Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 26 - Na cestě, část 2

29. března 2013 v 22:07 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 26/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Pokračování výletu s naším sluníčkem Santanou :D Enjoy it!

Kapitola 26 - Na cestě, část 2

Rachel jela po dálnici a bojovala s nutkáním dupnout na plyn, aby jeli rychleji. Díky Brittaninu naléhání jít do zoo se z města dostali mnohem později, než Rachel očekávala. Snažila se blondýnku trochu popohnat, ale to bylo nemožné, protože dívka se chtěla zastavit u každého výběhu a Santana se na ni zamračila pokaždé, když otevřela ústa, aby něco řekla. Rachel téměř vzdala snahu dostat se pryč z města v rozumnou hodinu, ale když se Brittany už půl hodiny pokoušela přimět tygra ve výběhu, aby se k ní přiblížil, musela se do toho vložit.

"Musím na záchod," prohlásila Brittany náhle.

Rachel na vteřinku zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Za dvacet minut budeme v New Havenu; myslíš, že to tak dlouho vydržíš, Brittany?"

"Já nevím," odpověděla Brittany

Rachel si tiše povzdechla, protože věděla, co to znamená. "Zastavíme na dalším výjezdu."

Quinn se natáhla a jemně stiskla Rachel nohu, načež se brunetka obrátila a na svou přítelkyni se usmála. Rachel si byla plně vědoma toho, že mohla být až přehnaně nervní, ale zdálo se, že Quinn ji byla schopná uklidnit tak jako nikdo jiný. Blondýnka byla vždy velmi trpělivá a nenechala ji, aby se kvůli tomu jaká byla, cítila špatně. Normálně by byla naštvaná, kdyby někdo udělal to, co udělala Quinn, ale ona se na druhou dívku kvůli zničení jejího plánu nedokázala vůbec zlobit - dobře, nedokázala se zlobit déle než několik sekund.

Další výjezd se blížil, takže Rachel zapnula blinkr a snížila rychlost, aby mohla odbočit ze silnice. Odbočila doleva směrem k první čerpací stanici, kterou uviděla a jakmile auto zastavilo, Brittany bleskově otevřela dveře. Santana také vystoupila, ale mnohem pomaleji; i Kurt a Blaine vylezli ven a protahovali se, zatímco Quinn se podívala na Rachel.

"Pojď." Quinn kývla směrem k čerpací stanici a věnovala Rachel jemný úsměv.

Rachel otevřela dveře a vystoupila z auta, právě ve chvíli, kdy Quinn obešla auto a připojila se k ní. Blondýnka se natáhla, propletla jejich prsty a zatahala Rachel za ruku, čímž jí naznačila, že chce, aby ji následovala. Rachel, bez otázek, udělala, co Quinn chtěla, a ruku v ruce vyrazily směrem k chodníku. Ohlédla se přes rameno s obavami, že klíče byly stále v minivanu jejích otců, ale zbytek jejich přátelé byl právě uvnitř, takže doufala, že všechno bude v pořádku.

"Můžu se zeptat, kam jdeme?" zeptala se Rachel Quinn.

"Jen jsem myslela, že bychom se mohly trochu projít," řekla Quinn a pokrčila rameny.

"Dobře," řekla Rachel, než se opět ponořila do ticha, jednoduše šťastná z procházky se svou přítelkyní.

Milovala chvíle, jako tuto - chvíle, kdy byla naprosto spokojená a necítila potřebu zaplnit ticho konverzací. Jediná další osoba, se kterou toho byla opravdu schopna, byl Kurt; mohli spolu jen tak sedět v místnosti a prostě si užívat přítomnost toho druhého. Je pravda, že se to moc často nedělo, protože oba velice rádi mluvili, ale příležitostně se to stávalo a nikdy to nebylo trapné. Přála si, aby mohla říct, že to tak bylo i s Finnem, ale tohle opravdu nikdy nebyl ten případ; z nějakého důvodu měla vždycky pocit, jako by se potřebovala aspoň pokusit udržovat s ním konverzaci.

Po několika minutách chůze, Rachel uslyšela, jak Quinn vibruje v kapse telefon. Ale zdálo se, že si toho blondýnka nevšímá, tak to ignorovala i Rachel. Uběhlo několik dalších minut a Rachel slyšela bzučení znovu; tentokrát se podívala na Quinn a usmála se.

"Nechceš se podívat, kdo to je?" zeptala se Rachel.

"Já vím, kdo to je," odpověděla Quinn. "Je to Santana a chce vědět, kde jsme - až na to, že ona by to pravděpodobně
řekla mnohem hruběji, než já."

"Možná bychom se měly vrátit, než se nás vydá hledat," navrhla Rachel.

Quinn si povzdechla, ale zastavila se, a pak se otočila zpět směrem, kterým právě přišly.

Rachel se zachichotala a stiskla blondýnce ruku. "Nevypadáš z návratu zrovna moc nadšená."

"Ty se těšíš na dalších dvacet minut v autě se Santanou?" zeptala se Quinn.

"Pravda," odpověděla Rachel. "Ale aspoň už tam skoro jsme. Netěšíš se, až poprvé uvidíš Yale?"

"Myslím, že jo." Quinn pokrčila rameny.

"Jsi nervózní?" zajímala se Rachel.

"Trochu," připustila Quinn. "I když myslím, že je to nervózní vzrušení. Mám na mysli - tohle je místo, kde budu trávit další část svého života a myslím, že mám prostě strach. Víš - co když se mi tam nebude líbit?"

"Pak půjdeš někam, kde se ti líbit bude," řekla Rachel prostě. "Jsem přesvědčená, že to tam budeš milovat, ale pokud ne, jsem si jistá, že by tě ráda přijala kterákoliv jiná škola. Konec konců, dostala ses na Yale; to je mnohem víc, než může říct většina ostatních."

Quinn se usmála. "Ty vždycky zníš tak přesvědčeně."

"To proto, že vím, že mám pravdu," řekla Rachel a věnovala jí drzý úsměv.

Quinn zavrtěla hlavou, ale přesto se široce usmívala. "Oh, koukej - Santana vypadá naštvaně."

Rachel se odvrátila od Quinn a podívala se směrem k čerpací stanici; druhá dívka skutečně nevypadala příliš šťastná. "A to byla celou cestu jako sluníčko."

Quinn zaklonila hlavu a zasmála se; když Rachel slyšela ten zvuk, musela se usmát, stále ještě nebyla zcela zvyklá vidět blondýnku takhle uvolněnou nebo šťastnou - a rozhodně nebyla zvyklá být toho příčinou.

"Pojď," řekla Quinn a přejela palcem po Rachelině ruce. "Čím rychleji půjdeme, tím rychleji to budeme mít za sebou."

"Nebyla procházka tvůj nápad?" poznamenala Rachel.

"Ty a ty tvoje detaily," řekla Quinn a zavrtěla hlavou
_________________________________________________

Rachel se v úžasu rozhlížela po místě, kde se Quinn chystala strávit příštích několik let svého života. NYADA byla působivá, ale i Rachel musela uznat, že Yale byl ještě působivější než její vlastní škola. Byl to klasický obraz univerzity s jeho úžasnou architekturou a studenty pohybujícími se po kampusu. Už prošla kolem dvou studentů, kteří o něčem zapáleně diskutovali - nevěděla, o čem mluvili, ale byla si jistá, že jednoho z nich slyšela říct slovo 'existenciální'. Rachel považovala sama sebe za poměrně inteligentní, ale studenti zde byli úplně jiná liga.

"Gratuluju, Q, podařilo se ti vybrat si školu plnou lidí, kteří jsou ještě větší trapáci než ty," řekla Santana a ušklíbla se, když se rozhlédla kolem.

Dvě dívky a chlapec, blízko nich, na ni všichni tři přimhouřili oči; Santana zvedla obočí a podívala se na ně. "Na co sakra čumíte?"

"Ignorujte ji," řekl Kurt, zamával na ně.

"Santano, prosím," řekla Quinn, popadla druhou dívku za paži a přitáhla si ji k sobě, dál od skupiny studentů; její tváře byly zabarvené do růžova a byla jasně v rozpacích z chování své kamarádky "V případě, že jsi zapomněla, já se sem budu muset vrátit a nechci, aby mě lidi poznávali jako dívku s hrubou kamarádkou."

Santaně se zablesklo očích a její úsměv se ještě více rozšířil. "No, v tom případě, Q, proč prostě-"

"San," přerušila ji Brittany a zamračila se na svou přítelkyni.

Santana si odfrkla, obrátila se k odchodu a přes rameno zavolala: "Už se ani nemůžu bavit."

"Ona to tak nemyslí," řekla Brittany a s výrazem pochopení ve tváři sledovala, jak druhá dívka odchází. "Je jen teď tak trochu smutná."

"Proč je smutná, Brittany," zeptal se Blaine a starostlivě svraštil obočí.

"Je smutné, protože se všichni brzy rozejdeme," vysvětlila Brittany. "Budeme maturovat, a kdo ví, kde každý z nás skončí, nebo jestli budeme všichni i nadále přáteli. Santana se jen bojí, že na ni po maturitě všichni zapomenou a ona nebude mít žádné přátele."

Rachel se podívala na Quinn, která jí pohled oplácela; bruneta položila ruku na Brittanino rameno a řekla: "Promluvíme si s ní, snad se pak bude cítit líp, dobře?"

Brittany přikývla. "Snažila jsem se jí říct, že byste jí to neudělali, ale nemyslím si, že by mi věřila."

"Nedělej si s tím starosti, Britt," řekla Quinn a obalila kolem své kamarádky paži. "Postaráme se o to."

"Díky," řekla Brittany a položila si hlavu na Quinnino rameno.

"Tak jdete, mrchy?" zakřičela Santana, stojící v blízkosti vozíku s kávou, asi o deset metrů dál.

Brittany se zasmála, vyskočila a poskakovala ke své přítelkyni, načež se zdálo, že se všichni v okolí zastavili a jen sledovali skupinu; Quinn přimhouřila oči a tiše tak pohrozila druhé dívce, ale Santana na blondýnku jen mrkla a nic si z toho nedělala. Rachel zavrtěla hlavou, když jejich výměnu sledovala; někdy přemýšlela, jak se ty dvě vůbec mohly stát přáteli.

"Ano, vypadá tak smutná," řekl Kurt sarkasticky

"Myslím, že Santana je jedním z těch lidí, kteří maskují své skutečné pocity tak, že se snaží vypadat, jako že se o nic nestarají," řekl Blaine a pozoroval roztleskávačku. "Být vulgární a popudlivá je jen její obranný mechanismus, protože nechce, aby lidé věděli, jak se skutečně cítí - nechce se cítit zranitelná."

"No, radši bychom tam měli jít, než začne být slečna Zranitelná opět sprostá," řekl Kurt, obrátil oči v sloup a pak popadl Blaina za ruku a vykročil směrem k Santaně.

"Tak co myslíš?" zeptala se Quinn a podívala se na Rachel.

"Myslím, že Blaine má asi pravdu,"

Quinn se zasmála. "Ne o Santaně - o Yale."

"Oh!" vydechla Rachel a lehce se zasmála. "Myslím, že je to tu úžasné."

"Vážně?" zeptala se Quinn.

Rachel přikývla. "Je to tu krásné; ta architektura je úžasná." Rachel se rozhlédla kolem, než svůj pohled zaměřila na Quinn a usmála se. "Myslím, že sem skvěle zapadáš."

"Takže - chceš říct, že by ti pak nevadilo mě tu navštívit?" zeptala se Quinn.

"Moc ráda tě tu navštívím," řekla Rachel a položila ruce Quinn kolem pasu. "Mohlo by být hezké dostat se na víkend pryč z města. Samozřejmě, že ne každý víkend; budeš se taky muset přijet podívat ty na mě, abychom mohly navštívit všechna ta představení na Broadwayi a abys viděla všechny ty věci, které umírám touhou ti ukázat. Ty dva dny ani zdaleka nestačily, abys viděla všechny ty věci, které chci, abys viděla. "

"Myslím, že to bych mohla zvládnout," řekla Quinn a zastrčila Rachel pramen vlasů za ucho.

Rachel se tiše usmála, stoupla si na špičky a zachytila Quinniny rty. Blondýnka si povzdechla do polibku, objala Rachel a přitáhla si její tělo blíž. Rachel nikdy nenapadlo, že Quinn je tolik pro veřejné projevy náklonnosti - alespoň s žádným z kluků, se kterým kdy chodila, nebyla - ale nezdálo se, že by jí to teď vadilo. Možná to bylo kvůli svobodě, kterou cítila, protože nebyli v Limě, ale Quinn byla posledních pár dní extra - a navíc otevřeně - minující.

"Najděte si pokoj!" zakřičela Santana, ale Quinn si jen přitáhla Rachel ještě blíž, což nebyl snadný úkol, protože už tak na sebe byly téměř přilepené. "Dobře, vážně, Q, jestli se nepřestaneš olizovat s Berry, zmeškáš svou prohlídku!"
_________________________________________________

Chvíli to trvalo - sedm hodin přesně - ale naše skupina se konečně dostala do Provincetown, Massachusetts. Nikdo z nich tam nikdy předtím nebyl, a tak když vjeli do města, nemohli odtrhnout oči od množství duhových vlajek povlávajících všude kolem. Kurt vypadal štěstím bez sebe a všichni ostatní vypadali překvapeně, protože nikdo, kromě Rachel, se tím kam jedou, nezabýval. Nicméně Rachel nebyla překvapená ani v nejmenším; její otcové jí město doporučili s tím, že je napadlo, že by se jí a jejím přátelům mohlo líbit.

Šest přátel neztrácelo čas a vyrazili na pláž; jakmile donesli svá zavazadla do hotelu, zamířili opět ven. Rachel a Quinn se dělily o deku, ležely vedle sebe, zatímco Rachel pozorovala své přátele. Blaine si hrál v oceánu a snažil se dostat do vody i Kurta, ale ten se příliš bál o své vlasy a nezdálo se, že by se do vody v dohledné době chystal. I když, upřímně, nemohla mu to mít za zlé; právě teď bylo nadprůměrné teplo, ale voda byla pravděpodobně ještě ledová. Na levé straně od Rachel, kousek dál od nich, byly Santana a Brittany; Brittany si šťastně stavěla hrad z písku a pokoušela se přemluvit svou přítelkyni, aby jí s tím pomohla, ale zdálo se, že Santanu více zajímá opalování, než hraní v písku.

Rachel se usmála, když Blaine chytil Kurta za ruku a stáhl ho do vody; její přítel začal prskat, zatímco Blaine se mu nahlas smál.

"Naši přátelé jsou šílení," uvedla Quinn.

"To jsou," souhlasila Rachel. "Ale jsou to naši přátelé, nevypovídá to o nás něco?"

"Potřebujeme lepší přátele," řekla Quinn a ušklíbla se.

Rachel se podívala na Quinn, naklonila se nad ni a věnovala jí letmý polibek. "Ty víš, že je milujeme." Quinn si povzdechla, ale nepopřela to. "Myslíš, že budeme někdy schopny dostat všechny z pláže a jít na večeři?"

"Hodně štěstí se Santanou," odpověděla Quinn a podívala se na druhou dívku, která si zřejmě dokonale užívala opalování.

Rachel si povzdechla a opět si lehla na zem; druhá dívka byla celou cestu nepříjemná, jak osina v zadku, a ona ještě nebyla připravená se s ní znovu hádat. Právě teď neměla ještě příliš velký hlad, takže mohla ještě při nejmenším další hodinu počkat, než se je všechny pokusí dostat z pláže.

"Možná za chvíli," řekla Rachel a podívala se na Quinn.

Blondýnka se dívala do dálky a Rachel sledovala její pohled na malou blondýnku hrající si v písku. Mohlo jí být pravděpodobně tak kolem tří nebo čtyř let a široce se usmívala na, jak Rachel předpokládala, její matku. Rachel se podívala znovu na Quinn, která se teď mírně mračila.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Rachel a vzala Quinn za ruku.

"Proč bych neměla být?" zeptala se Quinn a odvrátila oči.

"Myslíš na ni někdy?" zeptala se Rachel a doufala, že blondýnku její otázka moc nerozhodí.

"Každý den," zašeptala Quinn.

Rachel se kousla do rtu; bylo to poprvé, co spolu o Beth mluvily. Už několikrát jí přišlo na mysl, jestli udělala správnou věc, když držela Shelby dál od Limy. Puck měl aspoň vzpomínky na setkání se svou dcerou z minula, ale Quinn neměla ani to. Předtím si myslela, že udělat to, je správná věc, ale nyní občas přemýšlela, jestli tomu tak opravdu bylo. Podařilo se jí udržet členy sboru spolu, ale za jakou cenu?

"Už jsi-" Quinn si povzdechla a zavrtěla hlavou.

"Už jsem co?" zeptala se Rachel a stiskla blondýnčinu ruku.

"Mluvíš někdy se Shelby?" zeptala se Quinn.

"Párkrát mi volala a občas si pošleme e-mail," odpověděla Rachel. "Ale moc spolu nemluvíme."

"Viděla jsi ji?" zeptala se Quinn, a Rachel věděla, že nemluví o Shelby.

"Kolem svátků mi poslala fotku," odpověděla Rachel. "Nezmínila jsem se o to, protože - no, nevěděla jsem, jestli bys o tom chtěla slyšet. Chtěla bys, abych ti ji ukázala?"

"Možná později," zamumlala Quinn

"No, nabídka trvá; pokud ji budeš chtít vidět, stačí se zeptat," řekla Rachel, načež se Quinn mírně usmála.

Quinn přikývla právě ve chvíli, kdy se k nim připojili Blaine a Kurt a rozvalili se do písku vedle nich. Oba byli mokří a Kurt se snažil upravit své vlasy, aby netrčely do všech stran.

"Bavili jste se?" zeptala se Rachel a smála se Kurtovi.

Kurt na ni přimhouřil oči, ale Blaine mu poklepal na rameno. "Nenech se zmást; bavil se víc, než je ochoten přiznat."

Kurt zavrtěl hlavou, ale pak se usmál a položil si hlavu na Blainovo rameno. "Nemáte taky někdo hlad?"

"Já jo," ozvala se Rachel.

"Máš hlad, B?" zavolala Quinn k dalším dvěma dívkám.

"Jistě," řekla Brittany, vyskočila a srazila ve svém nadšení její hrad z písku.

"Ten trik je v tom, že se Santany nebudeme ptát," řekla Quinn a ušklíbla se. "Však víš, co chce Brittany, s tím souhlasí i Santana."

"A pro jednou to můžeme použít k našemu prospěchu," řekla Rachel a zasmála se, když Santana naštvaně zafuněla, jak ji Brittany táhla za nimi.
_________________________________________________

Poté co se jim úspěšné povedlo rozmluvit Santaně, aby šla na večeři v plavkách a poté, co ji ujistili, že restaurace nabízí i neveganské jídlo, všech šest zamířilo do restaurace, kterou chtěla Rachel vyzkoušet. Byla to docela pěkná restaurace rodinného stylu, takže všichni museli být vhodně oblečeni a - jak Rachel doufala - schopni prokázat své nejlepší chování.

Rachel skutečně měla několik teorií o tom, proč se Santana celou cestu chová tak špatně, ale měla také silné podezření, že to dělá jen proto, aby ji naštvala. Quinn jí několikrát denně říkala, aby se uklidnila, a Santana pak přestane, protože už to pro ni nebude taková zábava, ale to se snadněji řekne, než udělá, když byla mimořádně vynervovaná.

Zatímco čekali na své objednané nápoje, Rachel nenápadně sledovala Santanu a čekala až znovu udělá něco, čím je ztrapní. Koutkem oka viděla, že Kurt dělá totéž; když se na něj podívala, zvedl obočí a Rachel se musela smát. Quinn po ní zvědavě střelila pohledem, ale Rachel jen pokrčila rameny a usmála se na ni.

"Chci kuřecí prsty," oznámila Brittany, když se podívala do svého menu.

"Nemyslím, že něco takového tu mají, Britt," řekla Quinn.

Brittany trucovala. "Proč ne?"

"Tohle není ten typ restaurace, zlato," odpověděl Blaine.

"Vydrž," řekla Rachel a rozhlédla se kolem; když spatřila jejich servírku, vyskočila a přešla k mladé ženě. "Promiňte; máte dětské menu?" Servírka vypadala trochu zmateně, ale Rachel se jen usmála. "Jeden z mých přátel je trochu vybíravý v jídle, a mě napadlo, že by si spíše vybrala něco v dětském menu."

Servírka přikývla a nyní vypadala pobaveně, když se otočila a popadla jiné menu. "Tady to je."

"Můžu dostat i krabici pastelek?" zeptala se Rachel, když pastelky zahlédla.

"Samozřejmě," řekla servírka a podala jí krabici.

"Děkuji vám," řekla Rachel, věnovala jí další úsměv a popadla krabici, než se vrátila ke stolu ke svým přátelům.

Když šla kolem Brittany, podala jí nové menu a blondýnka se na ni usmála a řekla: "Díky."

"Rádo se stalo, Brittany," odpověděla Rachel a posadila se na svou židli.

"Mají kuřecí prsty," oznámila šťastně Brittany několik sekund po přečtení menu.

"Polovině tohohle zatraceného menu nerozumím," zabručela Santana a zírala na menu, jako by ho vybízela, aby konečně začalo dávat smysl.

"Kéž bych měla nějaké pastelky," řekla Brittany a prohlížela si zadní stranu jejího menu.

Rachel ignorovala Santanu, usmála se na blondýnku a vytáhla krabici pastelek na stůl. "Servírka mi je dala."

"Paráda," řekla Brittany, popadla krabici a vysypala pastelky na stůl; na chvíli se zamyslela, než nakonec vybrala zelenou pastelku a začala pracovat na bludišti na zadní straně menu.

"Co jsou to sakra kapary?" zeptala se Santana.

Kurt si povzdechl. "To jsou-"

"Seru na to," přerušila ho Santana. "Britt, můžu se podívat do tvého menu?"

Quinn se zasmála, zatímco Rachel zavrtěla hlavou a s úsměvem bojovala. Její přátelé byli šílení, ale byli to její přátelé, což je více, než mohla říct o většině lidí, se kterými se setkala. Kurt byl od střední školy jejím jediným stálým přítelem v životě, a do jisté míry i Blaine, ale teď se dívala na pět lidí, na kterých jí nesmírně záleželo, a kterým záleželo i na ní, i když se tak vždycky nechovali.

"Je všechno v pořádku?" zeptala se Quinn konečně, když už ji několik minut pozorovala, jak zírá do zdi.

"Ano, všechno je úžasné," odpověděla Rachel s úsměvem. "Jen jsem přemýšlela, jak jsem šťastná."

"Tohle místo stojí za hovno," řekla Santana hlasitě, čímž na ně opět upozornila.

Rachel si povzdechla. "Aspoň z větší části šťastná."
_________________________________________________

Rachel si na chvíli natáhla nohy, než si je zase přitáhla zpět a obalila kolem nich ruce. Venku bylo docela chladno, ale malý táborák zabraňoval, aby úplně zmrzla. Chybělo jí Quinnino teplo a tak se ohlédla přes rameno a přemýšlela, kdy se blondýnka asi vrátí. Blondýnka šla do hotelu, aby jim přinesla něco k pití, ale zdálo se, že to trvá déle, než Rachel očekávala. Právě když se chystala vydat se za ní, zaslechla blížící se kroky.

"Co ti trvalo tak dlouho?" zeptala se Rachel, aniž by se obtěžovala otočit.

"Santana," odpověděla Quinn s nádechem rozmrzelosti v hlase. "Tady."

"Díky," řekla Rachel, přičemž si vzala láhev vody z Quinniny natažené ruky.

Quinn se svalila do písku, posunula se blíže k Rachel a obalila kolem nich deku. Rachel se na ni podívala a usmála se, vděčná za extra teplo.

"Je to tady krásné," řekla Rachel a dívala se na noční oblohu.

"Jo," souhlasila Quinn, když následovala Rachelin pohled.

"Znáš nějaká souhvězdí?" zeptala se Rachel.

Quinn se lehce zasmála. "Ne, ale když jsem byla malá, vymýšlela jsem pro ně své vlastní názvy. Milovala jsem dívat se z okna na oblohu; prosila jsem otce, aby mi koupil knihu o hvězdách, ale on mi řekl, že se nemám zabývat zbytečnými hloupostmi, jako je astronomie." Quinn obrátila oči v sloup. "Ale to mi nezabránilo, abych se na ně každý večer koukala."

Rachel se usmála. "Pamatuješ si nějaká svá pojmenování?"

"Pár," odpověděla Quinn. "Vidíš, tamto tam? Říkala jsem mu Simon, po kočce, co jsem v té době měla."

"Nevypadá to moc jako kočka," poznamenala Rachel.

"Ne, ale vypadá některé ze souhvězdí podle toho po čem ne nazývá?" zeptala se Quinn.

"Pravda," odpověděla Rachel.

"Tamto s trojúhelníkem na vrcholu," ukázala Quinn ke zcela jiné části oblohy, "je kachna s párty kloboukem na hlavě. Pokud ti to nedošlo, pojmenovala ho tak Brittany, když jsme v prváku byly s roztleskávačkami kempovat."

"Trenérka Sylvester vás vzala kempovat?" zeptala se Rachel překvapeně. "To nevypadá jako činnost, do které by chtěla své roztleskávačky zapojit."

"Nebylo to tolik o kempování, jako o schopnosti přežít," odpověděla Quinn. "Tak trochu nás vysadila uprostřed lesa jen s několika málo zásobami a řekla nám, že další den musíme být ve škole, jinak letíme z týmu."

"Ta ženská je psychopat," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

"Pravděpodobně," řekla Quinn s úsměvem. "Není ti moc zima?"

"Ne, jsem v pořádku," odpověděla Rachel, položila si hlavu na blondýnčino rameno a spokojeně vydechla.

"Asi bychom měly jít brzy dovnitř," řekla Quinn, opřela si tvář o Rachelin hlavu. "Zítra před sebou máme dlouhou cestu."

"Už jen pár minut," řekla Rachel a zavřela oči. "Docela si užívám, že můžu být chvíli dál od Santany."

Quinn se zasmála. "Těšíš se zpátky domů?"

"Ano a ne," řekla Rachel a pokrčila rameny. "A co ty?"

"Já nevím, jsem z toho nervózní," odpověděla Quinn.

"Proč jsi nervózní?" zeptala se Rachel a zvedla hlavu z ramene blondýnky, aby se na ni podívala.

"Já - řeknu to mamce," odpověděla Quinn. "Řeknu jí o nás. Chtěla jsem jí to říct už předtím, než jsme odjeli, protože jsem se bála, že by to mohla zjistit od někoho jiného, ​​ale nemohla jsem se přinutit k tomu to udělat. Naštěstí se už vlastně nestýká s mnoho lidmi už, takže nemyslím, že by se to už nějak dozvěděla. Jsem si jistá, že kdyby se to dozvěděla, volala by mi každé dvě sekundy, dokud bych to nezvedla, ale volala jen, aby se ujistila, že jsme všichni v pořádku." Quinn popadla telefon a podívala se na čas. "Dobře, opravdu už bychom měly jít a trochu se vyspat."

"Ještě pět minut," řekla Rachel, našpulila rty a doufala, že Quinn jejímu výrazu neodolá.

Quinn se zasmála a políbila ji na čelo. "Pět minut."
_________________________________________________

"Ještě pět minut," řekla Rachel, zabořila hlavu do toho, co si myslela, že je její polštář, dokud se nezačal trochu třást.

Quinn se zasmála. "To jsi říkala i včera v noci."

"Cože?" zeptala se Rachel, zvedla hlavu a uvědomila si, že spala s hlavou na hrudi Quinn a ony byly stále ještě na pláži. "Kolik je hodin?"

"Brzy," odpověděla Quinn, a teď když už s ní nemusela třást, objala Rachel kolem ramen. "Musíme brzy vyrazit, pokud se chceme dostat domů ve slušnou hodinu."

Na to se Rachel pokusila vyskočit, ale Quinn ji držela na místě. "Co to děláš? Musíme jít!"

"Uklidni se," řekla Quinn a usmála se na ni. "Myslela jsem, že bychom mohly sledovat východ slunce, než půjdeme dovnitř."

Rachel se skutečně nemohla zlobit, že ji tam Quinn drží; bylo to vlastně velmi sladké, že se s ní chtěla se dívat na východ slunce. Takže místo toho, aby se s ní hádala, naklonila hlavu a dívala se na oceán, kde se právě chystalo vyjít slunce. Se spokojeným povzdechem se přitulila k blondýnce a snažila se ignorovat skutečnost, že umrzala k smrti, protože jejich oheň zřejmě někdy v noci vyhasl.

"Není ti zima?" zeptala se Quinn starostlivě.

"Jsem v pořádku," odpověděla Rachel a snažila se netřást.

"Lhářko," řekla se smíchem Quinn.

"Fajn, je mi trochu chladno, ale není to nic, co bych nedokázala zvládnout," odpověděla Rachel rozzlobeně.

Jednou zůstala venku na několik hodin v prakticky sněhové bouři; Kurt ji vytáhl na nějaký protest - bylo to tak dávno, že si nemohla ani vzpomenout, za co protestovali, ale pamatovala si, jak mizerně jí bylo. Byla upřímně překvapená, že nedostala omrzliny, které Kurtovi slibovala, pokud tam zůstanou ještě o něco déle. Ale po takovém zážitku, nebylo tohle opravdu nic; mohla zvládat chlad tak dlouho, dokud byly Quinniny paže zabalené kolem ní.

Bylo zvláštní přemýšlet o svém starém životě a novém životě; bylo to tak odlišné, a čím blíže byla maturita, tím více musela přemýšlet, jak její život asi dopadne. Samozřejmě největší strach měla z toho, že nebude schopna zachránit Quinn, ale také se obávala toho, co se stane jestli se jí to podaří. Pokud Quinn zachrání, zůstane v této době nebo ji pošlou zpět do budoucnosti? Nenáviděla myšlenku, že nebude moci žít život, který měla právě teď. Možná to od ní bylo sobecké, chtít prožít svůj život znovu, ale nechtěla skončit zpět ve svém starém těle bez žádných vzpomínek na posledních deset let.

"Slyším tě myslet," zašeptala Quinn.

Rachel se usmála. "Promiň."

"Něco důležitého?" zeptala se Quinn.

Rachel si povzdechla a podívala se Quinn do očí. "Ne tak docela."

Quinn přikývla, ale moc nevydala, že by Rachel věřila. "Podívej."

Rachel obrátila oči k obzoru; slunce konečně vykouklo a oranžově ozářilo vodu. Naposledy takhle sledovala východ slunce na jejich katastrofálním výletě s přáteli, tenkrát měla Kurtovi paže omotané kolem ramen a plakala. Tohle bylo určitě mnohem lepší než ta strašlivá doba.

Po pár minutách klidného posedávání se k ní Quinn otočila a zeptala se: "Jsi připravená vyrazit?"

Rachel dala Quinn letmý polibek a pak se s úsměvem odtáhla. "Ještě pět minut."
_________________________________________________

"Musím na záchod!"

Rachel si na Brittanino oznámení povzdechla a ani to nijak nekomentovala; místo toho dala blinkr a zamířila k výjezdu, který právě míjeli. Vzdala se naděje, že se jim podaří dostat se zpět do Limy ve slušnou hodinu a začala si uvědomovat, jak hloupé od nich bylo vracet se až v neděli. Zítra měli školu, ale tímto tempem budou rádi, jestli tam vůbec stihnou jít.

"Příště nech Santanu a Brittany doma," naklonil se Kurt a zašeptal Rachel do ucha.

"Já to slyšela, Hummele!" řekla Santana, natáhla se mezi sedadla a popadla ho ze zadu za košili.

Kurt se zamračil a snažil se látku uhladit. "Vadí ti to?"

Rachel nad svými přáteli zavrtěla hlavou a přemýšlela, jestli to bude taky takové mít děti - samozřejmě její děti se budou chovat lépe. Když auto zastavilo, všichni kromě Rachel a Quinn vylezli z auta, a jakmile byli venku, Quinn se začala smát.

"Můžu se zeptat, co je tu tak k smíchu?" řekla Rachel a zmateně se zamračila.

"Naši přátelé jsou opravdu šílení," zopakovala Quinn to, co říkala před pár dny.

"Musím s tebou souhlasit," řekla Rachel a podívala se z okna směrem, kde postávala Santana. "Doufám, že až se vrátíme do Limy, bude zase trochu příjemnější."

"Nemyslím, že by Santana někdy byla příjemná," odpověděla Quinn.

"Lidi!" křičela Brittany, když běžela k autu a mávala kusem papíru. "Tam musíme jít."

"Ale ne," řekla Rachel a položila hlavu na volant.

"Největší socha kachny na světě se nachází jen pár kilometrů odtud!" řekla Brittany vzrušeně.

Rachel si od ní vzala leták; opravdu to byla reklama na největší kachní sochu a Rachel věděla, že tu není žádný způsob, jak se z toho vyvlíknout. "Dobře, lidi, pokud to chceme vidět, musíme hned vyrazit."

Santana zašla do čerpací stanice a o několik okamžiků později se vynořila a táhla za sebou i Blaina s Kurtem. Jakmile byli všichni uvnitř a připoutaní, Rachel se vydala podle pokynů na letáku; naštěstí to opravdu nebylo tak daleko a ona to snadno našla. Samozřejmě, nebylo těžké přehlédnout kachnu, která byla několik metrů vysoká a hned vedle silnice.

Brittany byla první z auta a vytáhla s sebou i Santanu; ostatní čtyři tam zůstali na chvíli sedět a dívali se po sobě. Jeden po druhém vylezli ven a následovali dvě roztleskávačky. Rachel překvapilo, když uviděla, že tam nejsou sami; bylo tam vlastně několik dalších aut, takže nebyli jediných šest lidí, co zíralo na obrovskou sochu kachny.

"Musíme se vyfotit!" řekla Brittany, otočila se a vyběhla zpět k autu.

"Je to vlastně docela pěkné," řekl Blaine, když zíral na tu věc.

Když se Brittany vrátila, přiblížila se k páru nejblíže k nim. "Můžete nás vyfotit s kachnou?" Muž pobaveně přikývl, a blondýnka se obrátil ke svým přátelům. "Pojďte!"

Brittany vyrazila k nim, postavila se vedle Santany a ovinula ruku kolem pasu své přítelkyně. Kurt udělal totéž s Blainem a položil si hlavu na rameno druhého chlapce. Rachel a Quinn stály uprostřed svých přátel, podobně jako tomu bylo na Time Square; tentokrát se ale všichni široce usmívali, když blesk vyšel.

"Dobře, ještě jednou," řekl muž a znovu zvedl fotoaparát.

Když se blesklo podruhé, Quinn se dívala na Rachel a jemně se usmívala. Ve chvíli, kdy se blesklo potřetí, se Rachel a Quinn dívaly jedna na druhou, úplně ztraceny samy v sobě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stanca stanca | 3. dubna 2013 v 14:17 | Reagovat

parádní kapitolka, díky moc za překlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama