Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 35 - Konec

20. října 2013 v 17:07 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 35/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Tak konec! Byla to skvělá povídka a InvisiMeg je úžasná autorka, patří jí velký dík. Aktuálně nic překládat v plánu nemám, ale kdyby tu byla nějaká povídka (spíš jednorázovky), o které byste si mysleli, že stojí za to přeložit, pište, a já uvidím, co se s tím dá dělat. Mějte se a ENJOY IT!

Kapitola 35 - Konec
"Nemůžu uvěřit, že naše sny se konečně stávají skutečností," řekl Kurt, přešel přes Rachelin pokoj, zvedl zarámovanou fotografii členů sboru a zase ji položil zpět.

Rachel se usmála. "Já taky ne."

"Jen doufám, že Blaine bude v pořádku," řekl Kurt s povzdechem.

"Už jste o tom vy dva mluvili?" zeptala se Rachel.

"Samozřejmě," odpověděl Kurt. "Ale vím, že to pro nás oba bude těžké. Aspoň že ty a Quinn od sebe nejste tak daleko. Vím, že Blaine se cítí, jako bych ho nechával za sebou, ale mluvili jsme o tom a vím, že mi to přeje. Jen to zabere nějaký čas zvyknout si na myšlenku, že je tady a já jsem tam."

"Vím, že ti to tak asi teď nepřijde, ale uteče to rychle," řekla Rachel. "Blaine je v posledním ročníku, takže bude mít plno práce se školou, stejně jako ty s NYADA. Jen se ujistěte, že spolu budete mluvit tak často, jak jen to půjde, a věřím, že všechno bude v pořádku."

Kurt přikývl. "Doufám, že máš pravdu."

"Já mám vždycky pravdu," žertovala Rachel.

Kurt pozvedl obočí. "Jistě, že máš."

Rachel se zasmála, zavrtěla hlavou, přešla k němu, vzala z police fotografii, kterou si předtím prohlížel a uložila ji do nejbližší krabice.

"Jo, málem bych zapomněl!" řekl Kurt a vypadal náhle velmi rozpačitě. "Finn měl včera rande."

"Opravdu?" zeptala se Rachel. "S kým?"

"Neřekl mi, jak se jmenuje," odpověděl Kurt a pokrčil rameny. "Vlastně mě požádal, abych to nikomu neříkal, ale myslel jsem, že bys to měla vědět. Myslím, že ji má opravdu rád; nemohl se zbavit toho přihlouplého úsměvu poté, co včera večer přišel domů."

Rachel se usmála a sundala několik fotografií ze svého zrcadla. "To mu přeju."

Mimo to že změnila život sobě a Quinn, věděla, že její návrat zpět nejvíc zapůsobil na budoucnost Finna, a vždycky měla strach, co to s ním udělá. Nikdy neměla v plánu zkazit mu život, a tak byla opravdu ráda, že se mu daří dobře. Po několika chybných krocích po jejich rozchodu, se konečně zdálo, že šel do sebe a skutečně vypadal šťastný. Konečně si myslela, že by s Finnem mohli být opět přátelé a přála mu jen to nejlepší. Ať už skončí s kýmkoli, doufala, že spolu budou šťastní - což se jí a Finnovi nikdy úplně nepodařilo.

"Je už Samovi líp?" zeptala se Rachel přes rameno.

"Pořád se trápí," řekl Kurt a povzdechl si. "Někdy mi připomíná ztracené štěně. Mercedes nebude pryč zase tak dlouho."

Rachel se lehce zasmála a pokrčila rameny. "Miluje ji a bude mu chybět; je přirozené, že si prochází tímhle truchlícím obdobím. Věci se změnily; je teď v jiném státu a on nemůže jen tak přejet město a vidět ji - a neříkej mi, že ty nedopadneš úplně stejně, až se dostaneme do New Yorku a tobě začne chybět Blaine."

"Minulou noc přišla Tina s půllitrem zmrzliny, a litovali se při nějakém akčním filmu," pokračoval Kurt a ignoroval Rachelin komentář. "Říkal jsem mu, že se bude cítit líp, když si s někým promluví, ale on se chová jako dítě. Aspoň mu tu zůstane Finn - ne že by promluvit si s ním mohlo nějak extra pomoct."

Rachel vzala do ruky telefon, aby se podívala kolik je hodin a všimla si, že má zprávu od Quinn. Usmála se, když uviděla, na displeji jméno své přítelkyně a ignorovala fakt, že Kurt protočil oči.

"Quinn je na cestě," oznámila Rachel.

"Podle tvého úsměvu, soudím, že ta zpráva říká mnohem víc," odpověděl Kurt.

Rachel obrátila oči v sloup. "Začínáš být stejně špatný jako Santana, bojím se, jak bude bydlení s vámi dvěma vypadat."

"Kdy má přijít?" zeptal se Kurt.

"Hádám, že právě teď," řekla Rachel, když se ozval zvonek u dveří.

"Měl bych jít," řekl Kurt, načež Rachel rychle objal. "Uvidíme se brzy. Dej mi vědět, až vyjedete."

"Vyzvedneme tě hned po Santaně," připomněla mu Rachel.

"Pustím Quinn dovnitř," řekl Kurt, když zamířil ke dveřím.

Poslouchala, jak Kurt schází po schodech a slyšela, jak blahopřeje Quinn, a následně její kroky po schodech a směrem do jejího pokoje. Když blondýnka vešla, usmála se na ni, a Rachel jí úsměv oplatila a dala jí polibek na přivítanou.

"Téměř připravena?" zeptala se Quinn a rozhlížela se kolem.

"Ano, zabalím už jen pár věcí, co mi tatínci přivezou příští týden," odpověděla Rachel.

"Nemůžu uvěřit, že ještě nemáš zabaleno," řekla Quinn a ušklíbla se.

Rachel obrátila oči v sloup. "No, kdyby se mě někdo nesnažil každou vteřinu posledních dvou týdnů něčím rozptylovat, zabaleno bych měla."

Quinn se zasmála. "Kdo by něco takového dělal?"

"Oh, já nevím," řekla Rachel a ušklíbla se na Quinn.

Po pravdě řečeno, Rachel to bylo jedno; nesmírně se bavila a nevyměnila by to za nic na světě. Jejich léto bylo úžasné. Nejen že strávila téměř všechen čas se ženou, do které byla už po uši zamilovaná, navíc si užila dva úžasné měsíce se všemi svými přáteli. Některé dny to byly jen ona a Quinn, ale dost času trávily i s některým z jejich přátel. Poprvé ve svém životě, se Rachel cítila touhle skupinou opravdu milována; konečně měla pocit, že poznala každého člena - nebo bývalého člena - jejich malé provizorní rodiny.

Jeden po druhém, začali její přátelé odcházet na vysokou nebo kamkoliv jinam, kam se po střední chystali. Mike odjel už minulý týden a Mercedes odjela před pár dny. Puck a Finn se rozhodli zůstat v Limě a chodit na místní Community College. Než Mike odjel, uspořádali obrovskou párty a Rachel věděla, že to bude na nějakou dobu pravděpodobně poslední čas, kdy bude celá skupina pohromadě. Byl to pro všechny hořkosladký okamžik; zpívali, smáli se a trochu se i plakalo.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Quinn.

Rachel se podívala na blondýnku, usmála se a kývla hlavou. "Jsem v pohodě."

"Pochybuji, že tohle budeš říkat i za pár hodin," řekla Quinn s lehkým smíchem.

Rachel si povzdechla. "Nejspíš ne."

Rachel si chtěla zabalit zbytek svých věcí a pak se chystala do New Yorku. Její tatínci už byli ve městě, a upravovali byt, který pro čtveřici našli. Jeli minivanem, který měli půjčený už na jarní prázdniny a Hiram ho pak vezme zpátky. Quinn se chystala zůstat ještě týden s nimi, než bude muset odjet do New Havenu, až začne škola. Ale předtím, než si budou moci užívat New York, měli před sebou ještě deset hodin jízdy se Santanou.

"Tak co potřebuješ ještě zabalit?" zeptala se Quinn.

"Jen nějaké knihy a zbytek z těchto věcí," odpověděla Rachel a uložila do kufru další šaty. "To, co si vezu dneska je už dole."

"Tohle jsou ty knihy, které si chceš vzít s sebou?" zeptala se Quinn.

"Ano, můžeš je dát do tamté krabice?" zeptala se Rachel a kývla hlavou směrem k jedné z krabic na stole, zatímco složila poslední šaty, a uložila je do středně velkého kufru na posteli. "Myslím, že to je všechno."

"Co je tohle?" chtěla vědět Quinn.

"Co je co?" zeptala se Rachel a zapnula kufr.

"Ta obálka," odpověděla Quinn. "Vypadla z tvé ročenky."

Rachel se ohlédla přes rameno a zamračila se. "Nemám nejmenší tušení."

Rachel šla a vzala si z Quinniných rukou obálku. Otočila ji, ale nikde nebylo napsáno nic, co by jí řeklo, co to bylo. Rozhodně tam nebyla před pár dny, když si ročenku prohlížel Kurt. Napadlo ji, že tam obálku možná dal on, ale nevěděla, proč by to dělal. Kurt byl spíš typ, co říkal lidem všechno přímo do očí, neschovával by dopis do knihy a nečekal, až ho najde. Rachel otevřela obálku a vytáhla kus papíru; byl to dopis pro ni, napsaný zeleným inkoustem.

Ahoj Rach,
Pravděpodobně tě zajímá, proč jsi teď tam, kde jsi, ale možná už jsi na to přišla. Poslala jsem tě zpět, abys zastavila Quinninu smrt. Poslala bych tě zpátky dřív, ale svůj stroj času jsem dokončila až teď… ve skutečnosti je to spíš pistole, taková věc, se kterou, když na někoho ukážeš, pošle ho to zpátky v čase, kam chceš. Nejdřív jsem poslala zpět Pucka, aby zastavil Finna, když tě chtěl políbit na Národních, abyste spolu nezačali znovu chodit, ale nevyšlo to, tak jsem musela poslat tebe. Věděla jsem, že vy dva jste ti, kteří ji dokážou zachránit, jen jsem musela dokončit tuhle věc, abych vás tam poslala. Vždycky jsem věděla, že tě Q milovala, a že ty bys mohla milovat ji, kdyby ti ukázala, jaká doopravdy je. Vím, že o ni máš pravděpodobně stále strach, ale je v pořádku. Ať už jsi udělala cokoliv, zachránila jsi ji.
S láskou,
Britt :)
"Co tam píšou?" zeptala se Quinn.

"Nic," řekla Rachel, zastrčila si dopis do kapsy a natáhla ruku. "Připravená?"

"Na začátek našeho nového života?" Quinn se usmála a chytila Rachelinu nataženou ruku. "Myslím, že jsem připravená."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 24. října 2013 v 12:39 | Reagovat

nádhera.. takový konec jsem si vymodlila. Díky za tvůj čas, který si trávila překládáním :-)

2 Mňáááu Mňáááu | 30. prosince 2014 v 9:10 | Reagovat

Tak tenhle konec jsem fakt nečekala - jakmile jsem přečetla to jméno na konci dopisu (ještě před samotným dopisem), vyprskla jsem smíchy.:DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama