Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 19 – Už bylo načase

8. února 2013 v 19:36 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 19/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Další kapitola sladká tak, že vás budou bolet zuby :D Go girls! Enjoy it!
Kapitola 19 - Už bylo načase
"Tak mě něco napadlo," řekla Rachel, stojící v dolní části tribuny s rukama v bok.

"Ach, ano?" řekla Quinn a zvedla obočí, ale ani se neobtěžovala vzhlédnout od knihy, kterou četla.

Když se na ni Quinn ani nepodívala, Rachel se rozzlobila, ale stejně se zeptala: "Co děláš v pátek večer?"

"Myslím, že to záleží na tom, jestli Puck neuspořádá další nečekaný večírek," řekla Quinn a pokrčila rameny, když se konečně podívala dolů na Rachel. "Jinak bych asi byla doma a trávila nějaký kvalitní čas s mou matkou. Víš, člověk by řekl, že bude ráda, že se její dcera dostala na Yale."

Rachel se zamračila. "Myslel jsem, že je šťastná."

"To je, ale má teď pocit, že má strašně málo času mi vše vynahradit, než se odstěhuju tak daleko," řekla Quinn a protočila oči.

Rachel chápavě přikývla a přešla po tribuně. "Takže, chce, co nejvíce času na sbližování."

"Hromadu času," odpověděla Quinn. "Taky se začala vyptávat, proč někdy nepřivedu své přátele." Quinn zvedla obočí a podívala se na Rachel. "Myslím, že tě chce poznat."

"Poznat mě?" zeptala se Rachel. "Proč?"

"Já nevím - mohla jsem tvoje jméno jednou nebo dvakrát zmínit." Quinn pokrčila rameny, jako by o nic nešlo, Rachel mohla vidět, jak zčervenala rozpaky. "Říká, že některé z vás sotva zná - kromě Santany a Britt a bohužel, Finna - a chce poznat lidi, kteří jsou pro mě důležití. Říkala jsem ti, že se mě teď snaží lépe poznat. Myslím, že tenhle nápad má od svého terapeuta."

"Ona vídá terapeuta?" zeptala se Rachel.

"Od léta," přikývla Quinn. "Tohle, plus moje proměna celou tuhle věc začalo; myslím, že tehdy si uvědomila, že mě nikdy doopravdy neznala."

Rachel pokrčila rameny. "Na tom vídat terapeuta není nic špatného, víš; někdy mohou být opravdu užiteční. A tvou mámu bych opravdu ráda poznala."

Quinn zvedla obočí. "Opravdu?"

"Opravdu," řekla Rachel s úsměvem. "Pod jednou podmínkou."

"Pod jakou?" zeptala se Quinn.

"Rande v pátek večer," odpověděla Rachel.

"Dohodnuto," souhlasila Quinn. "Co takhle strávit zítřejší večer ve Fabrayovic domě?"

"To zní jako zábava," řekla Rachel s úsměvem.

"Slyšela jsi tu část o trávení večera s mou matkou, že jo?" zeptala se Quinn.

Rachel se zasmála. "Ano, slyšela jsem to."

"Dobře," odpověděla Quinn. "A víš, mohla ses mě zeptat jen tak, a já bych řekla ano."

Rachel se zachichotala. "Já vím."

Pokaždé, když se teď Rachel na Quinn podívala, nemohla si pomoct, ale musela se usmívat. Bylo úžasné, jak snadno se druhá dívka mohla z jejího mučitele stát jedním z jejích nejlepších přátel - a možná i mnohem víc. To byl důvod, proč tak pevně věřila v to dávat lidem druhou šanci; kdyby neodpouštěla, mohla by o tolik přijít.

"Chceš, abych požádala Brittany a Santanu, aby zítra večer také přišly?" zeptala se Quinn. "Mohly by - no dobře, asi by, jak znám Santanu, moc nepomohly, ale mohly by odvrátit nějakou pozornost. Když má moje matka hosty, může být trochu vtíravá a neodbytná."

Rachel se zasmála. "Budu v pořádku."

"Jsi si jistá?" zeptala se Quinn.

Rachel přikývla. "Oceňuji tvůj zájem, ale budu v pořádku."

Quinn si povzdechla, obrátila oči v sloup a zamumlala: "Co ten tady dělá?"

"Kdo?" zeptala se Rachel, následovala Quinnin pohled a pak si povzdechla. "Finn."

Rachel sledoval, jak se k nim Finn blíží; jakmile zaregistroval, že si ho Rachel všimla, usmál se a zamával jim. Quinn obrátila oči v sloup a podívala se jiným směrem, zatímco Finn vybíhal po tribuně s jasným záměrem zamířit k místu, kde seděly.

"Hledal jsem tě," řekl Finn, při pohledu na Rachel.

"No, tak jsi ji našel," odpověděla Quinn podrážděně.

"Můžeme se dneska setkat trochu dřív před zkouškou sboru?" zeptal se Finn. "Mám několik nápadů pro Regionálky a myslel jsem, že bychom je jako spolu-kapitáni mohli projít, protože mám pocit, že sbor potřebuje znovu sjednotit. Nebo jestli se chceš setkat místo oběda, můžeme to udělat tak."

"Před zkouškou sboru to bude v pořádku, Finne," odpověděla Rachel.

"Super," řekl Finn s úsměvem.

Rachel přikývla a čekala, až Finn odejde, ale on tam stále jen stál a zíral na ni. Jeho chování ji opravdu začínalo štvát, ale snažila se zůstat slušná, i když už mu občas chtěla něco říct, aby to konečně pochopil. Quinn ho nicméně propalovala pohledem a vypadala, jako by ho velmi ráda praštila.

"Můžu ti pomoct ještě s něčím?" zeptala se Rachel s povzdechem.

"Oh, promiň," zavrtěl Finn hlavou. "Já jen - včera jsem si uvědomil, že jsem ti ještě nepogratuloval k tvému dopisu. Vím, jak moc pro tebe znamená dostat se do New Yorku, a doufám, že ti to vyjde." Finn se podíval na Quinn a usmál se na ni. "To platí i pro tebe, Quinn. Vím, že jsme spolu vždycky nevycházeli nejlíp, ale je opravdu super, že jdeš na Yale."

"No - děkuji, Finne," řekla Rachel a překvapeně se podívala na Quinn.

"Jo, díky," zamumlala Quinn.

"Uvidíme se později!" řekl Finn, otočil se a konečně odešel.

Rachel se ve zmatku zamračila. "Co to bylo?"

"Já nevím," povzdechla si Quinn, "ale pravděpodobně má něco za lubem."

"Doufám, že to myslel upřímně, ale obávám se, že máš pravděpodobně pravdu," odpověděla Rachel.

"Pořád tě chce zpátky," uvedla Quinn.

"Možná mě zpátky chce, ale zpátky mě nedostane," řekla Rachel pevně. "Ale je mou povinností, jako spolu-kapitánky sboru, vyslechnout, co má na srdci. Doufám, že chápeš, proč se s ním musím setkat."

"Co uděláš, je jen na tobě," odpověděla Quinn, přičemž vzala Rachel za ruku, která ležela na tribuně mezi nimi. "A chápu, že se s ním musíš setkat - to ale neznamená, že se mi to líbí."

Rachel se na blondýnku jemně usmála. "Nemáš se čeho bát, víš."

Quinn zavrtěla hlavou. "Vždycky je tu něco, čeho se bát."

"Tohohle nemusíš," uvedla Rachel.

Quinn se na sekundu podívala na Rachel a pak se odvrátila a přikývla. "Věřím ti, Rachel."

"Dobrá," řekla Rachel a vstala. "Smím tě doprovodit do třídy?"

"To zní spíš jako něco, co se stane po prvním rande," odpověděla Quinn.

Rachel se zasmála. "Co potom takhle neoficiální doprovod do třídy?"

"Myslím, že to je povoleno," řekla Quinn a pokrčila rameny, ale pak se podívala na Rachel a usmála se. "Budu moc ráda, když mě doprovodíš."
_____________________________________________

Rachel stála před domem Fabrayových a zírala na dveře; takhle nervózní už nebyla hodně dlouho a to ani nevěděla proč. Jistě ona a Quinn se měly rády a chtěly vidět, kam to povede, ale oficiálně pár nebyly, dokonce ještě neměly ani rande. Quinnina máma neměla o své dceři ani tušení a Rachel považovala jen za její kamarádku a nic víc.

Bez ohledu na to, jestli Quinnina máma věděla, že chce chodit s její dcerou, nebo ne, Rachel stále chtěla udělat dobrý dojem. Viděla ženu krátce v nemocnici, když se narodila Beth, ale to bylo poprvé a naposled, co s ní měla tu čest. Od Quinn věděla, že její máma nebyla zas až tak úzkoprsá jako její otec, ale Rachel se stále bála, že ji starší žena nebude akceptovat, což by Quinn udělalo věci ještě těžší.

Rachel si uhladila šaty a popadla zrcátko, aby se ujistila, že její vlasy a make-up vypadají stále perfektně. Zkusila si sedm různých druhů oblečení, než si konečně vybrala námořnické šaty, které měla na sobě; dokonce i teď ještě přemýšlela jestli to byla správná volba, ale už s tím stejně nemohla nic dělat. Zhluboka se nadechla a konečně zazvonila, přičemž si znovu nervózně uhladila šaty.

Když se dveře otevřely, odhalily velmi naštvaně vypadající Quinn stát mezi nimi. "Zachraň mě."

Rachel se zasmála, když byla blondýnkou zatažena do domu. "Před čím tě mám zachránit?"

"Před mojí matkou," zašeptala Quinn. "Od chvíle, kdy jsem jí řekla, že přijdeš, vaří a uklízí a mě nutí čistit věci, které už čisté jsou."

"Ale jsem to jen já," řekla Rachel.

"To jsem jí taky říkala" odpověděla Quinn. "Ale vypadá to, že si myslí, že je to velká událost."

"No, není to úplně nedůležité," řekla Rachel a pokrčila rameny. "Poznám tvou mámu."

"Já vím," odpověděla Quinn s jemným úsměvem. "Ale ona neví, že se setká s mou-"

"Tvou co?" zeptala se Rachel, když Quinn zmlkla.

"Mou - holkou, já - víš-" Rachel se náhle začala smát a Quinn na ni přimhouřila oči. "No, to nebylo moc hezké."

"Promiň, chtěla jsem vidět, s čím přijdeš," řekla Rachel a zakryla si ústa, aby tak schovala úsměv.

Quinn se rozzlobila. "Myslím, že trávíš moc času se Santanou."

"Zlato, mluvíš tam s někým?" ozvala se Quinnina matka z vedlejší místnosti.

"Ano, Rachel je tady," zakřičela Quinn.

"Oh, proč jsi nic neřekla, drahá," zeptala se starší žena, když spěchala k nim.

"Dobrý den, paní Fabray, jsem Rachel Berry," řekla Rachel a natáhla k ženě ruku.

"Říkej mi Judy, prosím," odpověděla, ignorovala Rachelinu ruku a přitáhla si ji do lehkého objetí. "Quinn mi o tobě tolik vyprávěla."

"Opravdu?" zeptala se Rachel, podíval se na Quinn a zvedla obočí.

"Od té doby, co se připojila k tomu vašemu sboru je to pořád Rachel tohle a Rachel tamto," řekla Judy, usmála se na Rachel a zcela ignorovala rozpaky své dcery. "Minulý týden mi říkala, že jsi finalistkou na NYADA."

"To jsem," odpověděla Rachel. "Můj přítel, Kurt, i já jsem oba dostali naše dopisy."

"Vsadím se, že jsi nadšená," řekla Judy, ovinula ruku kolem Rachel a odvedla ji do obýváku. "Quinn se zmínila, že jsi vždy snila o tom vystupovat na Broadwayi."

"Byl to můj sen, tak dlouho, jak si vzpomínám," řekla Rachel s úsměvem.

"Máš tak krásný hlas," řekla Judy a pokynula Rachel, aby se posadila na gauč. "Slyšela jsem tě vystupovat před několika lety; přála bych si, abych mohla vidět víc vašich soutěží, ale je to pro mě těžké utrhnout se z práce. "

"Možná byste mohla přijít na Regionálky," odpověděla Rachel. "Je to jen za pár týdnů."

"To bych moc ráda; uvidím, co se dá dělat," řekla Judy obrátila se na Quinn. "Proč jsi mi neřekla, že budete mít tuhle velkou soutěž?" Quinn nic neřekla, jen pokrčila rameny a Judy si povzdechla. "Moje dcera je vždy tak tvrdohlavá."

"Mami!" řekla Quinn a skryla tvář v dlaních.

"Je," souhlasila Rachel; Quinn sundala ruce z obličeje a zamračila se na ni. "No, ty jsi."

"Díky," řekla Quinn a protočila oči.

"Ale ty jsi také laskavá, inteligentní a jsi báječný přítel a-"

"Jo, jo," řekla Quinn a viditelně se červenala. "Je večeře připravená?"

Quinn vstala a přešla přes obývák k tomu, co Rachel předpokládala, že byla kuchyně. Judy a Rachel ji obě pozorovaly s úsměvem na tvářích.

"Chci ti poděkovat," řekla Judy, jakmile Quinn byla ven z místnosti.

"Za co?" zeptala se Rachel.

"Quinn zažila těžké časy," odpověděla Judy. "Nejprve těhotenství a všechno to v loňském roce, a pak ani nevím co letos v létě. Moje dcera může být tvrdohlavá a nepřipouští si lidi moc k tělu, ale já vím, že ty jsi jí pomohla. Slyšela jsem způsob, jakým o tobě mluví, a vím, že pro ni hodně znamenáš. Obdivuje tě a já ti chci poděkovat za to, že tu pro ni jsi. Vím, že vy dvě jste prožily těžké časy, ale také mi řekla, že jsi to s ní nikdy nevzdala, takže ti děkuji, že jsi mé dceři takovým báječným přítelem."

"Nemusíte mi děkovat," řekla Rachel a podívala se na své ruce. "Věděla jsem, že na Quinn vždy bylo něco víc, než nechávala lidi vidět; jsem jen ráda, že se mě konečně nechala vidět i její druhou stránku."

"Jdete?" zakřičela Quinn z druhé místnosti.

"Když už mluvíme o mé úžasné dceři," řekla Judy a lehce se zasmála. "Pojďme se najíst, můžeme? Jen bych tě chtěla ujistit, že jsem normálně výborná kuchařka, ale všechno je z té nové veganské kuchařky, co jsem koupila, a nikdy předtím jsem veganské jídlo nedělala, takže nic nezaručuju."

Rachel se usmála. "Jsem si jistá, že to bude výborné."
_____________________________________________

Quinn padla na postel, zabořila se do ní a zamumlala: "To bylo vyčerpávající."

Rachel se zasmála a zavřela dveře do Quinniny ložnice. "Byla to jen večeře."

"Večeře, při které moje přítelkyně a moje máma dělaly všechno, co mohly, aby mě přivedly do rozpaků," řekla Quinn, vzhlédla a věnovala Ráchel káravý pohled.

"Omlouvám se," řekla Rachel a snažila se skrýt úsměv. "Ale ráda poslouchám historky o tobě jako dítěti."

"Některé příběhy by prostě nikdy neměl znát," odpověděla Quinn. "Vidíš, to je přesně důvod, proč sem nikdy nevodím své přátele; dozví se věci, které jsem nikdy nechtěla, aby věděli. Nemáš ponětí, kolik trapných příběhů o mě Santana zná a ráda to využívá, aby mě dostala tam, kam chce."

"Tvoje máma tě zřejmě velmi miluje," řekla Rachel a posadila se na roh postele. "Moji tatínci jsou naprosto stejní; když někdo přijde, chtějí mu vyprávět o všem, co jsem kdy udělala. Já vím, že je to trapné, ale také vím, že to dělají proto, že jsou na mě pyšní. Proto to dělá i tvoje máma."

"Pak bych si přála, aby na mě byla pyšná trochu míň," odpověděla Quinn.

"Ne, to nechceš," řekla Rachel s úsměvem.

Quinn zavrtěla hlavou, ale usmála se. "Zdá se, že tě má moje máma ráda."

"Doufám, že ano," odpověděla Rachel. "Musím přiznat, že jsem byla ze setkání s ní trochu nervózní."

"Proč?" zeptala se Quinn.

"Vzhledem k tomu, že je to tvoje máma," odpověděla Rachel. "Chtěla jsem udělat dobrý dojem; můžu si jen představovat, co si o mě myslela ještě před rokem. Vím, že tvůj otec nebyl zrovna přítelem jiného životního stylu, než byl ten jeho a já se jen bála, že-"

"Že celá moje rodina nenávidí tu tvoji?" zeptala se Quinn.

Rachel přikývla. "A vzhledem k tomu, co k tobě cítím, jsem nechtěla, aby ke mně tvoje máma chovala jakékoli negativní emoce."

"No, má tě ráda - vlastně myslím, že tě má raději, než mě," žertovala Quinn.

Rachel se zasmála a rozhlédla se kolem; uvědomila si, že to bylo poprvé, co byla v Quinnině ložnici. Horní polovina několika zdí byla jednolitá, světle fialová zatímco na ostatních byly ozdobné tapety. Spodní poloviny zdí měly bílé obložení, které odpovídalo dveřím a policím. Police byly plné knih, trofejí, a zarámovaných fotografií, většinou různých členů sboru. Místnost byla mírně holčičí, ale byla také důmyslně řešená a vypadala přesně tak, jak si ji Rachel vždy představovala.

"Tvůj pokoj je velmi jako ty," řekla Rachel a pořád se rozhlížela.

"Je to dobré nebo špatné?" zeptala se Quinn.

Rachel se na ni podívala a usmála se. "Je to dobrá věc." Rachel se podívala na hodiny na zdi a povzdechla si. "Asi bych měla jít domů; zítra je škola a tak."

Quinn přikývla. "Doprovodím tě ven."

Quinn sešla spolu s Rachel dolů po schodech a pak čekala v hale, když se brunetka šla rozloučit s Judy a poděkovat jí. Když se vrátila, Quinn se opírala o dveře a pozorovala ji.

"Děkuji za pozvání," řekla Rachel, natáhla ruku a lehce vzala Quinn za ruku.

"Jsem ráda, že jsi přišla," odpověděla Quinn.

Blondýnka se napjatě dívala Rachel přes rameno; Rachel sledovala její pohled, ale nevěděla, na co se druhá dívka dívá. Otočila hlavu, aby se Quinn zeptala, co se děje, ale než stačila něco říct, byly rty druhé na jejích. Polibek byl rychlý - jejich rty se sotva dotkly - ale Rachel si nemohla pomoci, a když se blondýnka odtáhla, musela se usmát.

"Uvidíme se zítra," řekla tiše Quinn.
_____________________________________________

Po téměř čtyřiceti pěti minutové jízdě, Rachel konečně zaparkovala auto na jedno z prázdných míst podél ulice. Stálo tam ještě pár jiných aut a lidé chodili okolo po chodníku, smáli se a užívali si krásného - ale docela chladného - večera

"Doufám, že to bude stát za to, Berry," řekla Quinn, ale usmívala se. "Takže - kde to jsme?"

"Jsme asi čtyřicet kilometrů od Limy," uvedla Rachel. "Chtěla jsem tě vzít někam, kde se budeš cítit příjemně. Nechtěla jsem, aby ses bála, že by nás někdo mohl vidět. Pokud jde o to, co budeme dělat, přemýšlela jsem o večeři a nějakém filmu, ale to se mi pro naše první rande zdálo jako moc velké klišé. Ale chtěla jsem dělat něco zábavného, takže myslím, že to co jsem našla, bude perfektní."

"Co je to?" zeptala se Quinn. "Není to bowling, že ne?"

Rachel se zasmála. "Ne."

"Dobře," odpověděla Quinn. "Protože na něj mě vzal na naše první rande Finn a bylo to příšerné."

"Bowling může být vlastně docela zábava - když ho hraješ s těmi správnými lidmi," řekla Rachel a pokrčila rameny.

"No, budu to mít na paměti, pokud někdy dostanu chuť hrát," odpověděla Quinn. "Ale ty jsi mi neodpověděla na otázku."

"Uvidíš za chvíli," řekla Rachel a otevřela dveře auta.

Quinn ji následovala a obě vystoupily z auta; Rachel se pro sebe usmála, když se blondýnka rozhlédla kolem ve snaze přijít na to, co budou dělat. Ale Rachel zaparkovala pár bloků od místa, kam měly namířeno, takže se Quinn rozhlížela marně.

"Nejdeme vyloupit banku, že ne?" zeptala se Quinn.

Rachel se znovu zasmála. "Ne, to nejdeme."

"Dobrá," odpověděla Quinn. "Ale nic jiného tady nevidím."

"Pojď se mnou," řekla Rachel a natáhla ruku ke Quinn.

Když ji Quinn vzala za ruku, Rachel vyrazila po chodníku. Prošly několik bloků, a když zahnuly za roh, vzhlédla, aby viděla výraz v blondýnčině tváři.

"Je to ono?" zeptala se Quinn s úsměvem.

"Doufám, že to není příliš klišé," odpověděla Rachel.

Quinn se lehce zasmála. "Myslím, že je to docela dost klišé."

Stály naproti parčíku, v jehož středu bylo venkovní kluziště. Jednou slyšela Quinn mluvit o tom, jak jako dítě milovala bruslení, ale věděla, že blondýnka na kluzišti už dlouho nebyla.

"Jak jsi tohle místo našla?" zeptala se Quinn.

"Internet je úžasná věc," řekla Rachel s úsměvem. "Snažila jsem se najít něco mimo Limu, a když jsem narazila na tohle, věděla jsem, že je to přesně to, co hledám."

"Milovala jsem bruslení," řekla Quinn a stále hleděla přes ulici. "Frannie a já jsme chodily bruslit pořád, ale pak začala chodit na střední a řekla mi, že to dělají jen loseři, tak jsem taky přestala. Jednou jsem chtěla jít s Brittany, ale Sylvester to zjistila a zakázala nám to."

Rachel se zamračila. "Jak to mohla udělat?"

"Nutí všechny roztleskávačky podepsat smlouvu, ve které je seznam všech činností, které nesmíme dělat," odpověděla Quinn. "Nechce, aby se někdo z nás před soutěží zranil a zničil tak její šance na výhru."

"Ale vždyť se snažila Brittany vystřelit z kanonu, ne?" řekla Rachel nevěřícně.

"To bylo pro roztleskávačky," odpověděla Quinn. "Tehdy se nestará, jestli se někdo z nás zraní, jen se nesmíme zranit z 'nesmyslných důvodů'. Vím, že to nedává smysl, ale zamysli se, o kom tu mluvíme."

Rachel souhlasně pokrčila rameny. "Myslím, že je dobře, že už nejsi roztleskávačka."

"Taky si myslím," řekla Quinn s úsměvem.

Rachel kývla směrem k parku a zatahala Quinn za ruku. Po počátečních neshodách, Rachel za obě zaplatila, protože trvala na tom, že pravidla randící etikety říkají, že ten, kdo požádá o rande, by za něj měl i zaplatit. Věděla, že je blondýnka nadšená už ve chvíli, kdy místo uviděla, ale když konečně vstoupila na led, jen zářila.

"Whoa," vykřikla Rachel, když vstoupila na led hned za Quinn.

Quinn se zasmála a natáhla ruce, připravena Rachel chytit. "Jsi v pořádku? Už jsi to někdy předtím zkoušela?"

Rachel přikývla. "Ale už je to nějakou dobu."

Technicky to nikdy v tomto životě nezkoušela, ale když byla starší a přestěhovala se do New Yorku, ona a Kurt chodili vždy bruslit předtím, než odjížděli domů na svátky. Dokonce, i když byla s Finnem a Kurt měl různé jiné známosti, vždy si našli čas a vyrazili spolu na kluziště, jen oni dva. Bez ohledu na to, jak vytížené se jejich životy staly, vždy si na sebe čas našli. Ale nikdy v tom moc dobrá nebyla a Kurt vždy žertoval, že to byla jediná věc, kterou nedokáže dělat perfektně.

Quinn se usmál. "Nebudeš padat, že ne?"

Rachel se trochu zakymácela, ale zůstala stát. "Upřímně, doufám, že ne."

Tak to bylo ještě několikrát; Quinn se držela po boku Rachel, kterou musela při několika příležitostech chytit, a několikrát jí byla téměř povalena. Když byly obě téměř bez dechu, jak námahou z bruslení tak i kvůli smíchu, Quinn je zavedla k východu.

"Vždycky zapomínám, jak namáhavé to je," řekla Rachel, posadila se na lavičku a setřela si pot z čela.

Quinn se zasmála a sundala si brusle. "Když jsem byla dítě, ani mi to nepřišlo."

"Máš hlad?" zeptala se Rachel a začala si také sundávat brusle.

"Mám," odpověděla Quinn.

Rachel se usmála. "Výborně."
_____________________________________________

Když je Rachel vezla domů, hudba se tiše linula z reproduktorů auta, a Quinnina ruka jemně spočívala v její. Nemohla by vymyslet dokonalejší rande, než to které právě proběhlo, a nebylo to proto, že ho vymyslela ona, bylo to kvůli Quinn. Blondýnka byla vtipná, okouzlující, zdvořilá, skvěle se s ní povídalo - vše, co jí na jejích obvyklých rande chybělo. Většinou mluvily o sboru a o tom, co chtějí dělat, až se dostanou z Limy; poprvé se Rachel nemusela starat o plynulost rozhovoru, což s Finnem a ostatními muži, se kterými si vyšla po rozvodu, dělat musela.

Ve chvíli, kdy zaparkovala na Quinnině příjezdové cestě, vzdychla, zklamaná, že jejich večer končí. Museli brzy vstávat, protože všichni ze sboru se rozhodli, že pokud chtějí vyhrát Regionálky, které byly už za dva týdny, musí se sejít někdy mimo školu. Ve středu se Kurt všech zeptal, jestli mohou přijít do Rachelina domu v sobotu brzy ráno; ona se zdráhala - což způsobilo, že se na ni Kurt díval, jako by přišla z jiné planety - ale nakonec se ona a Quinn rozhodly, že je to pro sbor důležité a že stačí, když jejich rande rozpustí o chvíli dřív.

Držela Quinn za ruku celou cestu a okamžitě jí to začalo chybět, když ji musela pustit, aby mohly vystoupit z auta. Ale když vystoupila, Quinn se na ni usmála a natáhla k ní ruku, aby ji mohla opět chytit. Rachel doprovodila blondýnku ke dveřím, kde se zastavila a začala se cítit trochu trapně. Uvnitř domu svítilo několik světel, takže Rachel předpokládala, že Judy musí být vzhůru, a ona nevěděla, jestli by bylo v pořádku políbit Quinn na dobrou noc.

"Co je?" zeptala se Quinn s úsměvem, když se dívala, jak si Rachel pohrává s rukama.

"Smím tě políbit na dobrou noc?" zeptala se Rachel.

Quinn se zasmála. "Nekončí rande obvyklé právě tím?"

"Já vím, ale tvoje máma je uvnitř, a já bych nechtěla udělat nic, co by-"

Rachel byla přerušena, když se Quinniny rty setkaly s jejími, což přinutilo brunetku vyjeknout překvapením. Cítila, jak se Quinniny ruce ovinuly kolem jejího pasu právě ve chvíli, kdy ji Rachel objala kolem krku. Blondýnka si ji přitáhla blíž a Rachel otevřela ústa, aby Quinn umožnila přístup. Blondýnčin jazyk byl mnohem teplejší, než její rty, a stále chutnal po horké čokoládě, na které se zastavily v malé kavárně po večeři. Rachel si užívala pocit Quinnina teplého těla přitisknutého na její, a když se Quinn odtáhla, přičemž jemně skousla její spodní ret, mírně zasténala.

"Promiň," řekla Quinn.

"Za co se omlouváš?" zeptala se Rachel, natáhla se a přejela prstem no rtech Quinn.

"Nemůžu tě přestat chtít líbat," Quinn odpověděla a stále držela Rachel těsně u sebe.

Rachel se usmála. "To zní jako velký problém."

"Oh, to je," odpověděla Quinn. "Zejména s ohledem na to, že lidi by neměli nic zjistit a my jsme se dohodly, že budeme brát věci pomalu."

"Myslím, že ti to mohu odpustit," odpověděla Rachel.

Quinn se zasmála, sklonila se a znovu Rachel políbila, ale tentokrát to bylo rychlé a když se Quinn odtáhla, usmívala se. "Děkuji za dnešní večer; myslím, že můžu bezpečně říct, že to bylo nejlepší rande, na kterém jsem kdy byla."

Rachel se ostýchavě usmála. "Jsem ráda, že sis to užila; musím říct, že jsem byla trochu nervózní, když jsem dnešní večer plánovala."

"Bylo to perfektní," uvedla Quinn.

Rachel se naklonila a dala Quinn polibek na tvář. "Brzy se uvidíme. Dobrou noc, Quinn."

"Dobrou noc, Rach," řekla Quinn a pustila brunetku.

Když Rachel mířila ke svému autu, otočila se zpět a povzdechla si, ale pomalu se usmála a zamávala na blondýnku, která jí zamávala zpět a pak zmizela za předními dveřmi. Dnešek utekl Rachel až příliš rychle, a ona už začala přemýšlet o tom, kam by mohly vyrazit na jejich druhé rande.
_____________________________________________

"Tohle je zatraceně brzy na to být v sobotu vzhůru, Berry."

Rachel obrátila oči v sloup. "Taky tě ráda vidím, Santano. A v případě, že jsi zapomněla, nebyl to můj nápad setkat se takhle brzy; za to můžeš poděkovat Kurtovi."

"Slyšel jsem svoje jméno?" zeptal se Kurt, když vkročil s Blainem po boku do dveří.

"Prosím, jako bys měl později něco na práci," odpověděla Santana. "Britt a já, na druhou stranu-"

"Dobře, to stačí," řekl Kurt a snažil si zakrýt uši, ale nepodařilo se mu to, protože měl plné ruce.

"Nevšímej si ho," řekl Blaine se smíchem.

"Nech mě ti pomoct," řekla Rachel a natáhla se pro velké krabici.

"Napadlo nás, přinést koblihy a kávu," řekl Blaine a ukázal na věci ve svých rukou. "Myslel jsem, že to bude to nejmenší, co můžeme udělat, když už jsme vás v sobotu ráno vytáhli z postele."

"Ne, to nejmenší, co jste mohli udělat-"

"Santano," řekla Rachel a přerušila tak druhou dívku. "Proč nevezmeš ty věci od Blaina a nejdeš se mnou do kuchyně. Blaine, Kurte, vy dva byste mohli jít do suterénu."

Santana zafuněla, ale udělala to, o co jí požádala; následovala Rachel do kuchyně a bez okolků postavila kelímky s kávou na pult. Rachel si všimla, že všichni ze sboru měli na jednom z kelímků své jméno a usmála se, když našla o svoje. Pak popadla kelímek se Santaniným jménem, strčila jí ho do ruky a doufala, že když do sebe roztleskávačka dostane trochu kofeinu, přestane si stěžovat.

"Q mi řekla, že ses předevčírem setkala s její mámou," řekla Santana a posadila se na jednu z židlí.

"To je pravda," odpověděla Rachel. "Byla jsem u nich na večeři."

"To už jste u setkání s rodiči?" řekla Santana a nadzvedla obočí.

"Tak to nebylo," řekla Rachel a zavrtěla hlavou. "Její máma se chce trochu víc zapojit do jejího života, a tak chce i trochu víc poznat její přátele."

"Takže, vy dvě jste to ještě nedaly dohromady?" chtěla vědět Santana.

"Quinn a já bereme věci pomalu, ale obě jsme souhlasily, že chceme vidět, kam to povede," odpověděla Rachel. "Jak jsem řekla - včera večer jsme měly naše první rande."

Santana vypadala upřímně překvapena. "Vážně?"

"Ano, Santano, vážně," řekla Rachel se smíchem.

"Už bylo načase; trvalo měsíce, než jste si vy dvě uvědomily, že se máte rády a přiznaly si to," řekla Santana a uculovala se. "Myslím, že do léta byste se možná skutečně mohly podruhé políbit."

"Mohu tě ujistit, Santano, že jsme se políbily více než jednou," odpověděla Rachel a mírně se začervenala. "Ne, že by ti do toho něco bylo."

Santana znovu protočila oči, ale její tvář změkla. "Ty víš, že jsem si jen dělala srandu; jako tvůj a Quinnin přítel mám v popisu práce dát vám občas trochu zabrat."

"Zabrat v čem?"

Santana a Rachel se otočily, aby uviděly ve dveřích stát Quinna a Brittany. Quinn měla ruce v bok a svraštěné obočí, jak mhouřila oči na svou nejlepší kamarádku.

"Jen v té věci o tobě a trpaslíkovi," řekla Santana a pokrčila rameny.

"Hej!" řekla Rachel a hravě plácla Santanu po paži. "Nejsi o moc vyšší než já, pokud sis nevšimla."

"Myslím, že už jsou tu všichni," řekla Quinn a podívala se přes rameno.

"Asi bychom to měly vzít do suterénu," řekla Rachel a kývla směrem ke koblihám a kávě.

"Proč jsme to pak sakra vesly sem?" zeptala se Santana a zamračila se.

"Pomůžu ti," řekla Quinn, přešla zbytek cesty do kuchyně a popadla jeden ze zásobníků kávy.

"Já to vezmu," řekla Brittany a popadla krabici koblih. "San, vezmi zbytek toho pití."

Santana bez stížností udělala, o co byla požádána, a Rachel si všimla, že se tomu Quinn uculuje. Santana si toho zjevně také dobře všimla, protože když vycházela z kuchyně, ukázala Quinn prostředníček.

Quinn obrátila oči v sloup, ale pak se podívala na Rachel a jemně se usmála. "Dobré ráno."

"Dobré ráno," odpověděla Rachel.

Quinn přistoupila blíž k Rachel, která se zády opírala o pult, a postavila se přímo před ní. Blondýnka položila ruku Rachel na pas a naklonila se, aby umístila jemný polibek na její rty.

"Dnes ráno vypadáš nějak šťastně," řekla Rachel a snažila brzdit svůj úsměv.

Quinn pokrčila rameny. "Měla jsem dobrou noc."

"Jen dobrou?" zeptala se Rachel a lehce se zasmála.

Rachel uslyšela těžké kroky a následné zvolání: "Hej, vy dvě, jdete?"

Quinn vzdychla a otočila se. "Ano, Finne, už jdeme."

"Santana mě přinutila jít se zeptat, přísahám," řekl Finn a zvedl ruce.

Rachel naklonila hlavu, aby se přes Quinn mohla podívat na chlapce. "Za chvíli jsme tam."

Všimla si, že když Finn odcházel a ohlédl se, měl ve tváří mírně zamračený výraz. S povzdechem se otočila zpátky ke Quinn a řekla: "Měly bychom jít."

Quinn si také povzdechla, ale propletla prsty s Rachel a společně zamířily ke dveřím sklepa. V půli cesty dolů po schodech, Quinn její ruku pustila, a přidaly se ke zbytku členů sboru, sedících dole v místnosti. Většina z nich vypadala ospale, několik se jich tvářilo nešťastně, že tu musí být, ale několik dalších vypadalo skutečně vzrušeně.

"Dobře, jsme tu všichni, protože pan Schue-" Kurt se odmlčel, jako by se snažil najít správné slovo.

"Se snaží zničit sbor?" dokončila Santana.

Kurt se na chvíli zamračil, než řekl, "Dobře, ano; chtěl jsem to vyjádřit trochu jemněji, ale ano."

"O čem to mluvíte?" zeptal se Finn. "Pan Schue nás dal dohromady; bez něho by tu žádný sbor nebyl."

"I když to nerada říkám, to Berry nás dala dohromady," řekla Santana a ošila se. "Pan Schue je příliš zaneprázdněn snahou dostat se zrzce pod její dokonale nažehlenou sukni a na sbor kašle."

"Ale-"

"Má pravdu, Finne," přerušila ho Mercedes. "Regionálky jsou už za dva týdny a my nemáme ani seznam písní."

"Zadal nám úkol a pak řekl, že jsme si všichni vedli skvěle, ale stejně se o ničem nerozhodlo," přidal se Mike.

"Poslouchejte, všichni jsme tu proto, že chceme vyhrát," řekla Rachel a rozhlédla se kolem. "Myslím, že bychom se měli dohodnout na tom, že nikdo neopustí suterén, dokud nebudeme mít alespoň téma, tři písně, a nevybereme, kdo je bude zpívat."

"Kdo říká, že pan Schue bude s tím, co vybereme, souhlasit?" zeptal se Finn.

"Donutíme ho," odpověděla Quinn.

"Myslím, že San a Rach by to měly dělat," vyhrkla Brittany.

"Cože?" zeptala se Rachel.

"Promiň?" zeptala se Quinn ve stejnou dobu jako Rachel.

"Myslí duet; myslí, že bychom měly dělat duet," vysvětlila Santana a vzala svou přítelkyní za ruku.

"Oh," vydechla Rachel a zčervenala.

"Proč ony?" zeptal se Finn. "Každý ví, že nejlepší duety máme já a Rachel."

"Proč by měla Rachel automaticky zpívat duet?" zeptala se Mercedes. "Dejte šanci i ostatním."

"Souhlasím," odpověděl Kurt. "Myslím, že Blaine a já bychom mohli udělal úžasný duet."

Rachel si povzdechla a obrátila se ke Quinn, zatímco se zbytek sboru dohadoval. "To bude velmi dlouhý den."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jahalš jahalš | 8. února 2013 v 22:13 | Reagovat

krásne kapitola :-) Ďakujem za preklad :-)
nesmierne sa teším na pokračovanie :-)

2 Jana Jana | 10. února 2013 v 21:34 | Reagovat

Skvělá kapitola. Jen tak dál s překladem:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama