Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 34a - Na vrcholu světa

19. října 2013 v 22:04 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 34a/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Omlouvám se za opravdu dlouhou pauzu, myslela jsem, že se k tomu snad už ani nedokopu, ale je to tu! Enjoy it!
Kapitola 34 - Na vrcholu světa
Rachel se usmála, když uslyšela známé nárazy Quinniných bot proti kovové tribuně. Bylo to naposledy, co se tu mohly v pondělí ráno takhle setkat a Rachel z toho byla vlastně trochu smutná. Byl poslední týden školy a ona věděla lépe než kdokoli jiný, že jakmile odmaturují, nebude nic stejné. Už si slíbila, že bude udržovat kontakt s lidmi lépe, než minule, ale věděla, že se to někdy snadněji řekne, než udělá. Věci budou tentokrát zaručeně jinak, a ona měla pocit, že jí tentokrát bude vše chybět ještě víc.

"Na co myslíš?" zeptala se Quinn a usmála se na ni.

"Maturita." povzdechla si Rachel. "Myslím, že mi právě začíná docházet, že je to už za méně jak týden."

Quinn přikývla. "Je to trochu děsivé, co? Všechno se změní."

"To ano," souhlasila Rachel.

"I když stále nám ještě zbývají prázdniny," řekla Quinn, přičemž vzala Rachel za ruku. "Celé dva měsíce s našimi přáteli, než budeme všichni muset odejít do reálného světa."

"Jo," zašeptala Rachel.

Quinn se zasmála a dloubla Rachel na boku. "Neměla bys být šťastná? Budeš o krok blíž New Yorku."

Rachel přikývla a usmála se; nechtěla Quinn zkazit dobrou náladu, ale bylo pro ni těžké být šťastná. Kromě melancholie z konce jejího působení na škole, byla také vyděšená z toho, co by konec školy mohl přinést. Příliš dobře si uvědomovala, že tento týden bude pravděpodobně tím nejvíce stresujícím týdnem jejího života.

"Pan Schue nás chce mít za pět minut ve sborové místnosti," připomněla jí Quinn.

"Já vím," řekla Rachel a položila si hlavu na Quinnino rameno; ještě nebyla připravena odejít.

"Nech mě hádat - ještě pět minut?" žertovala Quinn.

"Dvě," odpověděla Rachel. "S pěti bychom přišly pozdě."

Quinn se zasmála a políbila ji na čelo. "Jaký myslíš, že bude náš úkol na tento týden?"

"Pravděpodobně něco o loučení," řekla Rachel a trochu se posunula, aby se mohla podívat na Quinn. "Jsem si jistá, že do pátku budeme všichni brečet; vím, že já budu vzlykající troska."

Quinn se usmála. "Mám přinést kapesníčky?"

"To by nebylo na škodu," odpověděla Rachel.

"Zítra je určitě budu mít připravené," řekla Quinn, stiskla jí ruku a opřela si hlavu o Rachelinu. "Určitě už víš, co budeš zpívat, že jo?"

Rachel se usmála. "Možná jsem před několika týdny hledala na YouTube, a narazila na píseň, která by mohla shrnout mé současné pocity." Popadla telefon své přítelkyně z jejího klína, podívala se na čas a povzdechla si. "Myslím, že přijdeme pozdě."

"Ty jsi ta, co chtěla zůstat další dvě minuty," připomněla jí Quinn.

"Nevzpomínám si, že bys protestovala," odpověděla Rachel.

Quinn s úsměvem pokrčila rameny. "Co by nám mohl udělat, když se opozdíme? Bylo by trochu zbytečné vyhazovat nás. Kromě toho, viděla si ho někdy přijít včas?"

"To je pravda," řekla Rachel, vstala a ujistila se, že je její sukně v pořádku. "Dává nám všem opravdu špatný příklad, takže za naši nedochvilnost si vlastně nese vinu sám."

Quinn zavrtěla hlavou, zasmála se a vstala. Šly do školy, ruku v ruce, a Quinn pro Rachel přidržela otevřené dveře. Když vešly do hlavního sálu, byla Rachel překvapená transparentem visícím nad nimi a několika sportovci s kelímky od tříště v rukou. Rachel instinktivně ucukla, ale jediné, co jejich směrem hodili, byly nějaké konfety. Otevřela ústa překvapením a podívala se na Quinn, ale podle blondýnčina šokovaného obličeje poznala, že ani ona pro to nemá žádné vysvětlení.

Čím dále se dostávaly chodbou, tím více lidí je zastavovalo, aby jim pogratulovalo, nebo na ně hodilo konfety. Když se přiblížily ke sborové místnosti a do cesty se jim postavily dvě roztleskávačky, aby jim poblahopřály, Rachel měla pocit, že je škola vzhůru nohama. I když v tomto roce nebyli zdaleka tolik šikanováni, stále nebyli nikde poblíž vrcholu společenského žebříčku, a pro Rachel to byl opravdu zvláštní zážitek.

"Co to sakra bylo?" zašeptala Quinn k Rachel, když se konečně dostaly do místnosti.

"Nemám tušení," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

"Taky vás dostali, co?" Zeptal se Sam se širokým úsměvem. "Musím říct, že to bylo příjemné překvapení."

"Myslím, že máš na mysli podivné překvapení," odpověděla Mercedes.

"Myslel jsem, že na mě hodí tříšť," řekl Rory a svraštil obočí. "Ale jsem rád, že jsem to znovu nemusel zažít."

"Co se to právě stalo?" zeptal se Mike, vytřepal si konfety z vlasů a pak se otočil, aby s tím pomohl Tině.

"Myslím, že jsme se právě posunuli na společenském žebříčku," odpověděl Kurt.

Rachel se lehce zasmála. "A chtělo to jen vyhrát Národní."
____________________________________

Rachel zírala na obálku, kterou jí Leroy právě dal; chtěl, aby ji otevřela před ním, ale ona nemohla. Byla příliš nervózní a jeho polední pauza se chýlila ke konci, takže nakonec vzdal snahu ji přesvědčit a donutil ji slíbit, že mu okamžitě zavolá, až se jí konečně rozhodne otevřít. Tolik se bála, že udělala něco, čím pokazila své šance dostat se na NYADA, a neměla tušení, co by dělala, pokud by to tak skutečně bylo. Samozřejmě stále mohla jet do New Yorku, ale škola jí otevřela mnoho dveří, a ona věděla, že bez ní by vše bylo mnohem obtížnější.

Když se zpoza rohu vyřítil Kurt, věděla, že už také dostal svůj dopis; nikdy neběhal, pokud tomu mohl předejít, takže takovouhle reakci mohlo způsobit jen něco tak vzrušujícího jako dopis z NYADA. Rychle zamířil k ní a zvedl neotevřený dopis; navzájem si slíbili, že je otevřou spolu.

"Myslím, že bychom je měli otevřít ve sborové místnosti," uvedl Kurt.

Rachel zavrtěla hlavou. "Nemyslím si, že můžu."

"Dobře, tak hlediště," odpověděl Kurt.

"A co když mě nevzali?" zeptala se Rachel mírně roztřeseně.

"Pak já nemám šanci," žertoval Kurt.

Rachel si povzdechla. "Myslím to vážně, Kurte."

"Rachel, ať ten dopis zůstane v obálce, jak dlouho chce, to co je tam napsáno se nezmění," odpověděl Kurt. "Ty prostě začínáš vyšilovat kvůli přílišnému přemýšlení o tom, co je tam napsáno." Kurt zvedl svůj dopis. "Otevřu to."

"Tady?" zeptala se Rachel.

Kurt pokrčil rameny. "Proč ne?"

Rachel věděla, že se chová směšně, tak pokrčila rameny a řekla: "Dobře."

Kurt roztrhl obálku a Rachel se mu snažila podívat přes rameno, aby viděla, co v dopise stojí, ale on se příliš vrtěl, takže nebyla schopná přečíst nic jiného než 'Vážený pane Hummele'. Nakonec se přestala snažit a netrpělivě čekala, až Kurt dočte. Ale po tváři se mu pomalu začal šířit úsměv a Rachel věděla, že to mohla znamenat jedině to, že byl přijat.

"Dokázal jsi to!" vyjekla Rachel a vrhla se mu kolem krku.

"Dokázal jsem to," řekl Kurt a znělo to, jako by tomu stále nemohl uvěřit; ale po chvíli už skákal vzrušeně nahoru a dolů. "Musíš otevřít tvoji."

Rachel se osvobodila od paží svého kamaráda a podívala se na ten malý objekt ve svých rukou. Zhluboka se nadechla a opatrně vklouzla prstem do obálky; když vytáhla dopis, ještě jednou se zhluboka nadechla a rozložila ho.

"Tak co?" zeptal se Kurt a téměř se třásl vzrušením.

"Jedeme do New Yorku," uvedla Rachel.

"Vzali tě!" zakřičel Kurt a přitáhl si ji do dalšího objetí.

Rachel se široce usmála. "Musím najít Quinn."

"Ano, samozřejmě," řekl Kurt a pustil ji. "Musím to jít říct Blainovi."

Rachel se otočila a rychle kráčela chodbou; protože byl čas oběda, věděla, že blondýnku pravděpodobně najde v hledišti, kde obvykle obědvaly spolu. Když otevřela dveře, uviděla svou přítelkyni na jevišti, jak sedí u klavíru. Jak Rachel kráčela k pódiu, Quinn se otočila a sledovala, jak se pomalu blíží k ní.

"Už jsem si říkala, kde jsi," řekla Quinn a usmála se na ni.

"Taťka se zastavil," řekla Rachel a pozvedla dopis z NYADA.

Quinn vstala od klavíru, přistoupila k Rachel a zabalila ji do těsného objetí. "Věděla jsem, že tě vezmou."

Rachel se zasmála. "Ale vždyť já ti ani neřekla, co píšou."

"To nemusíš," řekla Quinn a usmála se na ni.
____________________________________

"Jsem na tebe tak hrdý, zlato," řekl Hiram a objal svou dceru.

"Pro záznam, já na tebe byl hrdý vždycky," řekl Leroy přes rameno.

Hiram obrátil oči v sloup. "Samozřejmě, že já na tebe byl také vždycky hrdý, ale tohle je úžasné, miláčku."

Poté co to řekla Quinn, okamžitě volala svým tatínkům, ale oni stále trvali na tom, že chtějí dopis vidět, jakmile přijde domů. Dělala si z nich legraci, že jí nevěří, ale ona sama byla stejná; nebylo to tak, že by dané osobě nevěřila, jen prostě potřebovala vše vidět na vlastní oči.

"Říkal jsem si, že bychom ten dopis měli zarámovat," řekl Leroy.

"Myslím, že jeden prázdný rámeček je v šatníku v pokoji pro hosty, měl by být akorát," odpověděl Hiram. "Půjdu se hned kouknout."

Rachel si nemohla pomoct, ale musela se smát; její tatínci byli z toho, že se dostala na NYADA nadšenější, než ona sama. Samozřejmě, že byla také šťastná, ale spíš se jí ulevilo.

"Jsi v pořádku, zlatíčko?" zeptal se Leroy a pozoroval ji.

Rachel se usmála. "Ano. Byl to jen dlouhý týden a musím přiznat, že mě to všechno trochu zmohlo."

Leroy přikývl. "Vyhráli jste Národní, právě ses dostala na školu svých snů, budeš maturovat - ano, řekl bych, že je to byl velmi nabitý týden." Ohlédl se přes rameno a usmál se na ni. "Ale zkus se uvolnit a užít si tento týden. Je to jen jednou za život a nechci, abys něčeho později litovala."

Ozvalo se zaklepání na dveře a následované Hiramovými slovy: "Jdu tam."

"Večeře by měla být hotová za patnáct minut," řekl Leroy, otevřel troubu a strčil do ní několik rolek.

"Našel jsem jednu půvabnou blondýnku na naší rohožce," řekl Hiram, když vešel do místnosti s Quinn hned za ním.

"Co tady děláš?" zeptala se Rachel nadšeně.

"Pozval jsem ji," odpověděl Leroy.

"Myslela jsem, že už máš jiné plány," řekla Rachel a svraštila obočí.

"Ano, přijít sem," řekla Quinn a uculovala se. "Leroy mi volal dřív, než ses mě ptala ty."

Rachel se rozzlobila. "Chceš říct, že jsem všechny ty důvody, proč bys měla přijít sem a ignorovat své předchozí plány, vymýšlela pro nic za nic?"

Quinn se zasmála a dala Rachel rychlý polibek na rty. "Ano, ale viň za to svého tátu. Nechtěl, abych ti to řekla."

Rachel se zamračila směrem na Leroye. "To bylo zlé."

"Musím si užít nějakou zábavu," řekl Leroy se smíchem.

Rachel obrátila oči v sloup, pak se podívala na Quinn a spojila jejich ruce. "Budeme nahoře; dejte nám vědět, až bude večeře hotová."

"Dobře," odpověděl Leroy a políbil ji na stranu hlavy.

Rachel zatahala Quinn za ruku a táhla ji přes obývací pokoj. Rachel ráda slavila se svými tatínky, ale také chtěla pár minut o samotě se svou přítelkyní. Všichni byli stále tak nadšení z jejich výhry na Národních, a stejně jako ze skutečnosti, že ona a Kurt dostali jejich dopisy s přijetím na školu jejich snů, a Rachel měla pocit, jako by nebyla sama s Quinn už celé dny. Milovala své přátele víc než cokoliv jiného, ​​ale ráda by strávila se svou přítelkyní více než pět minut o samotě, bez toho aniž by se po ní některý z nich sháněl.

Když vešla do ložnice a zavřel za sebou dveře, vrhla se Quinn kolem krku a spojila jejich rty. Ten rychlý polibek, který jí Quinn dala dole, nebyl dostačující; potřebovala pořádný polibek, kterého se jí dnes ještě nedostalo. I když nezdálo se, že by měla Quinn proti jejím náhlým projevům náklonnosti nějaké námitky; objala Rachel kolem pasu a otevřel ústa, aby se setkala s Racheliným jazykem.

Rachel se přitáhla blíž ke Quinn a zamířila směrem k její posteli. Když Quinn narazila na postel, posadila se, přičemž stáhla Rachel spolu s ní. Blondýnčiny ruce cestovaly k Racheliným bokům, kde její palce kroužily po tenké látce. Rachel si přála, aby mohla ten přebytečný kus oděvu odhodit pryč, a vypadalo to, že její přítelkyně si myslí přesně to samé, ale věděla, že na to neměly dostatek času.

Quinn se posunula dále na postel a lehla si; Rachel ji následovala, přičemž nikdy nepřerušila polibek, a zakotvila nad blondýnkou, ruce na obou jejích stranách. Když si ji Quinn přitáhla za boky blíž, Rachel zasténala, načež ucítila úsměv své přítelkyně kvůli reakci, kterou u ní tím jednoduchým pohybem vyvolala. Jejich jazyky pokračovaly ve své hře a Quinniny ruce nezůstávaly pozadu. Rachel věděla, že by měly zpomalit, ale opravdu se nemohla přinutit k tomu, to vyslovit nahlas. Takže to byla Quinn, kdo konečně přerušil jejich polibek; čímž je zanechala obě bez dechu a Rachel naprosto vzrušenou.

"Za jak dlouho bude večeře?" zeptala se Quinn a zvedla hlavu, aby si ukradla další polibek.

"Táta říkal patnáct minut, takže teď asi tak deset," odpověděla Rachel.

Quinn zasténala, když položila hlavu zpátky na matraci. "Měla jsem sem přijít dřív."

Rachel se lehce zasmála, sklonila se a políbila ji na tvář. "Možná bychom měly jít dolů, než se necháme zase unést."
____________________________________

"Než bude Rachel zpívat, chtěl bych vám říct, jak moc mi budete chybět - vy všichni," řekl pan Schue, zatímco stál před celou skupinou. "Všichni jsme byli v těch posledních třech letech naprosto úžasní, a to je věc, za kterou vám nikdy nebudu moci dostatečně poděkovat." Otřel si oči a usmál se. "Dobře, Rachel, jsi na řadě."

"Tento týden jsme měli využít, abychom vyjádřili své pocity." Rachel si odkašlala a snažila se nezačít plakat. "Všechny vás miluji a nikdy na vás nezapomenu, ale myslím, že bych svou poslední píseň ve sboru měla využít jako poděkování osobě, která můj život změnila nejvíce." Rachel se podívala na Quinn a usmála se. "Miluju tě, Quinn, a chci, abys věděla, jak moc jsem šťastná, že tě mám ve svém životě."

Když kapela začala hrát, Rachel se zhluboka nadechla a snažila se pohledem vyhnout svým přátelům; věděla, že jakmile uvidí někoho z nich plakat, nebude už moci své slzy zadržovat. Konečně se trochu vzpamatovala poté, co pro ni celý sbor zpíval I'll Be There for You, a nechtěla začít plakat uprostřed své písně.

"Waiting, watching
Listening to every little sign I see
You are so bright, shining above all the city lights
You know, it's right when all of the stars in the sky align
If you and I, we are together as one tonight"
Rachel otevřela oči a náhodou se podívala na Quinn; její přítelkyně se na ni usmívala a ona jí úsměv oplatila. Snažila se vyhnout pohledu na Kurta, protože ten byl plačící troskou po celý den; koutkem oka ho zahlédla, ale stále držela pohled upřený na blondýnce, pro kterou zpívala.

"So get up, stand up
What you waiting for?
Let's go, jump in
We gotta live life, give in to being
We've got a love like no one knows
Now I'm with you
Now I'm with you
Now I'm with you
Sitting on top, sitting on top of the world"
Rachel s širokým úsměvem vzala mikrofon ze stojanu a vyrazila směrem ke Quinn. I když se také usmívala, druhá dívka se zjevně snažila neplakat.

"Saved me from me, gave me everything I need
You'll be forever in my heart
So get up, stand up
What you waiting for?
Let's go, jump in
We gotta live life, give in to being
We've got a love like no one knows
Now I'm with you
Now I'm with you
Now I'm with you
Sitting on top, sitting on top of the world"
Rachel věnovala Quinn rychlí polibek, vzala ji za ruku a vytáhla ji na nohy, zatímco pokračovala ve zpěvu. Bohužel, udělala tu chybu, že se podívala na své přátele; všichni se usmívali a tleskali, někteří tančili na svých místech, ale několik z nich také plakalo. Vědomí, že tohle bylo její poslední vystoupení v této místnosti, jako členky New Directions, na ni bylo moc a začaly jí téct slzy.

"All is quiet at night
We say only things for us to hear

So get up, stand up
What you waiting for?
Let's go, jump in
We gotta live life, give in to being
We've got a love like no one knows"
Quinn věnovala Rachel uslzený úsměv a přejela palcem po její tváři, aby zachytila slzu, která se chystala sklouznout.

"Now I'm with you
Now I'm with you
Now I'm with you
Sitting on top, sitting on top of the world
Sitting on top, sitting on top of the world
Sitting on top, sitting on top of the world"
Když poslední slova opustila její ústa, otřela si Rachel oči; Quinn ji objala a Rachel se zasmála. "Opravdu jsem doufala, že se to obejde bez pláče."

"Bylo to perfektní," řekla Quinn, než si ji přitáhla k polibku.
____________________________________

"Nemůžu uvěřit, že zítra maturujeme," uvažovala Quinn, když ležela na posteli Rachel a prohlížela si jejich ročenku.

"Bude ti to chybět?" zeptala se Rachel a položila si bradu na Quinnino rameno, prakticky ležící na blondýnce.

"Některé části ano," řekla Quinn a otočila stránku. "Nebudou mi chybět všichni ti idioti tam, nebo to být zavřená v jedné budově třetinu svého dne, ale bude mi chybět sbor, a bude mi chybět možnost vidět své přátelé kdykoliv budu chtít." Quinn pokrčila rameny. "Vím, že se stále budeme vídat, ale bude to jen při zvláštních příležitostech a nakonec se přestaneme vídat úplně, protože je velmi nepravděpodobné být celoživotními přáteli s lidmi, které jsme potkali na střední škole."

Rachel si povzdechla; věděla, že Quinn má pravdu. Zatímco s některými lidmi zůstala přáteli i po střední škole, s jinými mluvila jen velmi zřídka. Ztratila kontakt s polovinou sboru a s ostatními mluvila jen tu a tam; Blaine a Kurt byli vlastně jediní dva, se kterými zůstávala v pravidelném kontaktu.

"Jsem si jistá, že všichni budou dělat, co mohou, aby zůstali v kontaktu," řekla Rachel. "I když, ano, nevyhnutelně se nám vzdálí."

Quinn si povzdechla, když otočila list na jednu z mnoha dvojstran věnovaných roztleskávačkám. "Pokud bys mohla udělat něco jinak, udělala bys to?"

Rachel se na ni pobaveně usmála. "Možná, že kdysi dávno, ale teď jsem spokojená s tím, jak to je." Rachel šťouchla Quinn do ramene. "Co ty?"

"Ano a ne," řekla Quinn a pokrčila rameny. "Nechápej mě špatně, jsem spokojená s tím jak to je teď, ale - přála bych si, abych tak dlouho všechno neničila." Quinn se lehce zasmála a zavrtěla hlavou. "Pravděpodobně to nedává moc smysl. Snažím se říct, že si přeji, aby věci mohly být jinak, a to zejména mezi námi dvěma. Přála bych si, abych nebyla tak vyděšená a nesnažila se tě odehnat, když ses snažila být mým přítelem. Ztratila jsem tolik času snahou potěšit ostatní lidi, když jsem se měla starat jen o to, abych byla šťastná já."

"Lepší pozdě než nikdy," řekla Rachel a políbila Quinn na rameno.

"Myslím, že máš pravdu," řekla Quinn, podívala se na Rachel a usmála se.

Quinn náhle zavřela ročenku a obrátila se na záda, tak aby se dívala se na Rachel. Brunetka byla překvapená tím náhlým pohybem, ale podařilo se jí docela nespadnout na svou přítelkyni. Quinn se na ni dívala s lehkým úsměvem na tváři a Rachel věděla, co ten pohled znamená.

"Mají se tvoji tatínci v dohledné době vrátit domů?" zeptala se Quinn.

Rachel se usmála. "Ne."

Quinn se naklonila a začala líbat Rachelin krk; dopracovala se až k Rachelině bradě, když její telefon začal zvonit. Quinn zasténala, ale jinak telefon ignorovala a Rachel se zasmála a snažila se zastavit Quinniny pohyby.

"Nezvedneš to?" zeptala se Rachel, která podle vyzvánění poznala, že to byla Quinnina máma.

"Ne," odpověděla Quinn.

Rachel jemně odstrčila Quinn pryč a dala jí pusu na rty; Quinn si povzdechla a rozhlédla se po svém telefonu. Ten přestal zvonit, ale o několik okamžiků později začal znovu. Sáhla po kabelce, vytáhla z ní telefon a zvedla ho: "Ahoj."

Rachel sledovala Quinn, jak kráčí po místnosti a mluví s Judy. Bylo vidět, že blondýnka není nadšená z toho, co jí její máma říká, ale Rachel nevěděla, jestli to bylo kvůli obsahu rozhovoru, nebo proto, že je přerušila.

"Dobře," povzdechla si Quinn a pak ukončila hovor a podívala se na Rachel. "Moje máma chce, abychom si spolu dneska daly večeři, protože ví, že zítra večer budu chtít dělat jiné věci."

Rachel přikývla. "To je v pořádku."

"To opravdu není v pořádku," řekla Quinn, sklonila se a políbila Rachel.

Rachel se zasmála. "Snaž se bavit s mámou. Pozítří budeme mít před sebou celé léto, což znamená, že spolu budeme moct strávit všechen čas, který budeme chtít."

Quinn stále trochu reptala, ale políbila Rachel na tvář. "Pokusím se vrátit po večeři."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama