Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 28 – Jen kdyby věděla

21. dubna 2013 v 19:55 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 28/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Just enjoy it!

Kapitola 28 - Jen kdyby věděla
Rachel procházela chodbou a cítila se mnohem lehčí, než předchozí týden. Bylo pondělí, takže byla už ze zvyku ve škole brzy, i když se dnes ráno s Quinn na tribunách setkat neměla. Judy chtěla opět trávit s Quinn trochu víc času, takže se dohodly na společné snídani, než obě budou muset odejít do práce a do školy. Rachel to opravdu nevadilo; byla prostě šťastná, že Judy tak dobře přijala jejich vztah, takže si opravdu nemohla příliš stěžovat, když chtěla trávit čas se svou dcerou.

Když Rachel procházela kolem sborové místnosti, zastavila se a o několik kroků ustoupila. Úplně v zadní řadě seděl Puck a brnkal na kytaru. Bylo neobvyklé, aby byl ve škole takhle brzy; většinou chodil přesně na čas, nebo dokonce pozdě. Napadlo ji, že možná zkouší na hodinu sboru, ale bylo pondělí, takže od pana Schue žádný týdenní úkol ještě nedostali a Puck obvykle nezkoušel jen tak. I když tohle se jí skutečně hodilo, protože se ho stejně chtěla na něco zeptat, ale mezi dramatem s Finnem, jarními prázdninami a minulým týdnem, jí na to opravdu nezbýval čas.

"Zdravím, Noahu," řekla Rachel a vešla do místnosti.

"Zdar," odpověděl Puck, aniž by se obtěžoval vzhlédnout.

"Můžeme si promluvit?" zeptala se Rachel, zastavila se uprostřed místnosti a sledovala Pucka.

Puck si povzdechl a odložil kytaru. "Nikdy to nebývá dobré, když žena položí tuhle otázku."

Rachel zkřížila ruce na prsou, ale jinak poznámku ignorovala. "Jaké jsou tvoje pomaturitní plány?"

"Cože?" zeptal se Puck se smíchem. "Kdy se z tebe stala moje matka?"

"Myslím to vážně, Noahu," řekla Rachel a vyrazila k němu. "Všichni ostatní pořád mluví o tom, na které školy se hlásí, a kam by chtěli jít, ale uvědomila jsem si, že ty jsi nikdy nic nezmínil."

"Kdo říká, že budu něco dělat?" zeptal se Puck.

"Nechápu, proč to děláš," uvedla Rachel. "V jednu chvíli paříš, jako za starých časů, a v další jsi takhle zachmuřený. Máš druhou šanci; proč ji nechceš využít?

"Opravdu si myslíš, že je to tak jednoduché?" zeptal se Puck.

"Samozřejmě, že ne, ale máš taky právo být šťastný," odpověděla Rachel. "Vím, že si ty si to pravděpodobně nemyslíš, ale v tomhle životě jsi nic neudělal. Jednou jsi udělal hrozné rozhodnutí, a vím, že si to nikdy neodpustíš, ale musíš jít dál, Noe. Stále můžeš něco ve svém životě dokázat. Od toho druhé šance jsou."

"Nezasloužím si druhou šanci," řekl Puck a zavrtěl hlavou.

"Bez ohledu na to, jestli si myslíš, že si ji zasloužíš nebo nezasloužíš, ty tu šanci máš," odpověděla Rachel. "Něco v tomto vesmíru ti dává další šanci prožít svůj život."

"Ale neměl bych ji dostat," řekl Puck a vstal.

Rachel si povzdechla; takhle se nikam nedostane. Někdy se Puck zdál šťastný, že je zpátky, ale jindy se choval takhle a vypadalo to, že čím blíže se dostávali k maturitě, tím náladovější se stával. Ze začátku byl tak optimistický a ona nechápala, co se změnilo. Věděla, že se trápil a opravdu si přála, aby mohla říct něco, co by mu pomohlo. I když nikdy nemohla zapomenout na to, co udělal, odpustila mu za to.

"Hlásil ses na nějaké školy?" zeptala se Rachel.

"Na několik," odpověděl Puck. "Ale kdo ví, jestli se na nějakou dostanu. Moje známky nestojí za nic."

"Jsem si jistá, že tě někam vezmou," odpověděla Rachel. "Když už nic jiného, ​​mohl bys chodit na jednu z místních škol a možná tam dokonce hrát fotbal, a pak po několika letech přejít na nějakou větší školu. Spousta lidí to tak dělá."

"Nebo bych mohl rupnout u zkoušky," řekl Puck a pokrčil rameny.

"Takhle nemůžeš mluvit," řekla Rachel a povzdechla si.

"Ahoj."

Rachel se otočila a ve chvíli, kdy uslyšela hlas své přítelkyně, se usmála. "Jak šla snídaně?"

Quinn pokrčila rameny. "Byla to snídaně. Moje matka zřejmě dělala na internetu nějaký výzkum a chtěla se mnou mít 'ten rozhovor'." Quinn zavrtěla hlavou. "Opravdu ji budu muset držet dál od počítače, protože tohle bylo něco, co jsem nikdy nechtěla, aby se stalo."

Rachel si nemohla pomoct, ale musela se smát. "To myslíš vážně?"

"Ano," řekla Quinn a přikývla. "Nebuď překvapená, když s tebou taky začne mluvit o bezpečném sexu."

Rachel se při té myšlence začervenala a pak si Puck odkašlal a řekl: "Dobře, ne že by myšlenka na vás dvě nebyla totálně sexy, ale já odsud mizím."

Quinn se na něho usmála a pak se otočila zpátky k Rachel. "Takže, o čem jste vy dva mluvili?"

"Jestli se Noah hlásí na nějaké vysoké školy, či ne," odpověděla Rachel. "Nevypadá to, že by chtěl přemýšlet o své budoucnosti a já se ho snažím přesvědčit, že by možná měl."

"Proč si o Pucka děláš takové starosti?" zeptala se Quinn. "Nikdy předtím ses o to, co dělá, nestarala, ale pak jste se vy dva najednou stali přáteli."

"Noah a já jsme objevili pár společných věcí," odpověděla Rachel. "To je všechno. Vadí ti, že jsme přátelé?"

"Ne," odpověděla Quinn. "Byla jsem jen zvědavá."

"Dobrá," řekla Rachel s úsměvem. "Políbíš mě teď na dobré ráno?"

Quinn se lehce zasmála a přistoupila k Rachel, aby ji políbila na rty. "Dobré ráno."

Když zazvonil zvonek, Rachel propletla jejich prsty dohromady a pak se naklonila a věnovala Quinn o něco delší, ale stále cudný, polibek. Když se odtáhla, usmála se na blondýnu a zeptala se: "Doprovodíš mě do třídy?"

"Opravdu se musíš ptát?" řekla Quinn s úsměvem.

"Člověk si nikdy nemůže být ničím jistý," odpověděla Rachel.

"Myslím, že si můžete být stoprocentně jistá, že vás budu vždy doprovázet do tříd, slečno Berry," řekla Quinn a zastrčila Rachel pramen vlasů za ucho.

"Tak pojďme, slečno Fabray," řekla Rachel a zašklebila se.
______________________________________________

Rachel stála u své skříňky a stále víc a víc jí zajímalo, kde byla Quinn. Každou chvíli mělo zvonit, ale Quinn ještě nebyla ve škole, a ona nikdy nechodila pozdě. Psala blondýnce, jestli se jí třeba nerozbil budík nebo tak něco, ale ona ještě neodpověděla. Bylo to obzvláště znepokojující, protože Quinn jí večer před tím řekla, že se ráno setkají u její skříňky.

"Ahoj, Berry," řekla Santana a zavřela dvířka její skříňky.

Rachel se rozzlobila. "Proč jsi to udělala?"

Začala znovu zadávat svou kombinaci, protože ze své skříňky stále potřebovala knihy; zírala do ní posledních deset minut, ale stále si ještě nevyndala své knihy, když se Santana rozhodla zavřít jí dvířka před nosem.

Santana obrátila oči v sloup. "Vzhledem k tomu, že si musíme promluvit a jsem unavená ze sledování toho, jak se díváš do té zatracené věci, jako by ti měla prozradit tajemství, jak se Finneptovi skutečně podařilo chodit vzpřímeně."

"O čem si musíme promluvit?" zeptala se Rachel, otevřela kovová dvířka a popadla knihy na první a druhou hodinu.

"Brittany si myslí, že vypadáš smutně," řekla Santana a pokrčila rameny.

Rachel se zamračila. "A?"

"A přiměla mě tě jít zkontrolovat," řekla Santana a znovu protočila oči.

"Řekni Brittany, že jsem v pořádku," odpověděla roztržitě Rachel.

"Ne, ty mi řekneš, co se sakra děje, protože když teď půjdu a řeknu Brittany, že jsi v pořádku, prostě mě pošle zase zpátky," řekla Santana. "Takže nám prostě ušetři všechny tyhle problémy, a řekni mi to hned, protože víš, že to z tebe nakonec tak jako tak dostanu."

"Nic se nedě- Quinn!" Rachel uviděla blondýnku přes Santanino rameno.

"Ahoj, promiň, že jdu pozdě," řekla Quinn s povzdechem. "Byla bych tu mnohem dříve, ale měla jsem cestou do školy malou nehodu a-"

"Ty jsi co?" zeptala se Rachel zvýšeným hlasem.

"Odnesl to jen nárazník," řekla Quinn a svraštila obočí. "Zastavila jsem na červenou a někdo do mě zezadu vrazil. Naštěstí jeli pomalu, takže opravdu nevznikla žádná velká škoda." Quinn položila ruku Rachel na tvář. "Rach, proč vypadáš tak vyděšeně? Já jsem v pořádku, oni jsou v pořádku - všechno je v pořádku."

Rachel se cítila, jako by jí něco tlačilo na hruď a ona se nedokázala zhluboka nadechnout. Jen pomyšlení na to, že Quinn měla nehodu - jakoukoliv nehodu - ji nutilo panikařit. Snažila se sama sobě připomenout, že Quinn je v pořádku; byla přímo před ní, bez jediného škrábnutí. Ale bylo to těžké, když se jí před očima míhaly obrázky z té noci - krev, blikající světla, rozbité sklo, výraz na Quinnině bledé tváři.

"Rachel, co se děje?" zeptala se Quinn s obavami ve tváři.

"Dýcháš, Berry?" zeptala se Santana. "Vypadáš, jako bys měla omdlít."

Rachel koutku oka viděla, jak k nim míří Puck, a jak se z jiného směru blíží i Brittany s ustaraným výrazem ve tváři. Ale ona měla skutečně problém se na něco soustředit, protože byla příliš zaneprázdněna snahou ovládnout svůj dech, aby mohla zalhat a říct jim, že je v pořádku.

"Co se děje?" zeptal se Puck, ale zvuk byl pro Rachel zastřený.

"Quinn měla dnes ráno malou nehodu a Berry teď vyšiluje," řekla Santana a pokrčila rameny.

"Postarám se o to," řekl Puck, popadl ji za ramena a vedl ji pryč.

"Promiň!" řekla Quinn, vyběhla za nimi a postavila se jim do cesty, takže museli zastavit.

"Věř mi," řekl Puck tiše.

Quinn se ušklíbla. "Vzpomínám si, že tyhle slova už jsem jednou slyšela a podívej, jak to dopadlo."

"Myslím to vážně," trval Puck na svém. "Dej mi pět minut."

"To je v pořádku, Quinn," řekla Rachel, natáhla se pro blondýnku.

Quinn se mračila, ale přikývla a ustoupila stranou. "Najdeš si mě, až budete hotovi?"

Rachel přikývla a pak ji Puck zavedl do sborové místnosti. Jakmile byli oba uvnitř, zavřel za sebou dveře a posadil ji na stoličku ke klavíru. Stále ještě měla potíže s dýcháním, ale aspoň už trochu polevil tlak na hrudi a už si nemyslela, že dostane plný panický záchvat.

"Jsi v pořádku," řekl Puck a podíval se jí do očí. "Quinn je v pořádku; je právě teď tam venku a dělá si o tebe starosti, tak jen - dýchej. Není to jako minule."

"Někdy zapomínám, že takhle to všechno být nemělo," zašeptala Rachel a zavrtěla hlavou. "A pak se stane něco jako tohle a všechno se zhroutí. Je úžasné, že jsem strávila tolik let bez ní a bez toho, aniž bych o ní dokonce jen přemýšlela, a teď je všechno, o čem dokážu přemýšlet ona. Tak moc to bolí dokonce si jen představit život bez ní, a jestli se jí znovu něco stane, nevím, co budu dělat. Ztratit ji jednou bylo dost špatné, ale teď-"

"Já vím, okay?" odpověděl Puck. "Věř mi, já vím. Nedopustíme, aby se jí něco stalo."

"Ale co když to nedokážeme zastavit?" zeptala se Rachel.

"Dokážeme," řekl Puck. "Musíme."

Rachel se snažila zhluboka nadechnout. "Měla bych jít najít Quinn. Nechci, aby si o mě dělala starosti."

Puck přikývl. "Je ti líp?"

"Budu v pořádku," odpověděla Rachel.

Puck na ni kývl a Rachel vstala, uhladila si sukni a zamířila ke dveřím. Jakmile k nim došla, otočila se a řekla: "Díky."

"To nestojí za řeč," odpověděl Puck.

Rachel se znovu otočila ke dveřím a vyšla na chodbu. Bylo už po prvním zvonění, takže všichni měli jen pár minut, aby se dostali na první hodinu, ale v hale bylo pořád docela dost studentů. Myslela, že Quinn už bude asi ve třídě, ale pak ucítila na paži teplou ruku a otočila se, aby se střetla s blondýnčiným pohledem.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Quinn starostlivě.

Rachel přikývla. "Je mi to líto. To jen-" Rachel si povzdechla. "Slyšet, že jsi měla nehodu - jakoukoliv nehodu - mě trochu vyděsilo."

"Ale já jsem v pořádku," řekla Quinn s úsměvem, když položila ruku na Rachelinu tvář, přejela jí palcem po kůži.

"Já vím," řekla Rachel a usmála se. "Ale pomyšlení, že by se ti něco mohlo stát-"

"Nic se mi nestane," řekla Quinn a objala Rachel.

Rachel si položila hlavu na Quinnino rameno. "Doufám, že ne."
______________________________________________

"Následuj mě, Berry," požadovala Santana, když se připojila k Rachel.

"Přijdu pozdě na hodinu," odpověděla Rachel.

Santana obrátila oči v sloup a chytila ​​Rachel za ruku. "To je důvod, proč dělám vždy jen tohle."

Santana ji zatáhla do nedaleké koupelny a mračila se na dvě dívky v blízkosti umyvadla, dokud to oběma nedošlo a rychle se neodebraly k východu. Rachel jen zavrtěla hlavou; vždycky ji udivovalo, jak lidé dělali všechno, co Santana chtěla a stačil k tomu jen jediný roztleskávaččin pohled.

Jakmile byly dívky venku ze dveří, Santana zkřížila ruce a otočila se k Rachel. "Musíme si promluvit."

"To říkáš dnes už podruhé," poznamenala Rachel. "Zase tě posílá Brittany?"

"Ne," řekla Santana, popošla a opřela se o umyvadlo. "Tohle je druhá část konverzace, říkala jsem ti, že jsem s tebou ještě neskončila. Co to sakra dneska bylo? A nemyslím jen to, jak si vyšilovala v hale - slyšela jsem tě mluvit s Puckem."

"Jak si nás mohla slyšet?" zeptala se Rachel, zvědavá, jak moc Santana slyšela.

"Sledovala jsem tě," řekla Santana s pokrčením ramen. "O čem jste to sakra vy dva mluvili? Co to bylo za blbost s tím vším 'nedopustíme, aby se jí něco stalo'? Proč si myslíš, že by se jí něco mělo stát, a co s tím má sakra společného Puck?"

"O nic nejde, Santano," lhala Rachel.

"S těmahle sračkama na mě nechoď," řekla Santana a přistoupila blíž k Rachel. "Je to jen další z těch momentů, kdy se chováš tak zatraceně divně. Nejsem hloupá, víš. Ostatní lidé to možná nevidí, ale už od začátku roku se nechováš jako ty, a já chci vědět proč."

"Nevím, o čem to mluvíš, Santano," řekla Rachel a snažila se vypadat zmateně.

"No pak mě nech, abych ti to objasnila," řekla Santana a vrátila se zpět na své předchozí místo u umyvadla. "Nejprve ses rozešla s Finnem, což jsem z celého srdce podporovala, ale předtím jsi za ním celé dva roky lezla jako malé štěňátko a pak jsi ho prostě odkopla. A i když si vůbec nestěžuju, dokonce už ni nemluvíš tak jako předtím; už se ani zdaleka tolik nechvástáš a já teď vlastně většinou i sleduju, co říkáš, místo toho, abych tě chtěla praštit, jen abych ti konečně zavřela pusu."

"Děláš si starosti s nesmyslnými věcmi, a o věci, se kterými bys normálně otravovala až nesnesitelně, si starosti neděláš. A hlavně mi neříkej, že o nic nejde. Přísahám, je to jako bys věděla, že se něco stane ještě předtím, než se to skutečně stane. Jako proč jsi mě první týden školy přiměla hodit tříšť na Sugar? Věděla jsi, že bude nutit naše uši krvácet pokaždé, když odevře ústa?"

"A to malé kázání, co jsi mi dala, když ses snažila, abych se vrátila do sboru - zdála ses tak zatraceně jistá ve všem, co jsi říkala. Nejsi stejná Rachel Berry, jaká si bývala a všichni ostatní jsou prostě příliš slepí, aby si to uvědomili."

Rachel si povzdechla. "Co chceš, abych řekla, Santano?"

"Pravdu," odpověděla Santana.

"Dobře-" Rachel se kousla do spodního rtu, než ret zase pustila a zhluboka se nadechla. "Myslím, že tvá první otázka byla, proč jsem se dnes chovala tak, jak jsem se chovala, když jsem zjistila, že Quinn měla autonehodu. Pravdou je, že se mi vybavilo několik opravdu hrozných vzpomínek z doby před více než deseti lety."

"Cože, z doby, kdy jsi byla dítě?" zeptala se Santana.

"Vlastně, ze dne poté, co jsme dokončili střední školu," odpověděla Rachel. "Říkala jsi, že je to, jako bych věděla, že se něco stane ještě předtím, než se to skutečně stane, a vím to proto, protože už jsem to jednou prožila. Znám tvou budoucnost, protože jsem tam byla. Neptej se mě jak, protože to skutečně nevím, ale přešla jsem z doby, kdy mi bylo téměř třicet let, abych se znovu probudila tady v první den mého maturitního ročníku."

"Jsi z budoucnosti?" zeptala se Santana.

"Ano," odpověděla Rachel.

Santana obrátila oči v sloup. "Nekecej, Berry, a odpověz tu zatracenou otázku."

Rachel se téměř chtělo smát. "To jsem právě udělala, Santano; není moje vina, že mé odpovědi nevěříš."

"Fajn, neříkej mi to, ale jednoho dne z tebe pravdu dostanu, i kdybych tě měla unést a mučit, aby se to stalo," slíbila Santana a přimhouřila na Rachel oči.

"Jelikož už stejně přijdeme na hodinu pozdě, chtěla bych s tebou, než půjdeme, také něco probrat," řekla Rachel a upřeně Santanu pozorovala. "Brittany nám řekla, že příčinou tvého chování o jarních prázdninách bylo to, že jsi smutná, že se blíží maturita, a že se bojíš, že až se všichni rozejdeme na vysoké školy, už nebudeme nadále přáteli."
Santana zavřela oči a něco polohlasně zamumlala.

"Měla pravdu?" zeptala se Rachel, když nerozuměla ani slovu, co Santana řekla.

Santana pokrčila rameny. "Podle většiny lidí se chovám jako mrcha pořád; byla jsem snad na našem malém výletě nějak jiná?"

"To nebyla odpověď," řekla Rachel a sklonila hlavu. "A byla jsi jiná. Myslím, že Brittany má pravdu; myslím si, že sis uvědomila, že už jsme všichni opravdu dospělí a brzy budeme každý v jiném státě a život, jak ho známe, se změní. To neznamená, že věci budou špatné - jen jiné."

Santana obrátila oči v sloup. "Dobře, ano. Ta cesta byla jen jedna velká připomínka toho, že se všichni brzy rozejdeme, okay? Vím, že jsem se chovala, jakože se o nikoho nestarám, a pro většinu břídilů na této škole to skutečně platí, ale - je tu pár lidí, co mi budou chybět."

Rachel se usmála. "Víš, že zůstaneme přátelé, že jo? Dokonce, i když budeme žít na různých stranách země, pořád spolu budeme mluvit a také se uvidíme, až přijedeme domů na prázdniny."

"Proč si myslíš, že patříš mezi lidi, co mi budou chybět?" zeptala se Santana.

"Jen tušení," odpověděla Rachel.

"Jo, dobře - to je jedno," řekla Santana a zamířila ke dveřím.

"Uvědomuješ si, že vždycky říkáš 'to je jedno', když víš, že mám pravdu, nebo když o něčem nechceš mluvit - nebo, jako teď, když platí oboje?" zeptala se Rachel.

Santana se zamračila. "To je jed- běž radši do třídy."
______________________________________________

Rachel ležela na posteli s několika papíry rozloženými před ní; od úterý procházela poznámky, které udělala, když se sem dostala. Měla by se zaměřit na svůj konkurz na NYADA, který byl už příští týden, ale byla příliš zaneprázdněná trýzněním svého mozku snahou ujistit se, že jí nic neuniklo - nějaký malý detail, který by mohl věci ovlivnit.

Bylo pro ni tak snadné téměř zapomenout na věci, které se měly stát. Kdykoliv byla s Quinn, která byla v tuhle chvíli velmi živá, zapomínala na minulost. Ale ta dopravní nehoda - jakkoli malá - ji přivedla zpátky do reality. Bylo to všechno, na co mohla poslední dny myslet, byla tím téměř posedlá.

Problém byl, že do teď většina jejích plánů moc dobře nefungovals; téměř vše, co se snažila zastavit, se nakonec stalo. Navíc nikdy neměla pevný plán, jak Quinn zachránit; nebyl žádný jiný způsob, jak trvale zajistit její bezpečnost, než ji po zbytek jejího života zavřít ve vypolstrované místnosti. Puck tentokrát očividně nehodlal být příčinou nehody, ale pořád měla strach, že by to mohlo způsobit něco jiného. Ale ona nemohla dopustit, aby se to stalo a udělala by cokoli, aby tomu zabránila.

Milovala Quinn. Nevěděla, kdy přesně se to stalo, ale stalo se to. Byla do ní zamilovaná a nedokázala si život bez blondýnky už ani představit. Kdysi byla zamilovaná do Finna, ale on nikdy nebyl jejím nejlepším přítelem; tuto práci vždy plnil Kurt. Ale Quinn byla i její nejlepší kamarádka, což dělalo pomyšlení, že by ji mohla ztratit ještě horší. Nejen, že by ztratila osobu, kterou milovala víc než cokoli jiného, ​​ale také svou nejlepší kamarádku.

Snažila se příliš nezabývat tím, jak se dostala tam, kde byla, ale myšlenka na ni dotírala stále více. Lidé se jen tak v minulosti neprobouzí - ne že by se tam vlastně dostávali bdělí. Zajímalo ji, jestli se to už náhodou nestalo i lidem před ní, ale oni raději mlčeli, protože se obávali, že si všichni budou myslet, že se zbláznili. Nevěděla, jestli její cesta časem měla co dělat s jejím přáním, nebo jestli to byla jen náhoda; tak jako tak, to stále nic nevysvětlovalo. Ve svém životě si přála mnoho věcí, ale žádná se nikdy nesplnila. Proč by to tentokrát mělo být jiné.

Čemu také nerozuměla, bylo, proč se v čase vrátil i Puck, ale přišel v jinou dobu, než ona. Přemýšlela, jestli sem byl poslán, aby něco zastavil, nebo něco udělal, ale nepodařilo se mu to, a tak poslali i ji. Ale to stále nevysvětlovalo, kdo je sem poslal nebo co je sem dostalo. Měla mnoho divokých teorií o tom, co je sem dostalo, počítaje jejím přáním až po to, že démoni byli skuteční - z toho vinila Quinnin dárek - ale nic z toho se nezdálo moc pravděpodobné.

Najednou někdo, k překvapení Rachel, zaklepal na dveře. Vyskočila, rychle popadla papíry z postele a strčila je do krabice pod postelí. Rozhlédla se kolem sebe, zkontrolovala podlahu, aby se ujistila, že jí nic neupadlo a pak se narovnala, posadila se na okraj postele a snažila se vypadat nenuceně.

Odkašlala si. "Pojď dál."

"Ahoj," řekla Quinn, když strčila svou usměvavou tvář do místnosti.

"Ahoj," řekla Rachel a usmála se. "Co tady děláš? Myslela jsem, že máš trávit večer s mámou."

Quinn pokrčila rameny, vešla do místnosti a zavřela za sebou dveře. "Prostě jsem jí řekla, že zítra budu doma celý den."

"Jo, se zbytkem sboru, zkoušet na Národní," odpověděla Rachel.

Quinn znovu pokrčila rameny a zamířila k Rachel.

Rachel si odkašlala, když sledovala, jak se k ní Quinn pomalu přibližuje. "Je tu něco konkrétního, co bys chtěla dělat? Možná sledovat f-film."

Quinn neodpověděla, místo toho, objala Rachel kolem krku a položila si nohy podél jedné její strany. Brunetka byla trochu překvapená, ale nebránila se, když jí Quinn pomalu a něžně políbila na rty. Rachel zavřela oči a její ruce se proplížily k blondýnčiným bokům. Byly v mírně nepříjemné pozici, posazené na rohu postele, takže se Rachel posunula trochu dozadu. Quinn ji následovala, posunula se na posteli a posadila se obkročmo Rachel na stehna.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Rachel a odtáhla se, aby se ujistila je s Quinn vše v pořádku.

"Všechno je perfektní," odpověděla Quinn. "Byla jsem doma a prostě jsi mi chyběla, tak mě napadlo, že se stavím."

Rachel nemohla v jejích oříškových očích vidět žádné známky lži. Blondýnka se k ní opět naklonila a její polibky se staly trochu vášnivější. Quinnin jazyk proklouzl mezi Racheliny rty a setkal se s brunetčiným. Rachel ucítila známé bodnutí, které se snažila ignorovat pokaždé, když se s Quinn takhle líbaly, ale bylo to stále obtížnější, jak se jejich vztah posouval stále více dopředu.

Quinn jemně tlačila na brunetku, dokud neležela zády na posteli a blondýnka se nevznášela nad ní. Přejela dlaněmi po Racheliných pažích až k jejímu zápěstí, a pak jí ruce zvedla nad hlavu; poté spustila své ruce zpátky dolů k brunetčiným bokům, když se jejich pohledy střetly a ony upřeně zíraly jedna druhé do očí. Blondýnka se sehnula a zachytila Racheliny rty do svých a brunetka jí polibek vroucně opětovala. Jejich jazyky kolem sebe navzájem kroužily a zkoumaly se, dokud Quinn se neodtáhla, přičemž jemně skousla Rachelin spodní ret.

Na to Rachel zasténala, což zdá se, blondýnku jen podnítilo v jejím snažení. Blondýnčiny ruce cestovaly k lemu její košile a pak pod látkou, načež se Rachel zatajit dech a všude, kde se jí druhá dívka dotkla, jí naskočila husí kůže. Quinn se zastavila těsně pod Rachelinou podprsenkou, a přejela palci podél brunetčiných žeber. Po rozesetí polibků podél Racheliny čelisti a dolů po jejím krku, se Quinniny ruce začaly pohybovat nahoru, podél hladké struktury brunetčiny podprsenky.

"Musíme přestat," řekla Rachel a natáhla se, aby znehybnila blondýnčiny ruce.

Quinn rychle odtáhla ruce a s povzdechem odskočila na druhou stranu postele. "Omlouvám se."

"Neomlouvej se," řekla Rachel, natáhla se pro Quinninu ruku. "Jen - já -" Rachel si povzdechla a prohrábla si volnou ruku vlasy.

"To je v pořádku," řekla Quinn a otočila se na bok. "Nechtěla jsem na tebe tlačit."

"Ne, tím to není." povzdechla si Rachel. "Já jen-"

"Nejsi připravená," dokončila Quinn.

Nebylo to tak, že by nebyla připravená, ale bála se, že Quinn udělá něco, čeho bude později litovat. Quinn si myslela, že je panna, a i když to byla technicky pravda, Rachel stále ještě měla vzpomínky na to, když byla s Finnem. Nenáviděla pocit, že blondýnce lže, ale jak by jí někdy o něčem z toho mohla říct pravdu?

"Ano," lhala Rachel.
______________________________________________

"Sežene mi někdo lepící pásku, abych mu mohla zavřít hubu?" zeptala se Santana.

"Jen říkám, že si myslím, že bychom já a Rachel měli zpívat duet," odpověděl Finn. "Vždycky jsme spolu byli opravdu dobří."

"Vetuji," řekla Quinn a podívala se na chlapce.

"Já se přidávám" řekl Kurt a zvedl ruku.

"Nevidím, že by někdo z vás přišel z nějakými nápady," řekl Finn, zkřížil ruce na prsou a zhroutil se do křesla.

"Vždyť ani nemluvíme o tom, kdo co bude zpívat!" zakřičela Santana.

"Dobře, lidi, pojďme se všichni posadit," řekl Blaine.

Rachel stála vedle tabule s fixem v ruce a snažila se zapisovat všechny nápady, co dostali, ale oni se většinou jen hádali. "Jsme tu už přes hodinu; myslím, že bychom se všichni měli víc snažit zaměřit se na úkol. Takže, každý si vezměte kus papíru a napište pět věcí, co byste chtěli dělat na Národních."

Každý popadl svůj blok a tužku, co jim Rachel dala, když vstoupili do Quinnina obývacího pokoje. Většina vypadala, jako by si brali čas na rozmyšlenou, zatímco někteří něco rychle načmárali do svých bloků. Rachel si promnula oči, když dala každému dostatek času na přemýšlení, ale už začínala být otrávená. Věděla, že je to teprve jejich první setkání, ale neměla pocit, že by to někam vedlo. I když ona a Kurt měli několik nápadů, co by chtěli dělat, chtěli také, aby přispěl i zbytek skupiny.

Polovina skupiny ještě psala, takže se Rachel omluvila a zamířila do kuchyně, aby se napila vody. Judy seděla u pultu se salátem před ní a s časopisem v ruce. Když Rachel vešla do místnosti, usmála se na ní a pak odložila časopis.

"Jak jde schůzka?" zajímala se Judy.

Rachel si povzdechla. "Je to trochu - méně produktivní, než bych chtěla."

"Slyšela jsem," řekla Judy se smíchem.

"Myslím, že pokud se přes to dostaneme, bez toho aniž by Santana nějak ublížila Finnovi na zdraví, budu to považovat za vítězství," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

Judy se znovu zasmála. "Předpokládám, že ti dva spolu moc nevychází."

"Ne," odpověděla Rachel.

"Nechceš se ke mně připojit?" zeptala se Judy a povytáhla stoličku vedle ní.

Rachel se podívala na chodbu, když uslyšela Santanin hlasitý, rozzlobený hlas, a pak zamířila k nabízené židli. "Myslím, že na chvíli to beze mě zvládnou."

"Praštil tě někdo do hlavy, když si byl dítě?!"

Rachel si povzdechla nad rozruchem v obývacím pokoji. "Aspoň doufám."

"Vlastně jsem doufala, že bych mohla dostat šanci s tebou mluvit," řekla Judy a pozorovala Rachel. "Chtěla jsem ti poděkovat za to, že jsi tu pro Quinn minulý víkend byla. Vím, že řekneš, že není třeba, abych děkovala, ale já to stejně udělám. Jsem si jistá, že sis všimla, že moje dcera má tendence utíkat, a pro jednou jsem ráda, že když to udělala, nebyla sama. Tolik jsem se o ni bála, ale věděla jsem, že je s tebou, a že se o ni postaráš."

"Máte pravdu - chtěla jsem říct, že není třeba, abyste mi děkovala," řekla Rachel s úsměvem.

Judy se usmála a pak dodala: "Jsem tak ráda, že jsem narazila na tvého malého kamaráda ze sboru a získala tvoji adresu, jinak bych si dělala starosti celý víkend."

"Jsem si jistá, že bych z ní nakonec dostala potřebné informace a úspěšně ji přesvědčila, aby zvedla telefon - možná," řekla Rachel a zamračila se.

Judy se zasmála. "Znáš, Quinn; možná můžeš pracovat na tom, aby byla moje dcera méně tvrdohlavá, ale já jsem se o to snažila léta a bez úspěchu."

"Mluvíte vy dvě o mně?" zeptala se Quinn, která právě vešla do kuchyně.

"Jak tě to napadlo?" zeptala se Judy.

"Slyšela jsem své jméno," řekla Quinn, zastavila se před nimi a přimhouřila na ně oči.

"Jen jsme si povídaly," řekla Rachel a natáhla se pro Quinninu ruku.

"Musíš se tam vrátit," řekla Quinn a propletla jejich prsty. "Myslím, že Finn je jen jednu slabiku od toho, být uškrcený Santanou."

"V čem je to jiné, než jakýkoli jiný den?" žertovala Rachel.

"To je pravda," řekla Quinn, pokrčila rameny a pak se tiše usmála na brunetku. "Dobře, dobře, co když chci, abys tam přišla, jen protože jsi mi chyběla?"

Rachel se usmála a políbila Quinn na tvář. "Budu tam za chvíli."

Quinn přikývla a stiskla Rachel ruku, než odešla zpět do obývacího pokoje.

"Děkuji ti," řekla najednou Judy, když sledovala, jak Quinn odchází.

"Za co?" zeptala se Rachel a obrátila se ke starší ženě.

"Za to, že ji děláš šťastnější, než jsem ji kdy viděla," odpověděla Judy.

Rachel se usmála. "Tak za to mi už vůbec nemusíte děkovat."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 janelg97 janelg97 | 22. dubna 2013 v 19:40 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-) táto kapitola bola skvelá a úprimne dúfam, že sa Quinn nič nestane... Teším sa na pokračovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama