vymyslela úžasný nový plán!" řekla Santana a bez varování prudce otevřela dveře do koupelny, kde jsem právě stála úplně nahá a mokrá, jelikož jsem právě vylezla ze sprchy. Jakmile Santana vstoupila do koupelny, nestydatě sjela mé vystavené tělo odshora dolů pohledem, přičemž se snažila vidět každý centimetr nahé kůže, který jen mohla. Zůstala jsem stát, v naprostém šoku, a snažila se přinutit své tělo k pohybu, abych si mohla vzít ručník a zakrýt se. Ale něco v Santanině pohledu mi to činilo zatraceně těžké. Jakmile Santana skončila s mým hodnocením? Posuzováním? Kontrolováním? Zavrtěla hlavou a podívala se mi do očí, se vzrušením zřetelně tryskajícím z jejího těla. "Tak jo, než ti představím svůj nový plán, jen bych chtěla říct: Sakra, holka! Tvoje tělo je úžasné. Měla bys rozhodně zvážit tu trojku se mnou a Britt." řekla Santana s prohnaným úšklebkem. Moje tělo bylo konečně schopné pohybu, a tak jsem rychle sáhla po ručníku a obalila si ho kolem sebe, čímž jsem účinně schovala svou dosud vystavenou pokožku.

"Jsi nemožná." řekla jsem jí s kamennou tváří. Jen se na mě ušklíbla a pokrčila rameny, aniž by přiznala, či popřela mé tvrzení. Obrátial jsem oči v sloup, je to přece Santana, s kým mluvím. Neví, co to je stud. "Co ten tvůj plán, Santano?" zeptala jsem se jí, abych jí připomněla, proč sem vlastně vůbec tak vtrhla.

"Oh! Jasně! Plán!" řekla, když si vzpomněla, co mi chtěla. Znovu jsem protočila oči. "Dobře, takže dneska ráno, když jsem si úžívala svůj každodenní běh, jsem si před Barnes and Noblesi všimla Quinn. Seděla tam s tím klukem, co ho ráda označuju jako jako Trouty Mouth. Každopádně, rozhodla jsem se, dát si pauzu a jen tak mimochodem jsem se posadila vedle nich. A když říkám vedle nich, myslím, dost daleko na to, aby si mě všimli, ale stále dost blízko, abych slyšela každé jejich slovo. Mluvili o tom, že půjdou na nějakou charitativní akci útulku... nebo tak něco. Mělo by se to konat v kampusu školy ve 2 odpoledne, což znamená, že to začíná přibližně za... " Santana se podívala na své hodinky. "5 hodin."

"Skvělé.... to je všechno?" zeptala jsem se jí. Ona se jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. Zasténala jsem. Co mi ještě neřekla?

"Takže, po běhání jsem zašla do školy, abych se podívala na letáky na tu akci. Psalo se tam, že mají málo dobrovolníků..." Usmála se na mě rozpačitě. Moje oči se rozšířily.

"Ne, ne, ne, ne, ne, ne! Prosím, řekni mi, že jsi neudělala to, co myslím!" zeptala jsem se jí prosebně. Ona se jen znovu ušklíbla, což mi jako odpověď stačilo.

"Je mi líto, nemůžu ti říct, že jsem to neudělala. Zapsala jsem tě jako dobrovolníka. Ale hej! Zapsala jsem i Britt a sebe, takže nebudeš sama!" odůvodnila Santana. Zasténala jsem ještě zoufaleji a vyrazila ven z koupelny. Santana mi byla rychle v patách, dohnala mě, když jsem vstupovala do své ložnice. "Podívej, Rach, tenhle plán by mohl fungovat! Quinn a Trouty Mouth jsou také dobrovolníci! Rachel, copak nechápeš, jak dobrá příležitost to pro tebe je? Konečně máš legitimní záminku k tomu zahájit s ní konverzaci." přihodila Santana velmi pádný argument. Odhodila jsem svůj ručník, šla ke svému prádelníku a ze svého spodního šuplíku jsem vytáhla černou podprsenku a odpovídající kus spodního prádla. Když jsem se oblékla, otočila jsem s pozvednutým obočím na Santanu. Ta se na mě tázavě podívala.

"Dobře. Udělám to. V kolik tam máme být?" zeptala jsem se poraženě. Ona se divoce zašklebila a vítězoslavně pozvedla zatnutou pěst.

Raději doufám, že tenhle plán bude fungovat.

XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

Později ten den - akce

"Dobře, takže to, co od vás tří budu potřebovat, je pomoc u stanoviště s hlodavci." řekl koordinátor akce Brittany, Santaně a mě. Ukázalo se totiž, že to není sbírka na zvířata, ale zprostředkování jejich adopce. Škola spolupracuje s několika místními útulky, a rozhodla, že nejlepší způsob, jak pomoci co největšímu počtu zvířat získat nový domov, je dostat zvířata do více obydlené oblasti. Díky tomu bylo vybudováno více než 50 stanovišť s více než 300 zvířaty. Zatímco celá tato akce se odehrávala na pozemcích školy. Při zmínce o hlodavcích se mi rozšířily oči a stáhl se mi žaludek. Když jsem se podívala na Santanu a Brittany, mohla jsem u nich rozpoznat výrazy odpovídající tomu mému. Výrazy plné čisté hrůzy.

"Je mi líto, říkal jste stanoviště s hlodavci?" zeptala jsem se ho, abych se ujistila, že jsem se nepřeslechla. On přikývl a věnoval mi divný pohled.

"Ano, přesně to jsem řekl. Vaše stanoviště bude naplněno křečky, morčaty a myšmi. Ale nebojte se, všichni budou v klecích. Ačkoli, zatímco jste tady, bude vaší povinností je také krmit, než si je někdo adoptuje." oznámil nám, zatímco nás vedl k našemu stanovišti. Jakmile jsme se tam dostali, mohli jsme si všimnout asi 30 klecí plných nechutných hlodavců. V okamžiku, kdy jsme vešli do stanu, upřeli se na nás všichni ty jejich malinké korálkové oči a pozorně sledovali každý náš pohyb. "Tak jsme tady. Máme asi hodinu předtím, než událost oficiálně začne. Teď chci, abyste vy tři šly a představily se ostatním dobrovolníkům. Každé dvě hodiny se budete střídat u jednotlivých stanovišť, takže myslím, že je dobrý nápad zažít se bavit s lidmi, kteří jsou teď u vašeho dalšího stanoviště. Já teď půjdu pro nějaké jídlo a pití a přinesu vám to sem, stejně jako několik adopčních papírů. Jděte se bavit, dámy!" zakřičel na nás koordinátor hravě. Věnovaly jsme mu zdvořilé úsměvy a vyšly ven z pod stanu.

Poté, co jsme se dostaly ze stanu, Brittany a já jsme se zastavily, zkřížily ruce na prsou a zároveň vrhly na Santanu naše smrtící pohledy. Santana, která si brzy všimla, že ji nesledujeme, se zastavila a otočila se k nám. Taky zkřížila ruce na hrudi, ale na rozdíl od nás obranným způsobem. Brittany a já jsme ji nadále mlčky propalovaly pohledem, zatímco Santana se zažínala kroutit pod našimi upřenými pohledy.

"Omlouvám se!" vykřikla s prosebným výrazem.

"Omlouváš se? Santano! Příští dvě hodiny musíme hlídat hlodavce. Omlouvám se je prostě v tomto případě nedostačující." řekla jsem jí rozzlobeně.

"Souhlasím s Rachel, San. Hlodavci jsou naprosto nechutní... a i když si myslím, že jsi mimořádně sexy, a i když tě miluji... nepočítej příští dvě noci s žádnými sladkými chvilkami se svou dívkou." řekla Brittany s pažemi stále na hrudi. Santaně poklesla čelist a její tvář zaplnil výraz čistého zoufalství.

"Ale Britt Britt!" zakvílela Santana nezvykle vysokým tónem. Brittany se na ni neoblomně zadívala a Santana rychle zavřela ústa a v porážce svěsila hlavu. "Dobře." zamumlala nedůtklivě.

Brittany a já jsme protočily oči a zaměřily svou pozornost opět k nejbližším stanovištím. "Zajímalo by mě, kde je asi Quinn..." řekla Brittany tiše.

Santana, Brittany a já jsme se poprvé setkaly během našich prvních chvil tady na NYU. Zjistily jsme, že Brittany bude naše sousedka na koleji a hned jsme si padly do oka. Některým lidem může Brittany připadat trochu divná, ale i když by to do ní člověk neřekl, je zatraceně geniální. A když říkám geniální, mám na mysli skutečně geniální, jako třeba Albert Einstein. Je to šílené! Každopádně, Santana jí byla uchvácena hned na první pohled. (Nebo tak to aspoň říká. Santana někdy může být taková měkkota.) A několik týdnů po našem prvním setkání s Britt, spolu Santana a Brittany začaly chodit. Teď, o 2 roky později, jsou ty dvě stále spolu a beznadějně zamilované. Nebudu lhát a říkat, že na jejich vztah nežárlím. Protože ano. Jejich vztah mi připomíná, co já nemám a pravděpodobně nikdy mít nebudu.

"Támhle je! Hned v tom stanu s králíky. Vypadá to, že pracuje s Trouty Mouth, tou Asiatkou a Arethou. Měly bychom tam jít a představit se jim." navrhla Santana a už mířila k jejich stanu, s Brittany těsně za sebou. Já zůstala zmrazená na mém místě s příliš velkým strachem na to, jít tam a čelit Quinn. Když se dostaly do stanu, Brittany okamžitě začala rozhovor s Quinn a Mercedes. Zatímco Santana se poohlížela, pravděpodobně po mě. Když mě uviděla stát na stejném místě, kde mě nechala, zamračila se na mě a diskrétně na mě mávla, abych šla k nim. Zavrtěla jsem hlavou a zůstala stát na místě. Její oči se zúžily do štěrbin, zatímco mi nenápadně posílala výhružná gesta. Místo toho, abych se jí nechala zastrašit, nohy jako by mi zarostly ještě víc do země a já zůstala pevně stát na svém místě.

Santana přišla až ke mně a nevěřícně se na mě podívala. "Děláš si ze mě srandu?! Zapsala jsem nás sem, aby ses mohla dostat blíž ke Quinn. Neudělala jsem to pro sebe nebo pro Britt. Udělala jsem to pro tebe. Teď pojď a mluv s ní." nařídila mi Santana přísně.

"Omlouvám se. Já nemůžu." řekla jsem jí a pomalu se vracela k našemu hlodavci zamořenému stanu. Santana vešla do stanu hned po mně a posadila se na židli za stolem, který byl postaven u vchodu do stanu.

"Dobře. Nemluv s ní. Klidně si zůstaň bez povšimnutí, jestli je to to, co chceš." řekla, zkřížila ruce a podrážděně si odfrkla. Posadila jsem se vedle ní a napodobila její pózu i s podrážděným odfrknutím.

"Dobře!"

"Skvělé!"

"Zasraně fantastické!"

"Kdy že má tahle blbost začít?" zeptala se mě Santana po chvíli ticha.

XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

"Jsem unuděná k smrti, a je tu horko jak v pekle. Do tohohle stanu ještě nepáchla ani noha a to to začalo už před hodinou." stěžovala si Santana.

Měla pravdu. Na téhle akci byly stovky lidí a ani jeden z nich nepřišel sem. Ne že bych jim to měla za zlé. Hlodavci jsou strašidelní a nechutní. Zdálo se, že všichni raději zamířili ke stanům se štěňaty, koťaty, králíky a dokonce i ke stanu s hady. Ze svého místa můžu vidět, jak Quinn mluví s malou blonďatou holčičkou. Vypadá jako velmi společenský člověk. A ten její úsměv je ta nejkrásnější věc, co jsem kdy viděla. Pozorně jsem ji sledovala dokud mě nezačaly pálit oči a musela jsem mrknout. Když jsem se chtěla znovu podívat, Quinn byla pryč. Rozhlížela jsem se po okolí, ale nikde u jejího stanu už jsem ji neviděla. Povzdechla jsem si. Můj zdroj zábavy pro příští hodinu je pryč.

"Ahoj lidi. Jak to jde?" zaslechla jsem andělský hlas od vchodu do stanu. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem Quinn v celé její kráse. Načež ona obrátila pozornost ke mně a nabídla mi laskavý úsměv. Snažila jsem se přimět své rty ke spolupráci a vytvořit úsměv, ale z toho, jak se tvářila Santana, Brittany a Quinn, musel můj pokus o úsměv vypadat spíš jako úšklebek.

"Je tu zasraná nuda. Hlodavce jako domácího mazlíčka nikdo nechce. A víš ty co? Nedivím se jim. Hlodavci jsou zatraceně nechutní." řekla Santana s opovržením. Quinn se na chvíli zamyslela a pak pokrčila rameny.

"Během střední školy, jsem měla dva křečky a morče. Nejsou tak špatní." řekla s dalším pokrčením ramen. "No, vlastně jsem sem přišla, abych adoptovala morče pro mého malého bratrance. Otravuje s tím jeho rodiče už věky a já si řekla, proč ho s jedním malým zvířátkem nepřekvapit na narozeniny?" řekla a lehce se zasmála. Její smích je tak roztomilý...

"Dobře. Tady Rachel s tebou sepíše všechny důležité věci." pronesla Santana a upřeně se na mě zadívala. Všechny pohledy se obrátily ke mně a Quinn měla opět ten stejný výraz, který nasadila i včera, jako by uvažovala, jestli mě zná, nebo ne.

"Jo... jasně. Může sem někdo z vás dostat někoho z lidí, co vyřizují adopci?" zeptala jsem se Brittany a Santany a snažila se tak zamaskovat svou nervozitu. Santana se ušklíbla a kývla hlavou. Brittany mi nabídla malý, povzbudivý úsměv a posadila se na židli. "Můžeš se podívat na tuhle brožuru a podepsat to tam, kde je potřeba tvůj podpis?" zeptala jsem se Quinn roztřeseným hlasem. Ta se na mě zvědavě podívala, pokrčila rameny a vzala si ode mě brožuru. Sledovala jsem, jak její krásné hnědé oči přejíždějí po stránce a opět od ní nemohla odtrhnout zrak. Byla tak přirozeně a nadčasově krásná, že jí to spousta žen bude závidět až do konce života. Je prostě tak...

"Ehm... na co tak zíráš?" zeptala se mě Quinn a úspěšně mě tak vytáhla z mého zasnění.

Moje ústa se naprázdno otvírala a zase zavírala, byla jsem jako ryba na suchu, zatímco moje oči se rozšířily hrůzou. Řekni něco, Rachel, MYSLI! "Ehm... ehm... no... uhhhh.... jo..." mumlala jsem. Bože, já jsem idiot. Quinn se na mě dívala, jako bych byla ta nejdivnější osoba na Zemi. A právě teď jsem s ní musela souhlasit.

"Hej, to ty chceš adoptovat to morče?" chtěl vědět chlápek, který vstoupil do stanu se Santanou. Neměla jsem ani ponětí, jak se jmenuje a upřímně, bylo mi to jedno. Dělal si legraci z mého nosu od první chvíle, kdy jsem ho dnes potkala. Přirovnal můj nos k ptačímu zobáku. Kdo si tenhle chlápek sakra myslí, že je? Přeje si, aby měl tak úžasný nos jako já. Jen žárlí.

"Ano, pane. Co mám dělat?" zeptala se ho Quinn. On jí podal žádost o přijetí, aby si ji znovu přečetla a podepsala.

"Jedna z těchto dívek ti ukáže zvířata ve stanu, až najdeš zvíře, co chceš, stačí podepsat papíry, co jsem ti dal a zaplatit poplatek. Jakmile budeš hotová, stačí dát ty papíry jedné z těchto dam tady a můžeš si vzít svého nového mazlíčka domů. Děkujeme, že sis udělala čas na adopci jednoho z těchto nádherných zvířat." řekl Quinn upřímně, než se vydal pryč. Jakmile byl pryč, Quinn zamířila do stanu, začala se rozhlížet a tiše se na všechny ty malé korálkové oči zvířat v klecích usmívala. Nechápala jsem, jak to že z těch věcí nebyla vyděšená, ale zároveň mě napadlo, že to naznačovalo, jakým typem člověka byla. Zřejmě milovala svět a všechny jeho obyvatele. Dokonce i malé a strašidelné bytosti.

"Hej, Rach. Myslím, že nám chybí myš...." řekla Santana opatrně. Podívala jsem se na ni v panice a pak jsem začala zoufale prohledávat zem ve snaze najít chybějícího hlodavce. Když jsem ho nemohla najít, začala jsem panikařit ještě víc. Kam se ta myš sakra poděla? Quinn pokračovala s rozhlížením okolo, zcela nevědomá vnitřního nepokoje a zběsilého hledání, který se odehrával hned za ní. Když jsme ani já, ani Brittany, ani Santana myš nenašly, podívaly jsem se na sebe s panikou naplněnýma očima. Quinn souhlasně zabručela a zvedla klec s šedým morčetem.

"Chci tohohle." řekla Quinn s vřelým úsměvem, který byl zaměřen na morče v kleci. Já jí nabídla rozechvělý úsměv a přikývla jsem. Načež přešla ke stolu podepsat papíry. Když si znovu pročítala papíry k podpisu, něco se mi otřelo o nohu. Zadržela jsem dech, pomalu se podívala dolů a na vrcholu své boty, jsem uviděla chybějícího hlodavce. Při tom pohledu jsem vydala pronikavý výkřik, který rychle přitáhl pozornost všech v okruhu 60 stop. Začala jsem třást nohu a kopat jí vysoko do vzduchu, abych se myši, co nejrychleji zbavila. Santana a Brittany se odtáhly, co nejdál ode mě, protože nechtěly během mého zběsilého tance přijít k úrazu. Stále jsem kopala nohu ve vzduchu, ale bezvýsledně, myš visela na mých tkaničkách, jako by na tom závisel celý její život.

Když jsme znovu kopla nohou, tentokrát s extrémní silou, vrazila jsem botou do klece s křečky a převrhla ji. Cestou k zemi klec narazila do jiné klece, která svým pádem srazila další a to způsobilo dominový efekt padajících klecí s hlodavci. Všechny klece, jedna po druhé, dopadly na podlahu, díky čemuž se všechny otevřely, takže všichni hlodavci ve stanu byli najednou volní. S hrůzou jsem sledovala všechny ty malé tvorečky s korálkovýma očima, jak se prohání po stanu. Znovu jsem pronikavě zapištěla, ale tentokrát jsem nebyla sama, protože Santana s Brittany se ke mně přidaly. Když jsem si všimla, že se myš vzdálila od mé boty, přeskočila jsem stůl u vchodu do stanu, přičemž jsem shodila všechny dokumenty na něm, a rychle jsem se od stanu zamořeného hlodavci vzdálila.

Santana a Brittany mě brzy následovaly a vydaly se ke mně. Všechny jsme se choulily k sobě, třásly se strachy a nervózně pokukovaly po zemi. V tu chvíli jsem si uvědomila, že Quinn stále ještě stojí u stolu s jejím morčetem v ruce.

"Hmmm.... Vrátím se později." zakřičela na nás rychle. Položila klec s morčetem na stůl, který byl teď celý nakřivo a vydala se ke svému stanu.

"Myslím, že potřebujeme nový plán." řekla Santana po chvíli ohromeného ticha.

"Santano?"

"No?"

"Drž hubu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cook cook | 17. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Dobrá práce, díky za překlad ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama