Notice Me (Faberry) - Kapitola 1

5. listopadu 2014 v 19:25 | ViKej |  Notice Me (Faberry)
Název povídky: Notice Me
Autor originálu: EverydayGleek
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 1/7
Info: Rachel Berry je zamilovaná do Quinn Fabray tak dlouho, jak si jen může vzpomenout. Háček je v tom, že se nezdá, že by si Quinn vůbec všimla, že Rachel existuje. Rachel s pomocí své nejlepší kamarádky, Santany, přichází s několika zvláštními plány, jak získat Quinninu pozornost. Pomohou tyto plány získat Rachel přítelkyni, nebo zůstane bez povšimnutí? Faberry AU!


Dlouho jsem nic nepřekládala, tak snad se na mě ještě nezapomnělo :D Teď tu pro Vás mam něco, co už jsem měla dlouho rozdělanýho a konečně se mi to podařilo dokončit. Snad se bude povídka líbit. Enjoy it!

Kapitola 1

"Pozvi ji ven!"

"Ne!"

"Prostě to udělej!"

"Nemůžu!"

"Proč sakra ne?"

"Proto!"

"Proto není dost dobrá výmluva, Berry! Jsi do Quinn zabouchnutá už 6 zatracených let! A stejně dlouhou dobu jsi o ní nezavřela hubu. Měj nějaký koule a pozvi ji ven. Tamhle sedí, úplně sama. To je tvoje šance! Tak jdi!" křičela na mě Santana, naprosto frustrovaná. Já ale zůstala stát na místě, s nohama pěkně zakotvenýma na zemi, a vyzývavě jsem vystrčila bradu. Santana zúžila oči a zkřížila ruce na prsou, zatímco hodnotila situaci. Předváděla to, co jsem ráda nazývala Lopezovic nesmlouvavý postoj. Viděla jsem Santanu i její matku používat tenhle výraz snad už milionkrát, pokaždé když si myslely, že se jedná o vážnou věc, a soudě podle Santanina nesmlouvavého pohledu... tohle za vážnou věc rozhodně považovala.

Byly jsme se Santanou nejlepšími přáteli už od prvního dne ve školce. Potkaly jsme se u klouzaček, během prázdnin. Azimio Adams mě shodil do písku, říkal mi, že jsem hloupá, a urážel můj nos. Santana, která byla v tu chvíli poblíž, praštila Azimia do nosu, a pak ho strčila do písku a řekla mu, že on je "hloupější". Azimio s brekotem utekl za učitelem a Santana mi pomohla vstát a řekla mi, že jsem hezká a že si myslí, že můj nos je roztomilý. Pak se mě zeptala, jestli bych si s ní nechtěla hrát a být její nejlepší kamarádkou, a já jsem samozřejmě ochotně souhlasila. Kromě školky, jsme spolu se Santanou chodily i na základku a na střední a teď dpolu chodíme i na vysokou. Vyrůstaly jsme spolu v Bumfucku v Ohiu, ale podařilo se nám odtamtud vypadnout, jakmile jsem odmaturovaly. V současné době navštěvujeme třetím rokem New Yorkskou Universitu. Mým hlavním oborem je divadlo a Santana studuje medicínu. Quinn Fabray, dívka, kterou tak bezmezně zbožňuji, s námi chodila na střední a teď spolu s námi také navštěvuje NYU. Za celou tu dobu jsme spolu neprohodily ani jediné slovo. Jsem si jistá, že ani neví, že existuji. I když vím, že jsem měla spousta šancí, jak ji přimět, aby si mě všimla, nikdy jsem jich nevyužila, protože jsem měla příliš velký strach. Zrovna jako teď.

"Santano, já nemůžu." zakňučela jsem žalostně. Protočila oči a chytila mě za ramena, aby mě donutila podívat se jí do očí.

"Můžeš, a taky to uděláš. Podívej, Berry, přiznávám, že někdy dokážeš být velmi otravná a tvá posedlost Barbrou může být někdy docela děsivá, ale jinak jsi neskutečně milá osoba. A pod všemi těmi příšernými svetry a podkolenkami se skrývá extrémně sexy 20-ti letá dívka, jejíž luxusní tělo je připraveno na věc. Musíš si víc věřit, Rachel! Podívej, Quinn tam stále sedí sama. To je tvoje šance, aby si tě všimla. Věřím v tebe, Trpaslíku." řekla Santana upřímně s malým náznakem pobavení v hlase.

"Já ne-"

Než jsem stihla doříct větu, Santanu mě postrčila dopředu, díky čemuž jsem narazila do Quinnina stolu. Stůl se mým nárazem otřásl a Quinn ke mně tázavě zvedla oči.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě kráska s oříškovýma očima. Pomalu jsem kývla hlavou, trochu omámená tím, že teď nade vší pochybnost vzala na vědomí, že existuji. Chvíli se na mě zvědavě dívala, než se vrátila ke své knize. Zůstala jsem mlčky stát a pozorovala ji. Snažila jsem se přimět svá ústa, aby něco řekla - cokoliv - ale nevypadlo ze mě ani slovo. Jen jsem stála nad jejím stolem jako solný sloup a sledovala každý její pohyb s pusou dokořán. Když si Quinn všimla, že tam pořád ještě stojím, znovu vzhlédla od své knihy. Podívala se na mě s našpulenými rty a tázavým pohledem. "Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se mě a pozvedla její dokonale pěstěné obočí.

"N-ne. Omlouvám se. Musím jít!" řekla jsem jí nervózně. Otočila jsem se a prakticky běžela ke stolu, kde teď Santana seděla. Když jsem se na ni otočila, Santanu už na mě zírala s výrazem, který kombinoval zklamání a pobavení.

"Dobrá práce, Hobite. Teď si myslí, že jsi potácející se idiot." řekla Santana sarkastickým tónem a protočila oči.

"No, možná bys mě příště neměla strkat na její stůl!" vyštěkla jsem na ni se zkříženýma rukama na hrudi a naštvaně našpulenou pusou.

"Jak jinak tě mám donutit s ní mluvit? Chodíme do školy s Quinn Fabray od střední a v případě, že sis nevšimla, teď jsme ve třeťáku na vysoké. Byla jsi do ní zabouchnutá od první chvíle, cos ji viděla a nikdy ses s ní ani nepokusila promluvit. Nenechám tě ztratit dalších 6 let přemýšlením o tom, co by se mohlo, nebo nemohlo stát." řekla Santana.

"Máš pravdu."

"Já vím. Já mám vždycky pravdu!" řekla Santana arogantně. Protočila jsem oči. Ona opravdu byla, jak ráda říkám, ztělesněním skromnosti. (Což bylo myšleno naprosto sarkasticky. Santana byla všechno, jen ne skromná.)

"I když máš pravdu, není to tak, že by se mi úspěšně podařilo přesvědčit Quinn, aby si mě všimla. Chci říct, jsem si jistá, že po tom, co se před chvílí stalo, mě vidí jen jako toho podivína, co jí vrazil do stolu a pak na ni nestydatě zíral." řekla jsem tiše.

"Jo, to může být pravda... Ale teď vážně, Rach, chci ti pomoct získat dívku tvých snů, ale pokud nejsi ochotná spolupracovat a nějak mi s tím pomoct, pak neexistuje žádný způsob, jak by si tě Quinn mohla všimnout a věnovat ti svůj drahocenný čas. Navrhuji, abychom vymysleli plán, jak přimět tu tvou blonďatou bohyni s oříškovýma očima, aby tě chtěla poznat. Jsem si jistá, že jakmile se tak stane, tvé šance na dobytí jejího srdce se rapidně zvýší. Tak co na to říkáš, Šmoulo? Jsi připravená konečně přestat být neviditelná?" zeptala se mě Santana s vyzývavým pohledem. Podívala jsem se jí přímo do očí a odmítla uhnout pohledem. Dobře, výzva přijata.

"Dobře. Jsem připravená. Jaký je plán?" Santana se uličnicky zašklebila a už podle jejího výrazu, jsem mohla uhodnout, že to, co plánovala, se mi nebude líbit.

XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

Později ten den

"Dobře, tak jsem udělala malý výzkum ohledně Quinn." začala Santana. Podívala jsem se na ni.

"Výzkum?"

"Dobře, tak jsem Quinn tak trochu sledovala." řekla místo toho. Obrátila jsem oči v sloup. Samozřejmě, že to udělala. "A přišla jsem na pár jejích oblíbených míst, mimo její společenskou místnost. Vypadá to, že alespoň dvakrát denně navštěvuje Starbucks v Miller Hall. A když jsem šla za ní na jednu hodinu, všimla jsem si letáku k noci poezie v její ruce. Když jsem viděla ten leták, rozsvítila se mi v hlavě žárovka. Quinn mi vždycky přišla jako ten typ, kterému by se mohl líbit nějaký ten hogofogo trpící básník. Tak mě napadlo, proč tě nezapsat na tenhle open mic večer. Tak jsem to udělala. Jdeš třetí." Vytřeštila jsem na ni oči.

"COŽE JSI UDĚLALA?! Santano! Proč bys to dělala? Vždyť poezii ani nemám ráda!" křičela jsem na ni nevěřícně. Jen pokrčila rameny a poslala mi úsměv.

"Uklidni se, Prcku. Zvládneš to. Začíná to zítra večer v 7. Teď je 6, takže máš celých 25 hodin na to, abys napsala slušnou 2 minutovou báseň. Quinn bude v publiku, bude tě sledovat a poslouchat každé tvé slovo. Pokud tě tohle nemotivuje k napsání úžasné, nezapomenutelné básně, tak nevím. Do práce!" řekla Santana a zatleskala, aby mě popohnala, než vyklouzla ze dveří, pryč z našeho společného bytu. Nevěřícně jsem se za ní dívala s mou čelistí prakticky na zemi.

Je to oficiální: Nenávidím ji. Opravdu jo. Alespoň pro teď. Ugh. Ta holka je neuvěřitelná, a ne v dobrém slova smyslu.

Vytáhla jsem prázdný list papíru z tiskárny a otevřela své kuličkové pero. O čem bych měla báseň? Většinou každý píše o lásce, sexu, nenávisti, chudobě, zajetí a smrti. Takže o čem bych mohla psát, abych se vyčlenila z davu a získala Quinninu pozornost?

Asi po dvou hodinách zírání na prázdný list papíru a přemítání o různých tématech básně, mě to najednou napadlo. Vzala jsem své kuličkové pero a rychle začala čmárat to, o čem jsem si myslela, že bude nejlepší báseň všech dob.

Quinn nebude vědět, co ji zasáhlo.

XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

Další večer - Open mic

"Připravená, Prcku?" zeptala se mě Santana tiše, zatímco jsme seděly na gauči blízko pódia, kde právě u mikrofonu stála první osoba a přednášela svou báseň.

"Ano. Rozhodně připravená." odpověděla jsem jí s jistotou. Santana se na mě podívala, ohromená mou nově nalezenou sebedůvěrou.

"No, to jsem ráda. O čem ta tvá báseň vlastně je?" zeptala se mě zvědavě.

"To je překvapení. Uvidíš za chvíli." řekla jsem jí klidně. Ona jen přikývla a obrátila svou pozornost směrem k jevišti, kde první umělec dokončoval svou báseň. Jakmile básník skončil, začali všichni v publiku třít prsty v tichém potlesku. Vzala jsem to jako příležitost porozhlédnout se po lidech kolem. Bylo tam nanejvýš 50 lidí. Mohla jsem odtud vidět, jak u vedlejšího stolu sedí Quinn se dvěma dalšími ženami, jednou Asiatkou a jednou Afroameričankou. Byla jsem si téměř jistá, že jméno té asijské holky bylo Tina, protože jsme spolu chodily na hodiny herectví. A ta afroameričanka byla jistě Mercedes. Chodila se mnou na vokální lekce, a rozhodně měla úžasný hlas, stejně jako já, možná dokonce i lepší.

Na pár sekund jsem se zastavila, abych mohla slintat nad Quinn. Vypadala překrásně. Její krátké blond vlasy bylo stylizované v módním rozcuchu na a sobě měla béžovou halenku s véčkovým výstřihem, přiléhavé černé džíny a samozřejmě odpovídající béžové boty. Z toho, co jsem v tomhle slabém světla mohla vidět, její make-up vypadal dokonale. Vypadal tak lehce a přirozeně, že bylo jen stěží poznat, že na sobě vůbec nějaký má. Najednou mě z mého omámení Quinn vytrhly Santaniny kmitající prsty před mým obličejem, jak se snažila zachytit mou pozornost.

"Co je?" zeptala jsem se jí, naprosto naštvaná, že ruší mé zírání na Quinn.

"Jsi na řadě." prozradila mi Santana. Rychle jsem střelila pohledem k jevišti. Druhá umělkyně, dívka celá v černém, právě opouštěla jeviště. Kdy sakra vůbec vylezla tam nahoru?

"Dobře, takže naše třetí vystupující je Rachel Berry. Pojď nahoru, Rachel. Pojďme všichni přivítat Rachel." nabádal publikum moderátor na jevišti. Všichni znovu začali třít prsty v jejich formě tichého potlesku a já vstala ze svého místa na pohovce, zatímco mi Santana zašeptala do ucha své přání štěstí. Když jsem vstoupila na jeviště, jasné světlo, které na mě svítilo, mě na okamžik oslepilo. Když se moje oči přizpůsobily osvětlení, podívala jsem se do davu a můj pohled padl přímo na Santanu, která mi ukázala zvednutý palec. Usmála jsem se na ni, než jsem pohledem vyhledala Quinn. Quinn si mě zvědavě prohlížela, jako by měla pocit, že už mě někdy viděla, ale nebyla si tím jistá. Zhluboka jsem se nadechla a pomyslela si: Po dnešku bude Quinn už zaručeně vědět, kdo jsem.

"Ahoj všichni. Já jsem Rachel Berry a moje báseň se jmenuje: Jedináček. Doufám, že se vám bude líbit." řekla jsem klidným, sametovým hlasem.

"Když máš jen jedno vajíčko
nemůžeš z něho udělat omeletu
Když máš jen jednosměrnou letenku
Nemůžeš zpět

Ségro, bráško
kde jste?
Není potřeba palandy
v mém pokoji

Oh, sakra, tátové
Proč jste se rozhodli pouze pro mě?
Jsem jedináček
Jim to stačí, ale mě ne

Jedináček, jedináček, jedináček

Jediná Berry v mém rodokmenu"

"Jsem jedináček." dodala jsem. Když jsem dokončila svou báseň, zavládlo mrtvé ticho. Podívala jsem se na Santanu, která na mě nevěřícně zírala, zatímco lidi kolem ní se pochechtávali. Když jsem se podívala směrem ke Quinninu stolu, uviděla jsem zmatené pohledy jejích přátel. Rychle jsem se vydala po schodech na straně jeviště dolů a svalila se na místo vedle Santany.

"No, to bylo.... jo. Zatleskejme slečně Rachel Berry." ozval se nejistě moderátor. Lidé v publiku zdvořile zatleskali jejich tichým způsobem a mé tváře zčervenaly rozpaky.

"Myslela jsem, že to bude dobrá báseň? Co to bylo blbost?" zeptala se mě Santana šeptem. Urazila jsem se. Myslela jsem, že to bylo dobré.

"Nemyslím si, že to byla blbost. Ve skutečnosti jsem se dost snažila. Ty jsi ta, co mě do toho navezla!" řekla jsem jí smutně a vyčítavě na ni pohlédla, zatímco podráždění na mé tváři bylo čím dál zřetelnější. Santana si povzdechla.

"Máš pravdu. Omlouvám se. Možná bychom měly zvolit odlišný přístup..." naznačila Santana.

"Jako co přesně?"

"Já nevím. Myslím, typ přístupu, díky kterému si Quinn nebude myslet, že jsi idiot. Což si teď zaručeně myslí, to tě můžu ujistit." řekla mi Santana. Nenápadně jsem se otočila ke Quinninu stolu a všimla si jejich kradmých pohledů mým směrem a nějakého chichotání. Smutně jsem si povzdechla a ponořila se hlouběji do gauče. Santana se na mě soucitně podívala. "Zítra něco vymyslíme. Nakonec svou dívku získáš, Rachel. Slibuji."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama