Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 16 – To je v pořádku

18. ledna 2013 v 14:44 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 16/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Dalo mi hodně práce se k tomu dokopat, ale další kapitola je tu! Zajímalo by mě, kolik lidí tyhle moje kecy asi čte...
Enjoy it!
Kapitola 16 - To je v pořádku
Rachel zamířila k tribuně a byla překvapená, že v horní řadě vidí sedět Quinn; bylo to více než týden po jejich rozhovoru ve sborové místnosti a Rachel měla stále pocit, že se jí druhá dívka vyhýbá. Nebo možná se jí tak úplně nevyhýbala, ale od té doby, co spolu mluvily, nebyly s blondýnkou nikdy samy. Quinn se ukazovala u oběda a ve sboru, řekla ahoj, když ji Rachel pozdravila, dokonce reagovala, když se s ní Rachel snažila mluvit, ale ona sama ji nikdy neoslovila ani se nepokoušela s ní mluvit, pokud to nebyla Rachel, kdo začal konverzaci. Rachel se snažila neobtěžovat ji; věděla, že potřebovala čas, ale čas strávený s ní jí opravdu chyběl. Ale možná že to, že tam byla, byla známka toho, že je připravená mluvit, takže to Rachel brala jako znamení toho, že se věci vrací do normálu.

Když se k ní Rachel přibližovala, měla Quinn tvář zabořenou v knize a nevzhlédla ani, když se Racheliny hlasité kroky rozezněly po tribuně. Druhá dívka se zdála být v hlubokém soustředění a Rachel měla téměř špatný pocit z toho, že ji ruší.

"Ahoj, Quinn," řekla Rachel s obavami.

Quinn konečně vzhlédla. "Ahoj."

"Dobrá kniha?" zeptala se Rachel a kývla směrem ke knize.

"Hrozná kniha," řekla Quinn a lehce se zasmála.

"Tak proč ji potom čteš?" zeptala se Rachel a posadila se v uctivé vzdálenosti od druhé dívky.

Quinn pokrčila rameny. "Když jednou začtu číst, mám pocit, že knihu musím dočíst, ať chci nebo ne."

"To je - divné," odpověděla Rachel.

"Já vím," souhlasila Quinn s úsměvem.

"Jaký byl víkend?" zeptala se Rachel a pohrávala si s rukávem kabátu; opravdu nevěděla, o čem jiném mluvit.

"Bylo to fajn," řekla Quinn a pokrčila rameny.

Rachel přikývla. "Dobře."

"Jo," odpověděla Quinn.

Rozhostilo se mezi nimi ticho a Rachel se podívala směrem k fotbalovému hřišti; bylo dávno po fotbalové sezóně, takže tam nikdo nebyl, ale Rachel se vyhýbala pohledu na Quinn a hřiště bylo tou nejzajímavější věcí v okolí. Nesnášela, že věci mezi nimi byly teď tak trapné; chtěla jen, aby se věci vrátily do starých kolejí, ale neměla tušení, jestli je to ještě vůbec možné.

"Omlouvám se," řekla najednou Quinn, načež Rachel povyskočila.

"Za co?" zeptala se Rachel, otočila hlavu na blondýnku a zamračila se.

"Věci jsou teď mezi námi divné," řekla Quinn. "A neříkej, že ne, protože ty i já víme, že jsou. Je to moje chyba, a já nesnáším, že věci jsou takové, jaké jsou."

"Není to tvoje vina," řekla Rachel, zavrtěla hlavou, ale byla ráda, že není sama, kdo se teď cítí takhle.

"Ale je," odpověděla Quinn. "Je to všechno proto, že jsem tě pol-" Quinn si povzdechla a přejela si rukou přes obličej a přes její vlasy. "Je mi to líto, okay, ale já se snažím."

"Já vím, že jo," řekla Rachel tiše. "Byla jsem tak šťastná, že tě tady vidím; jsem asi paranoidní, ale přišlo mi, jako by ses mi minulý týden vyhýbala."

Quinn si povzdechla. "Nejsi paranoidní; vyhýbala jsem se ti."

"Proč?" zeptala se Rachel.

"Já jen-" Quinn pokrčila rameny.

"To je v pořádku," řekla Rachel, položila ruku na Quinnino rameno a stiskla ho. "Nemusíš to vysvětlovat, pokud nechceš; nebudu na tebe tlačit. Vím, že potřebuješ čas na zpracování nedávného vývoje - my obě potřebujeme čas na zpracování. Přeji si, aby věci mezi námi mohly být zase normální, ale my to zvládneme, a vím to, protože jsme zvládly už i mnohem horší věci, než je tohle."

Quinn si povzdechla a opřela si hlavu o Rachelino rameno. "Děkuji."

Zůstaly tak několik minut, beze slova. Rachel si jen užívala Quinniny přítomnosti a druhá dívka se zdála být v hlubokém zamyšlení, takže ji Rachel nehodlala rušit. Když se na ni brunetka podívala, měla Quinn zavřené oči a Rachel si nemohla pomoct, ale naklonila se a zastrčila pramínek vlasů za blondýnčino ucho. Quinn se usmála, otevřela její oříškové oči a podívala se Rachel přímo do očí.

"Chyběla jsi mi," zašeptala Rachel. "Vím, že jsi byla tady, ale měla jsem pocit, jako bys byla milion kilometrů daleko a je to divné, protože si nejsme blízké nijak zvlášť dlouho, ale bylo to divné nemít tě u sebe."

Rachel měla pocit, že to nedává moc velký smysl a cítila, že rudne. Někdy si kolem Quinn přišla jako totální idiot; mnohem častěji, než tomu kdy bylo s kýmkoli jiným. Možná to bylo proto, že bude vždy vidět blondýnku jako nejvíce populární dívku na škole - nedotknutelnou roztleskávačku, se kterou se tak zoufale chtěla přátelit. Když se nad tím zamyslela, i teď, když byly přátelé, jí to přišlo velmi neskutečné. Tedy zase, mnoho věcí v jejím životě se zdálo neskutečné - jako cestování zpět v čase - takže být přátelé s Quinn nebylo vůbec na vrcholu jejího seznamu. I když, občas měla pocit, že by mělo.

"To asi nedávalo žádný smysl," řekla Rachel, když Quinn neodpověděla.

Quinn se usmála. "Dávalo to dokonalý smysl."

"No - dobře," řekla Rachel s úsměvem.

"Takže - co myslíš, že bude tento týden za úkol ve sboru?" zeptala se Quinn.

Quinn se na to ptala téměř každé pondělí; Rachel obvykle věděla, jaký úkol přijde, ale dělala, že neví. Navíc, byla zábava vymýšlet až směšné úkoly a ráda poslouchala, jak se jim blondýnka smála.

"Hmm," předstírala Rachel, že přemýšlí; věděla, že tohle byl ten týden, kdy pan Schue bude chtít pomoct s žádostí o ruku pro Emmu, ale to říct nemohla. "Hádám, že to bude něco o přijetí sebe sama takových, jací jsme, nebo něco na posílení jednoty týmu."

Quinn se zasmála. "Jsem si docela jistá, že jestli teď nejsme soudržná skupina, nebudeme už nikdy."

"Já si myslím, že prostě nemá žádné jiné nápady, a tak používá ty stejné pořád dokola a doufá, že si toho nevšimneme," odpověděla Rachel. "Ráda bych mu poradila nějaké nové nápady, ale nemyslím, že mě bude poslouchat."

Quinn si povzdechla. "Pravděpodobně ne."

"Regionálky jsou za méně než šest týdnů a my jsme ještě ani nezačali diskutovat, co bychom měli zpívat," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

"Přemýšlela jsi někdy, že bychom se možná měli dát dohromady jako skupina, bez něj, a udělat to na vlastní pěst?" zeptala se Quinn.

"Už jsem na to v minulosti myslela, ale nepočítala jsem s tím, že by chtěl někdo obětovat svůj volný čas, aby to udělal," odpověděla Rachel.

Zazvonil zvonek a Quinn zvedla hlavu z ramene Rachel, Rachel vstala a oprášil si sukni dřív, než nabídla její ruku Quinn.

"Myslím, že bychom to měli zkusit," řekla Quinn, přičemž se chytila Racheliny ruky a vstala. "Promluvím s pár lidmi a uvidíme, co si myslí."

Quinn popadla její kabelku, ale stále ještě nepustila ruku Rachel, ale brunetce to nevadilo; vlastně ji to gesto přinutilo se usmát.

"No, pokud si myslíš, že ostatní budou pro, pak myslím, že je to skvělý nápad," odpověděla Rachel.

Obě kráčely po tribuně ruku v ruce, dokud Quinn jejich ruce nerozpojila, když sešly schody. Ale Rachel se tím nenechala rozhodit; byl to příjemný pocit, vidět znovu Quinn chovat se jako ona.
_____________________________________________

Puck ji upřeně sledoval od té doby, co vešel do jídelny a posadil se vedle ní. Chtěla vědět, proč se na ni takhle díval, ale upřímně se toho i trochu bála. Jak znala Pucka, nemohlo to být nic dobrého. I když mu bylo třicet let, často se stále ještě choval, jako by byl teenager. Nevěděla, jestli to bylo proto, že nikdy úplně nedospěl, nebo to jen hrál jako ona.

Být vhozen zpět na střední školu byl divný zážitek a přinášelo to spoustu starých nejistot a zvyků. Myslela si, že se už přes spoustu věcí přenesla, ale být zpátky ve středu toho všeho, bylo obtížné. Vidět uniformy roztleskávaček všude kolem přineslo zpět všechny její pocity nedokonalosti. V jejím budoucím životě byla v dospělosti hvězda Broadway, ale tady byla pořád ještě ta samá holka, kterou byla vždy. Sportovci a roztleskávačky s ní stále jednají jako by byla nula, takže bylo těžké se tak také necítit.

Rachel si všimla, že na ni Puck stále zíral, tak se otočila opačným směrem a zírala do zdi. Nikdo jiný ze sboru ještě nepřišel, takže tu byli jen oni dva a svůj batoh si nechala ve skříňce, takže nemohla nijak předstírat zaneprázdněnost.

"Co se děje?" zeptal se jí a Puck ona neměla jinou možnost, než ho vzít na vědomí.

"Nic," odpověděla.

Puck se na ni skepticky podíval. "Ne, vážně, co se děje?"

"Co tím myslíš?" zeptala se Rachel.

Puck si povzdechl a přejel si rukou přes vlasy. "Hele, já vím, že nejsme zrovna nejlepší přátelé, nebo tak něco, ale poznám, když se s tebou něco děje a v poslední době se s tebou rozhodně něco děje. Neptal jsem se předtím, protože takové věci já obvykle nedělám, ale ptám se teď."

Rachel se nad tím zamyslela a rozhlédla se kolem; bylo by v pořádku říct Puckovi o tom, že ji Quinn políbila? Věděla, že ke Quinn něco cítil, ale možná by jí mohl pomoct, a když se zamyslela nad jejich rozhovorem předtím ve sborové místnosti, napadlo ji, jestli vlastně náhodou nevěděl víc, než říkal.

"Já-" Rachel si povzdechla.

"No tak," řekl Puck, až to hraničilo s kňučením.

"Nechci, abys vyšiloval," zamumlala Rachel.

Puck se zamračil. "Proč bych měl vyšilovat?"

"Nebo byl raněný," přidala Rachel.

"Proč bych měl být raněný?" zeptal se Puck.

Rachel si povzdechla. "Jde o Quinn."

"Co je s Quinn?" zeptal se Puck.

"Já-" Rachel znovu zaváhala.

"Dobře, můžeš mi prostě odpovědět, abychom mohli přestat hrát 20 otázek?" zeptal se Puck a šťouchl ji lehce do žeber.

Rachel se ještě jednou rozhlédla kolem, aby se ujistila, že se nikdo nechystal přiblížit ke stolu; a když nikoho kolem neviděla, vzdychla a obrátila se k Puckovi.

"Quinn - mě políbila," řekla Rachel a vyhýbala se pohledu do Puckových očí.

"Ona tě políbila," zopakoval.

"Ano," řekla Rachel s přikývnutím.

"Takže - co přesně to znamená?" zeptal se Puck.

"Já - já přesně nevím," řekla Rachel a pokrčila rameny. "Nepřiznala, že by mě měla ráda nebo tak něco, ale při pohledu zpět mám, vzhledem k jejímu nedávnému chování, podezření, že to tak je, i když vím, jak směšně to, s ohledem na naši historii, zní. Upřímně netuším, jak se to všechno stalo, a jsem z toho stále velmi zmatená, což je pravděpodobně důvod, proč si myslíš, že se chovám podivně, nebo cokoli sis myslel, že se mnou je."

Rachel se zhluboka nadechla, a když se náhodou podívala Puckovi do tváře, on se na ni díval s velmi neutrálním výrazem. Nevypadal rozzlobený nebo raněný, nebo dokonce ani překvapený její zpovědí.

"Řekni něco," přikázala Rachel.

"Co chceš, abych řekl?" zeptal se Puck a pokrčil rameny.

"Cokoliv," odpověděla Rachel. "Jsi naštvaný?"

Puck zavrtěl hlavou. "Ne."

Rachel se zamračila. "Raněný?"

Puck se zasmál. "Netančím zrovna radostí, že dívka, kterou mám rád, má ráda někoho jiného, ale ne."

"Proč se nezdáš překvapený?" zeptala se Rachel.

"Ahoj," řekl Sam a přisedl si se svým tácem ke stolu.

"Ahoj," pozdravila Rachel a odvrátila se od Pucka, mírně naštvaná přerušením.

"Kde jsou všichni?" zeptal se Sam a rozhlédl se kolem.

"Nacvičují," odpověděl Puck. "Artie chce, aby Schue zpíval pro Pillsbury Moves Like Jagger."

"Neměl bys nacvičovat s nimi, Noahu?" zeptala se Rachel a otočila se zpátky, aby se na něj podívala.

"Nevynechám oběd jen proto, aby mu Schue mohl říct, že je to strašná píseň," řekl Puck, díval se na ni, jako by byla blázen.

Rachel obrátila oči v sloup a otočila se zpátky k blonďatému chlapci. "Jak se máš, Same."

"Paráda," řekl Sam s širokým úsměvem. "Nastoupil jsem do plaveckého týmu a je to vlastně docela legrace."

"To je skvělé," řekla Rachel a usmála se na něj.

"Jo," řekl Sam toužebně, když sledoval, jak se Mercedes blíží ke stolu.

Rachel se usmála. "Půjdeš se mnou, Noe?"

"Proč?" zeptal se s pusou plnou jídla.

"Musíme si promluvit," řekla Rachel, chytila ho za košili a táhla ho pryč.

"Nemůže to počkat už po obědě?" zeptal se a spolkl sousto.

"Ne," odpověděla Rachel a táhla ho jídelnou.

Když bylo jasné, že ji bude následovat, nechala ho konečně jít; potřebovala najít místo, kde by si s ním mohla v soukromí promluvit, ale v posluchárně to nešlo, protože tam byl Artie, ve sborové místnosti zase něco nacvičovali Kurt a Blaine a v dívčí umývárně to také rozhodně nešlo, protože Puckovi nikdy nevěřila natolik, aby ho tam přivedla. Takže, šla na jediné další místo, které ji napadlo, a vedla ho na fotbalové hřiště, kde se posadila v nejspodnější řadě tribuny.

"Dobře, Noahu, odpověz na mou otázku," řekla Rachel a zkřížila ruce.

Puck se zamračil a poškrábal se na bradě. "Jakou otázku?"

"Proč se nezdáš být překvapený, že mě Quinn políbila?" zeptala se Rachel rozzlobeně.

"Oh," řekl Puck a kopl do něčeho špičkou boty. "Já - možná už jsem to věděl."

"Jak?" zaječela Rachel.

"Okay, můžeš to o pár decibelů ztlumit?" zeptal se Puck vyhýbavě.

"Jak, Noahu!" ptala se Rachel, hlasem stále zvednutým, ale přeci jen o něco tišším než předtím.

"Já-" Povzdechl si a přejel si rukou po tváři. "Věděl jsem to už předtím, okay?"

"Předtím?" zeptala se Rachel.

"Jako - napoprvé," objasnil Puck.

"Ty - to mě měla taky ráda?" zaječela Rachel.

"Dobře, teď tě můžou slyšet vážně jen psi," řekl Puck a třel si ucho.

Rachel si odkašlala. "Promiň. Co přesně víš?"

"Neřeknu ti o nic víc, než víš teď," odpověděl Puck. "Má tě ráda; to je všechno, co ti řeknu."

Rachel se rozzlobila. "Proč?"

"Protože si vy dvě očividně potřebujete promluvit," řekl Puck a pokrčil rameny.

"Ale o to jsem se snažila, ale ona mi nechtěla nic říct," řekla Rachel frustrovaně. "Proč mi to nemůžeš prostě říct?"

"Poslouchej, to opravdu není moje věc, okay?" odpověděl Puck. "Pravděpodobně jsem ti neměl říkat ani to, ale je těžké ti lhát, zvlášť když se chováš jako tvrdohlavý blázen."

"Fajn," řekla Rachel, zkřížila ruce a zamračila se.

"Můžu teď jít a dojíst si zbytek mého jídla?" zeptal se Puck.

"Ano," řekla Rachel a podívala se na něj.

Puck vystřelil tak rychle, jak jen mohl, a Rachel se při tom pohledu téměř chtělo smát, ale byla stále příliš frustrovaná, aby to skutečně udělala. Puck to věděl celou tu dobu a nic jí o tom neřekl. Chtěla vědět všechno, co věděl on, ale nevypadalo to, jako by se o to s ní v nejbližší době chystal podělit. To ovšem neznamená, že se nebude dál snažit; jen ho potřebuje chytit nepřipraveného.

A proč se zdálo, že toho všichni vždycky věděli víc než ona?
_____________________________________________

"Tomorrow's date means springtime's just a day away
Cupid, we don't need ya now, be on your way
I thank the lord for love like ours that grows ever stronger
And I always will be true
I know you feel the same way too
Oh, I love you more today than yesterday
But not as much as tomorrow
I love you more today than yesterday
But only half as much as tomorrow
Every day's a new day
Every time I love ya
Every way's a new way
Every time I love ya
Every day's a new day
Every time I kiss ya
Every day's a new day"
Rachel slyšela potlesk a podívala se na pravou stranu hlediště, kde našla Quinn s úsměvem na tváři. Rachel se okamžitě usmála a cítila, že mírně rudne. Byla zvyklá na ovace ve stoje, ale nějak ji sama tleskající Quinn dostala víc, než místnost plná lidí.

"To bylo úžasné," řekla Quinn nakonec, a tak prolomila ticho, které mezi nimi vládlo.

"Díky," řekla Rachel a sklonila hlavu.

"Rozhodně to není tvoje obvyklá balada, ale myslím, že paní Pillsbury tu píseň ocení," řekla Quinn a vyrazila vpřed.

"Pochybuji, že pan Schue bude souhlasit s jakoukoli skladbu, kterou zvolím, tak jsem usoudila, že bych se tím mohla aspoň bavit," řekla Rachel a pokrčila rameny.

"Já - myslela jsem, že bys mohla mít hlad," řekla Quinn a pohrávala si s taškou v ruce.

"Přinesla jsi mi oběd?" zeptala se Rachel.

"Jo," řekl Quinn a překonala zbytek cesty, který je rozděloval. "Věděla jsem, že budeš dnes vystupovat, takže budeš trávit celou svou pauzu na oběd zkoušením, i když víš, že už píseň dokonale zvládáš, a vím, že když zkoušíš, obvykle se do toho tak zabereš, že zapomínáš dokonce i jíst."

Rachel pomalu zavrtěla hlavou. "Jak to děláš?"

"Jak dělám co?" zeptala se Quinn a zamračila se.

"Znáš mě tak dobře," odpověděla Rachel.

"Oh." Quinn pokrčila rameny a odvrátila pohled. "Já nevím - jen dávám pozor, řekla bych."

Za Finna byla vdaná více než deset let, a dokonce ani on neznal její zvyky tak dobře. Nevěděla, jestli to bylo proto, že nebyl tak vnímavý, nebo jestli se prostě nikdy nestaral o to, aby ji lépe poznal. Vždycky ho zajímalo víc, co by on mohl dostat z jejich vztahu; ona ho milovala, takže akceptovala to, jaký byl, ale nakonec to bylo to, co je rozdělilo. Příliš často zapomínal na její narozeniny, jejich výročí, nebo dokonce i takové prosté věci, jako vyzvednout ji z letiště. Ale teď tu byla Quinn, která jí přinesla oběd, protože věděla, že když zkouší, zapomíná jíst. Bylo to jednoduché a promyšlené a přimělo to Rachel chtít seskočit z pódia a zabalit druhou dívku do objetí.

"Nemusíš to jíst, jestli nechceš," řekla Quinn, když si spletla Rachelino mlčení s něčím špatným.

"Ne, já-" Rachel zavrtěla hlavou a lehce se zasmála. "Promiň, jen jsem uvízla ve své hlavě."

Rachel přešla ke schodům a setkala se s Quinn ve spodní části; blondýnka vytáhla jednu z krabiček z tašky a podala ji Rachel. Ona ji ochotně přijala, zamířila do přední řady sedadel a posadila se. Když už obě seděly, Rachel otevřela krabičku a překvapeně se podívala na Quinn.

"Lasagne?" řekla Rachel a zvedla obočí.

"Veganské lasagne," opravila ji Quinn.

"Kde jsi to vzala?" zeptala se Rachel.

Quinn se usmála. "Udělala jsem to včera večer."

Rachel poklesla čelist. "Udělala jsi to?"

"Neznala jsem žádné místo s veganském jídlem a řekla jsem si, že bych mohla zkusit udělat něco hezkého," pokrčila rameny Quinn. "Ber to jako bych tím říkala 'Omlouvám se za to, že jsem tě poslední dva týdny ignorovala a vyhýbala se ti'."

"Znamená to, že už to znovu neuděláš?" zeptala se Rachel.

Quinn se lehce zasmála a podala Rachel vidličku. "Budu se snažit."

"Dobrá," řekla Rachel a vzala si od Quinn vidličku.

Rachel si nabrala sousto a prakticky zasténala, jakmile jí přišlo na jazyk. Quinn mohla říkat, že neumí péct, ale rozhodně umí vařit.

"Je to dobré?" zeptala se Quinn.

"Vezmi si mě!" žertovala Rachel.

Quinn se nahlas zasmála. "Mohu předpokládat, že to znamená, že je to dobré?"

"Neříkej to mému taťkovi, ale tohle je mnohem lepší než jeho lasagne," odpověděla Rachel s úsměvem a vzala si další sousto.

"Ahoj, lidi!" ozval se náhle za nimi Brittanin hlas a přiměl je povyskočit leknutím.

Brittany se k nim blížila uličkou a Rachel si nemohla pomoct, ale musela se při pohledu na ni usmívat; dívka byla téměř vždy veselá a Rachel si nemohla pomoci, ale cítila se lépe kdykoliv byla blondýnka na blízku. Nicméně, Santana, které se blížila hned za blondýnkou zdaleka tak šťastně nevypadala.

"Ahoj, B," řekla Quinn a usmála se na svou kamarádku. "Co tu vy dvě děláte?"

"Santana chtěla vědět, kde jste," odpověděla Brittany.

Santana vypadala poněkud rozpačitě. "To není pravda."

"Měla strach, když jste se neukázaly na oběd," dodala Brittany.

Rachel se při pohledu na výraz v Santanině tváři zasmála. "Bála ses o nás?"

"Ne-" řekla Santana a zkřížila ruce. "Já jen - myslela jsem, že vy dvě jste pryč, protože se zase někde hádáte, ale vypadá to, že jste se konečně políbily na usmířenou a všechno je zase v pořádku."

Quinnina tvář okamžitě zrudla a odvrátila pohled, zatímco Rachel obrátila oči v sloup a řekla: "Nikdy jsme se nehádaly, ale jestli to musíš vědět, vše je v pořádku, takže nemusíš mít strach."

Santana se ušklíbla. "Nikdy jsem neřekla, že mám strach."

"Měla strach," odpověděla Brittany. "Bála se, že vy dvě vrátíte k vzájemné nenávisti, a že pak nebudeme moct být všichni přátelé."

"Britt!" zašeptala Santana přísně.

"Co?" zeptala se Brittany a zamračila se. "Je to pravda, včera jsi to říkala." Quinn se začala smát, a když Santana otočila hlavu a zamračila se na blondýnku, Brittany se mírně zamračila na ni. "Přestaň na Quinn takhle zírat."

Santana rozzlobeně odvrátila pohled. "Fajn."

"Takže, vy dvě jste opravdu opět přátelé?" zeptala se Brittany a pohledem těkala mezi Quinn a Rachel.

"Nikdy jsme přátelé být nepřestaly," odpověděla Rachel. "Narazily jsme prostě na menší nerovnost na silnici, ale teď už je všechno v pořádku."

"Dobrá," řekla Brittany s úsměvem. "Nechci, abyste se vy dvě hádaly; je to, jako když se hádáme San a já."

"Budeme se snažit, abychom se už nikdy znovu nehádaly," řekla Rachel; věděla, že to není možné, ale doufala, že to přiměje druhou dívku přestat se o ně bát.

"Super," řekla Brittany a zářivě se na ně usmála.

Popadla Santanu za ruku a začala poskakovat uličkou pryč; Quinn a Rachel se začaly smát, když se Santana ohlédla a zamračila se na ně.

"To je roztomilé; Santana si o nás dělala starosti," řekla Quinn a uculovala se.

"V tomto roce jsem se naučila, že se stará mnohem víc, než je ochotná přiznat," odpověděla Rachel. "Kdysi jsem si myslela, že se nestará o nikoho, ale teď vím, že se svým sarkasmem a celkovým postojem jen snaží zakrýt, jak opravdu měkká v jádru je. Ale, neříkej jí, že jsem to řekla, protože mám pocit, že proti mně může poštvat celé Lima Heights a já bych se této situaci raději vyhnula, pokud můžu, protože jsem si jistá, že by mi klidně mohla nakopat zadek, kdyby na to přišlo."

"Ani by se tě nedotkla," řekla Quinn.

"Možná ne, ale raději bych tuto teorii netestovala," řekla Rachel a pokrčila rameny.

"Znamenáš pro ni hodně," uvedla Quinn. "Nikdy by to nepřiznala, protože takové věci neříká nikomu jinému než Brittany, ale hodně jí na tobě záleží. Může předstírat, že to tak není, ale ty jsi jí pomohla víc, než jsem já kdy mohla, a ona ti za to bude navždy vděčná."

"Jsem ráda, že jsem dostala druhou šanci lépe ji poznat." Rachel se usmála a pohlédla na Quinn. "Všechny z vás."

I když se s těmi třemi sblížila během jejího posledního ročníku - jejího prvního posledního ročníku - nebylo to nic v porovnání s tím, jak tomu bylo nyní. Předtím je nemohla nikdy tak docela nazývat přáteli, ale teď tomu tak bylo, a byl to úžasný pocit. Dokonce i během své dospělosti, vždy když viděla Santanu a Brittany, pořád měla pocit, jako by potřebovala jejich schválení v určitých prostých věcech. Vždycky bylo těžké nebýt kolem bývalých roztleskávaček nejistá, ale teď konečně viděla, že bylym, stejně jako ona, pouze lidi.

"Příliš mnoho přemýšlíš," řekla Quinn, když ji s úsměvem pozorovala.

"Promiň," řekla Rachel a lehce se zasmála. "Připadá mi, že v posledních dnech nedělám nic jiného."

"Pojď," řekla Quinn a pokynula k jejich zapomenutému jídlu. "Jsem si jistá, že umíráš touhou zkusit to, předtím než zazvoní, ještě jednou, tak se pojďme najíst, dokud můžeme."

Rachel se nahlas zasmála. "Znáš mě až moc dobře."
_____________________________________________

"Rachel, miláčku!"

Rachel položila sešit na postel a hodila na něj tužku. Pak vylezla z postele, prošla dveřmi a zamířila dolů po schodech. Ale v půli cesty dolů se zastavila na místě, když dole uviděla stát Quinn.

"Quinn!" vykřikla překvapeně, protože už bylo docela pozdě a venku hustě sněžilo.

"Ahoj," odpověděla blondýnka se stydlivým úsměvem.

Leroy se usmál na svou dceru a šel pryč, takže dívky osaměly. Quinn se vyhýbala pohledu na Rachel a brunetka byla zmatená tím, proč byla vlastně v jejím domě.

"Chceš jít do mého pokoje?" zeptala se Rachel.

Quinn pokrčila rameny. "Dobře."

Rachel se otočila a běžela nahoru po schodech zpět do svého pokoje; Quinn ji následovala do pokoje, ale stále zůstávala potichu a Rachel ji jednoduše sledovala a čekala, až něco řekne. Když bylo jasné, že blondýnka mluvit nezačne, Rachel si odkašlala, aby získala pozornost druhé dívky.

"Ne že bych nebyla ráda, že jsi přišla, ale je nějaký důvod, proč jsi tady?" zeptala se Rachel.

"Já nevím," řekla Quinn a lehce se zasmála.

Rachel se zamračila. "Okay."

"Myslím, že pan Schue měl použít tvou píseň," řekla Quinn náhle. "Vím, že Samův nápad byl extravagantnější, ale - tvoje vystoupení se mi líbilo mnohem víc."

"Dobře, děkuji," řekla Rachel nejistě.

Quinn zavrtěla hlavou a povzdechla si. "Podívej - já nevím, co dělám, okay?"

"Jak to myslíš?" zeptala se Rachel a svraštila obočí.

"Mám tě ráda," začala Quinn. "Nejsem si ani úplně jistá, kdy se to stalo, ale mám tě ráda - hodně. Neměla bych tohle cítit k dívce, ale je to tak, a to mě děsí mnohem víc, než jsem schopna vysvětlit. Nezamýšlela jsem tě políbit, ale prostě se to nějak stalo. Vlastně jsem už nějakou dobu chtěla, aby se to stalo, ale příliš jsem se bála něco udělat, vzhledem k tomu, jak jsem se k tobě chovala."

"Quinn-"

"Ne, jen-" Quinn si povzdechla. "Musím to dokončit."

"Dobře," odpověděla Rachel a zůstala opět potichu.

"Nevím, co ke mně opravdu cítíš," pokračovala Quinn. "Vím, že jsi říkala, že myslíš, že ke mně něco cítíš, a že jsi zmatená, ale já nevím, co to znamená. Tak dlouho jsem se k tobě chovala příšerně a mohla jsem jen těžko uvěřit, že se chceš se mnou dokonce jen přátelit, takže bylo ještě těžší uvěřit, že bys mohla mé city opětovat. A vím, že jsem udělala spoustu hloupostí, jako ignorovat tě a uzavřít se před tebou bez důvodu, ale většinou to bylo proto, že jsem žárlila, nebo se cítila ublíženě, ale to jsi ty nemohla vědět a já ti to nemohla vysvětlit, protože pak bys zjistila, co k tobě cítím. Nenáviděla jsem vidět tě poblíž Finna, a když tě na té párty políbil, chtěla jsem se na něj prostě vrhnout a jednu mu vrazit. Nenávidím to - nenávidím ten pocit žárlivosti a nenávidím to, že nad tím nemám žádnou kontrolu."

Quinn přešla místnost, posadila se na Rachelinu postel a schovala obličej do dlaní. Rachel chtěla jít, posadit se vedle ní a zabalit ji do objetí, ale nevěděla, jestli může, takže si odkašlala a zeptala se: "Můžu tě obejmout?"

Quinn se zasmála a zamumlala, "Myslím, že jo."

Rachel si rozhodně klekla před blondýnku, naklonila se a objala druhou dívku kolem ramen. Quinn se naklonila, objala Rachel a zabořila obličej do brunetčina krku. Po několika minutách se Quinn odtáhla a rychle si otřela pár slz z tváří.

"To je v pořádku, že nevíš, co děláš," řekla Rachel s upřeným pohledem na blondýnku. "Já vlastně taky nevím, co právě teď dělám. Většinou mám všechno naplánované, ale od té doby co začala škola, byl můj život trochu vzhůru nohama. Pokaždé když to zkouším, nic nejde podle plánu - a ty jsi jedna z těch věcí. Přála bych si, abych ti mohla vyjasnit mé city k tobě, ale nejsem si jimi jistá ani já sama. Vím, že tě mám taky ráda, ale došlo mi to teprve nedávno, a tak nevím, kam až mé pocity sahají."

Rachel vstala a natáhla ruku, ke Quinn, aby se jí mohla chytit; když tak blondýnka učinila, Rachel ji vytáhla na nohy, takže stály tváří v tvář.

"Já-"

"Rachel," řekl Hiram a zaklepal na dveře.

"Ano, tati?" povzdechla si Rachel.

Hiram otevřel dveře a strčil hlavu dovnitř. "Tvůj otec a já se chystáme do postele; a chtěl jsem jen dát Quinn vědět, že je vítána strávit noc tady. Venku se to pěkně zhoršilo, a opravdu si nemyslím, že bys v takovém počasí měla řídit."

Quinn se rozšířily oči. "To je milé, ale opravdu bych raději měla jít domů."

"Nesmysl," mávl na ni Hiram, a Rachel a Quinn se na sebe bezmocně podívaly. "Není to jako bys tu nikdy předtím přes noc nebyla."

"D-Dobře." souhlasila Quinn.

"Skvělé," řekl Hiram s úsměvem. "Uvidíme se ráno, holky."

Když se Quinn obrátila k Rachel, brunetka pokrčila rameny. "Nemá cenu se s ním dohadovat."

"Můžu spát na podlaze," řekla Quinn a zavrtěla hlavou.

"Ty jsi můj host, takže buď spím na podlaze já, nebo spíme obě na posteli," odpověděla Rachel. "Nechci, aby ses cítila nepříjemně, takže neměj pocit, že to musíš udělat."

"Já - tohle je tvůj pokoj a já tě nechci vykopnout z tvé vlastní postele," řekla Quinn a vypadala velmi nejistě. "Takže, myslím, že v posteli budeme spát obě."

"Dobře," řekla Rachel a rozhlédla se po místnosti. "Věci jsou v prádelníku; možná najdeš něco o trochu lepšího než bylo to, co jsem ti dala posledně. Já jdu do koupelny."

Rachel vešla do koupelny a zavřela za sebou dveře, opřela se o ně a zhluboka se nadechla. Spát vedle Quinn, když si pouze myslela, že by k ní blondýnka mohla něco cítit, byla jedna věc; ale teď to bude jen trapné. Věděla, že ji Quinn měla ráda, a teď už věděla i to, že i ona k blondýnce něco cítí. Nebylo to tak, že by Quinn nevěřila - kompletně jí důvěřovala - ale jen vědomí, že druhá dívka byla tak blízko, pro ni bylo trochu divné.

Stála tam několik minut, ale nakonec se vyhnula panice na dost dlouho, aby se přichystala do postele; rychle se osprchovala, aby se uklidnila, převlékla se do pyžama, vyčistila si zuby, a nakonec vešla do ložnice. Když Rachel přišla do pokoje, Quinn stála u okna a dívala se ven; brunetka si nemohla pomoct, ale musela se smát, když viděla, že Quinn má na sobě stejné oblečení jako minule.

"Nemohla jsi najít nic lepšího?" zeptala se Rachel.

"Ne," řekla Quinn a Rachel mohla v jejím hlase slyšet pobavení. "Ty jsi směšně malá."

"Pořád sněží?" zeptala se Rachel a odtáhla přikrývku.

"Chumelí," odpověděla Quinn a ohlédla se na ni. "Je asi dobře, že jsem nejela domů; mám štěstí, že jsem sem dojela, aniž bych se srazila s nějakým autem."

Když Rachel slyšela Quinnina slova, na okamžik se zarazila a pohlédla na blondýnku, pak zavrtěla hlavou a připomněla si, že Quinn neměla tušení, co se jí mělo stát později.

Quinn přešla k posteli a obě zalezly pod peřinu současně. Rachel se natáhla a vypnula lampu, takže upadly do úplné tmy. Quinn se vedle ní posunula a Rachel byla kompletně nehybná ležící na zádech. Ani jedna z nich nic neřekla, ale po hodině, bylo jasné, že byly obě stále ještě vzhůru.

"Rach," zašeptala Quinn.

"Jo?" zeptala se Rachel a otočila hlavu směrem k blondýnce.

"Takhle nikdy neusneme," řekla se smíchem Quinn.

"Já vím," řekla Rachel také se smíchem.

"Na co myslíš?" zeptala se Quinn.

Rachel si povzdechla. "Na tebe."

"Děláš to často?" zajímala se Quinn.

"Ano," řekla Rachel a začervenala se.

Quinn natáhla prsty a pohladila Rachel po ruce. "Co jsi chtěla říct, než tě tvůj táta přerušil?"

"Chtěla jsem se zeptat - oh bože." Rachel si zakryla tvář rukama, i když byla tma a nebylo možné, aby Quinn viděla výraz v její tváři.

"Na co?" zeptala se Quinn a stiskla Rachel ruku.

"Chtěla jsem se zeptat, jestli bych tě mohla políbit," zamumlala si Rachel do rukou.

"Oh," vydechla Quinn překvapeně.

"Já jen - chtěla jsem se ujistit, že to co jsem cítila, nebylo náhodné," řekla Rachel a sundala ruce z obličeje. "Takže - chtěla jsem se zeptat, jestli by bylo v pořádku, kdybych tě znovu políbila. Promiň, pravděpodobně to dělá věci jen ještě víc trapné, a jestli jsme měly předtím nějakou šanci usnout, teď je definitivně pryč."

Quinn několik sekund neříkala nic, dokud ji Rachel konečně neuslyšela zašeptat: "Můžeš."

"Jsi si jistá?" zašeptala Rachel. "Nechci ti to udělat ještě těžší."

Quinn se lehce zasmála. "Jsem si jistá."

Rachel se otočila na bok a posunula blíž ke Quinn, takže jejich tváře byly teď jen pár centimetrů od sebe. "Jsi si opravdu jistá?"

Když Quinn přikývla, Rachel se váhavě naklonila; její rty se lehce otřely o Quinniny a pak se odtáhla, aby se ujistila, že to Quinn skutečně nevadilo. Nemusela se ale ptát, protože Quinn se naklonila a políbila ji silněji.

Tento polibek nebyl jako jejich poslední; nebylo to tak váhavé a něžné a Rachel rychle přistihla sama sebe, že má ruku položenou na Quinnině pasu ve snaze přitáhnout si ji blíž. Quinn položila ruku na Rachelinu tvář, když brunetka jemně přejela špičkou jazyka podél dívčina spodního rtu. Nejdřív se zdálo, že váhá, ale pak se její ústa mírně pootevřela a Rachelin jazyk se setkal s blondýnčiným. Quinn vypustila lehké zasténání a Rachel si nemohla pomoci, ale musela se usmát, když ten zvuk slyšela.

Rachel se odtáhla, předtím než se jedna z nich nechá příliš unést, opřela se čelem o Quinn a zašeptala: "Aspoň jsi tentokrát neutekla."

Quinn se lehce zasmála a dala Rachel letmý polibek na rty. "Myslím, že bychom to mohly nazvat pokrokem."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 18. ledna 2013 v 19:11 | Reagovat

Já ty kecy čtu :-D

2 jahalš jahalš | 18. ledna 2013 v 21:35 | Reagovat

So do I :-D

3 keesee keesee | 22. ledna 2013 v 14:19 | Reagovat

taky čtu každý písmenko ;-) díky, že to pro nás děláš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama