Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 15 - Snadnější je utéct

11. ledna 2013 v 11:34 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 15/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Někdy je opravdu jednoduší od promlémů utéct, ale problém je, že ony vás stejně vždycky doženou. Tak proč se nazastavit a nevyřešit je hned? Btw miluju, jak moc se Santana stará, i když to nechce přiznat :D Enjoy it!


Kapitola 15 - Snadnější je utéct

Rachel strávila celý víkend snahou dovolat se Quinn, ale její hovory padaly vždy rovnou do hlasové schránky. Chtěla se ujistit, že je druhá dívka v pořádku, a bylo pro ni frustrující, že ji blondýnka ignorovala a Rachel vlastně ani nevěděla proč. To Quinn políbila ji, tak proč teď utíká?

Rachel šla v pondělí ráno na tribuny v naději, že tam najde Quinn, ale blondýnka se ani neukázala. Rachel čekala tak dlouho, jak to bylo možné, a dokonce přišla pozdě na první hodinu, což se nikdy předtím nestalo. Mezi hodinami se rozhlížela po chodbách, ale buď byla Quinn ve vyhýbání se jí opravdu tak dobrá, nebo se celý den ve škole vůbec neukázala. V době oběda vzdala Rachel hledání druhé dívky a místo toho hledala Santanu. Najít ji bylo naštěstí mnohem snazší, protože seděla v jídelně u svého obvyklého stolu.

"Santano, kde je Quinn?" zeptala se, jakmile se posadila vedle druhé dívky.

"No, ahoj i tobě," odpověděla Santana. "Neviděla jsem ji."

Rachel obrátila oči v sloup. "Nevíš, kde je?"

"Doma," odpověděla Santana.

"Proč je doma?" zeptala se rozzlobeně Rachel.

"Nezabíjej posla," řekla Santana a zdvihla ruce. "Není moje chyba, že dnes nepřišla."

"Chceš říct, že je to moje vina?" zeptala se Rachel.

"Ne," řekla Santana a ušklíbla se na ni. "No tak, Berry, jsi dneska nějak paranoidní."

"Omlouvám se," povzdechla si Rachel a na chvíli zastavila. "Nevíš náhodou, proč nešla do školy?"

"To mi neřekla," řekla Santana a pokrčila rameny. "Předpokládala jsem, že je nemocná, nebo tak něco."

Takže teď Quinn nechodí do školy, jen proto, aby se jí vyhnula; bylo dost špatné, že ignorovala její hovory, ale teď bylo ohroženo i její vzdělávání.

"Kam jdeš?" zeptala se Santana, když Rachel rychle vstala.

"Za Quinn," zavolala Rachel přes rameno.

Rachel už byla venku z jídelny a kráčela chodbou, když za sebou zaslechla rychlé kroky.

"Whoa, Berry," řekla Santana a položila jí ruku na rameno.

"Co je?" zeptala se Rachel a otočila se.

"To se jen tak vykašleš na školu?" zeptala se překvapeně a možná to na ni udělalo i trochu dojem. "Co se stalo, že to nemůže počkat do zítřka?"

"Já jen - opravdu nutně s ní potřebuji mluvit," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

"Možná měla důvod, proč dnes nešla do školy," uvedla Santana. "Možná, že ona mluvit nechce, a víš, jaká dokáže být; když o něčem nechce mluvit, klidně ti znovu ublíží jen proto, aby tě od sebe dostala co nejdál."

Rachel si povzdechla. "Já vím, ale musím si s ní promluvit, ať chce, nebo ne."

"Co se stalo, že s ní tak strašně potřebuješ najít?" chtěla vědět Santana a zvedla obočí.

"Nic," lhala Rachel a otočila se k odchodu.

"Děláš chybu, Berry," volala za ní Santana.

"Pravděpodobně," souhlasila Rachel, když odcházela.

Vyklouzla ven ze školy, aniž by ji někdo viděl; doufala, že si s Quinn dokáže promluvit rychle a vrátit se zpět, než skončí oběd a někdo si všimne, že je pryč. Když se dostala k blondýnčinu domu, vyrazila ke dveřím a třikrát zazvonila, než ustoupila. Čekala několik minut, ale dveře nikdo neotevřel, a tak na ně začala bušit. Když ani to nevyšlo, vzdychla a opřela si hlavu o dřevo.

"Quinn!" zkusila zakřičet. "Můžeme si prosím promluvit? Volala jsem ti každou hodinu, ale ty sis pak vypnula telefon a já si myslela, že tě uvidím ve škole, ale tam jsi nebyla a teď jsem za školou a ty mi ani neotevřeš dveře. Já! Za školou! " Rachel si povzdechla. "Prosím, jen otevři dveře a mluv se mnou." Rachel za dobu, co tam stála, zazvonila ještě několikrát. "Proč jsi takhle utekla? Políbila jsi mě a pak jsi utekla a já tomu nerozumím. Já nevím, jestli jsi zmatená, nebo máš jen strach, že jsem na tebe naštvaná, ale já nejsem; chci si s tebou jen promluvit a ujistit se, že jsi v pořádku. "

Nevěděla, jestli Quinn byla na druhé straně dveří, nebo ne, ale bylo jí to jedno; potřebovala to říct v naději, že ji Quinn poslouchala.

"Prosím, Quinn, otevři dveře a mluv se mnou, nebo jestli mě nechceš vidět, zapni si telefon a zavolej mi," zkoušela to Rachel znovu. "Sakra, napiš mi, jestli to jinak nejde!" Rachel zavřela oči. "Jen mi dej vědět, že jsi v pořádku, prosím. Je mi jedno, jak to uděláš; jen mě nenech dělat si o tebe starosti, protože to není fér. Tohle si nezasloužím."

Rachel nakonec odešla od dveří, a s posledním ohlédnutím, nasedla do auta. Jela zpátky do školy a s pocitem sklíčenosti dorazila ke škole těsně předtím, než začalo zvonit. Když zaparkovala své auto, rozhlédla se, jestli v dohledu nejsou žádní učitelé, co by ji mohli vidět, ale nikoho jiného na parkovišti neviděla. Rychle běžela do budovy, prošla jedním ze zadních vchodů a doufala, že ji nikdo neuvidí. Když se dostala do budovy, vydechla úlevou.

"Berry!"

Rachel vyskočila a otočila se, aby viděla Santanu uculovat se na ni.

"To není vtipné," řekla Rachel a plácla druhou dívku přes ruku.

"Možná ne pro tebe, ale já se bavila dobře," řekla se smíchem Santana.

Rachel zkřížila ruce a obrátila oči v sloup. "Jak si věděla, že budu tady?"

"Věděla jsem, že jestliže se ti Quinn vyhýbá, nikdy s tebou nebude mluvit, a že ty se samozřejmě budeš chtít vrátit před koncem oběda, a došlo mi, že jestli máš aspoň půl mozku, půjdeš zadem," řekla Santana a zvedla obočí. "Tudy se taky já a Britt plížíme zpět, když si odskočíme do jejího auta."

Rachel svraštila tvář. "To je místo, kam občas mizíte během oběda?"

Santana se ušklíbla. "Lepší, než to dělat v šatně."

"Dobře, příliš mnoho informací," řekla Rachel a zvedla ruku.

Santana si povzdechla. "Tak, myslím, že se nemusím ptát, jak to dopadlo s Q."

Rachel zavrtěla hlavou. "Zvonila jsem, klepala jsem - neodpověděla. Ani nevím, jestli tam byla, ale několik minut jsem si tak nějak povídala s dveřmi."

Santana zalapala po dechu. "Ty blouzníš?"

"To není k smíchu," zakňučela Rachel.

Santana se zasmála. "Dobře, dobře - pokusím se být vážnější."

"Děkuji," řekla Rachel rozzlobeně.

"Řekneš mi aspoň, proč s tebou Quinn právě teď nemluví?" požádala Santana.

"Já vlastně ani nevím, proč," odpověděla Rachel. "Já vím, kvůli čemu to je, ale nevím proč."

"No, to jsi mi to teda vyjasnila," řekla Santana.

"Promiň," zamumlala Rachel.

"Poslouchej - ať je to, jak chce, nevzdávej to s Q," poradila jí Santana. "Já vím, že může být někdy trochu nepříjemná, ale ona opravdu potřebuje někoho, kdo se jen tak nevzdá."

Rachel se usmála. "To by mě nikdy ani nenapadlo."

"Myslím, že je dobře, že si našla tak tvrdohlavého přítele, jako jsi ty," řekla Santana a zašklebila se.
____________________________________________________

Další den se Rachel všude rozhlížela po blondýnce, ale stále to nevypadalo, že by byla ve škole. Ale to bylo pravděpodobně proto, že se jí vyhýbala, takže se Rachel rozhodla opět vyhledat Santanu, aby jí řekla, jestli tam Quinn je, nebo ne.

"Je mi líto, Berry," řekla Santana a zavrtěla hlavou. "Volala jsem jí včera večer a ona řekla, že je nemocná a že ještě nepřijde."

Rachel se rozzlobila. "Zněla nemocně?"

Santana pokrčila rameny. "Řekneš mi teď, co se stalo?"

"Promiň," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

"Ptala jsem se Q, ale ta vykládala stejná neurčitá hovna, jako ty včera," řekla Santana a zamračila se. "Já nevím, která z vás to posrala tentokrát, ale musíte to opravit. Quinn zněla kompletně zničeně a ty tu pobíháš kolem a snažíš se jí najít. Jste teď obě trochu děsivé."

"Jak můžu něco opravit, když se mnou nechce mluvit?" zeptala se Rachel rozhořčeně.

"Takže to byla tvoje chyba," řekla Santana a zašklebila se na ni.

"To jsem neřekla," zkřížila Rachel ruce na prsou a zamračila se.

"Ale proč ty bys měla být ta, kdo to srovná, kdyby ona byla ta, kdo to podělal?" odůvodnila Santana a zvedla obočí. "Kromě toho, proč by se ti měla vyhýbat, pokud by něco udělala ona?"

"Já vím, o co se snažíš," uvedla Rachel a ukázala prstem na druhou dívku. "Myslíš, že když si budeš vymýšlet různé teorie, řeknu ti, že se mýlíš, a ty pak budeš moct zjistit, co se stalo, ale to se nastane."

"Zatraceně," řekla Santana a zamračila se.

"Hezký pokus," řekla Rachel a poplácala Santanu po rameni.

Rachel se po rozhovoru se Santanou cítila o něco lépe, ale ten pocit netrval dlouho. Jakmile vyrazila chodbou, uviděla Quinninu skříňku a to jí připomnělo, co se děje. Quinn utekla - Quinn od ní utekla a to ji bolelo víc, než si byla schopná připustit. Všechno, co chtěla udělat, bylo najít blondýnku a pevně ji chytit, aby nemohla znovu utéct. Chtěla si s ní jen promluvit, ale Quinn to dělala nemožným.

"Jsi v pořádku, Rachel?" zeptal se Kurt, když se opřela vedle jeho skříňky.

"Ne," řekla Rachel a spolkla knedlík v krku.

"Co se děje, drahoušku?" zeptal se Kurt s tváří plnou soucitu a starostlivosti.

"Jde o Quinn," zašeptala Rachel.

"Co je s ní?" zeptal se Kurt a pak se začal rozhlížet. "A když už mluvíme o Quinn, kde vlastně je? Nebyla tu ani včera, ne?"

Rachel vzdychla. "Ne."

"Hej," řekl Kurt a přitáhl si ji do náruče.

Rachel si povzdechla a opřela se o něj. "Od sobotní noci mě ignoruje; snažila jsem se jí volat snad stokrát a dokonce jsem včera během oběda šla za školu, abych jela do jejího domu. Buď si vypnula telefon, nebo to jen odmítá zvednout, když vidí, že jsem to já, nechtěla mi otevřít dveře a teď dokonce nechodí ani do školy, jen aby mě nemusela vidět."

"Co se stalo v sobotu v noci?" zeptal se Kurt jemně.

"No, konečně jsem přišla na to, o kom jsi mluvil," zašeptala Rachel, zavrtěla hlavou a odtáhla se. "Zpočátku jsem si myslela, že jsi určitě ze všech těch lidí, nemohl mluvit právě o ní; mám na mysli - je to Quinn. Jak by mě mohla mít ráda, ale pak mě tu noc políbila, a pak utekla a já s ní od té doby nemluvila, protože mě ignoruje."

Kurtovy oči se během jejího krátkého projevu rozšířily. "Quinn tě políbila?"

"Ano," odpověděla Rachel.

"Ty jsi - bylo to - jaké to bylo?" zeptal se nakonec Kurt.

"Já nevím," řekla Rachel a nervózně začala přecházet sem a tam kolem něho. "Bylo to - jiné. Quinn je jedním z mých nejlepších přátel a je úžasná, ale nikdy předtím jsem dívku políbila a všechno je to strašně matoucí."

Kurt se ušklíbl. "Takže to nebylo špatné."

"Ne," řekla Rachel a zastavila se. "Bylo to docela pěkné - aspoň myslím.

"No, teď když jsme zjistili, že Quinn tě má opravdu ráda a ty sis to konečně uvědomila, cítíš k ní něco?" zeptal se Kurt.

Rachel se chvíli rozhlížela a pak popadla Kurta za ruku a odtáhla ho do nedaleké prázdné třídy. Zavřela dveře, aby se ujistila, že nikdo nemohl slyšet jejich rozhovor a pak se obrátila ke Kurtovi.

"Já nevím," odpověděla Rachel konečně.

Kurt přikývl. "Ty nevíš?"

"Minulý týden bych řekla, že ne, ale teď nevím," řekla Rachel a posadila se na okraj stolu. "Je úžasná; každý kdo má oči to musí vidět. Jsem samozřejmě velmi otevřená myšlence chodit s dívkou, vždycky jsem byla. Jde o to, že - je to Quinn; zacházela se mnou jako bych byla nejbezcennější osobou na světě. Takže zatímco ona je úžasná, já jsem nikdy nedovolila ani na to pomyslet; byla to věc sebezáchovy. Pracuji na tom nemilostně už léta; dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby někdo zjistil, že mám slabost pro Quinn Fabray? "

"Takže cítíš k ní něco, nebo ne?" zeptal se Kurt zmateně.

"Ne!" odpověděla Rachel. "No, tak jako tak, si nemyslím, že bych mohla."

"Zeptám se tě jinak," řekl Kurt a postavil se před ní. "Míváš někdy pocit, že máš motýly v břiše, když ji vidíš, nebo když na ni myslíš? Jen vědomí, že ji uvidíš, tě nutí neuvěřitelně se těšit do školy? Protože takhle jsem si uvědomil, jak moc mi záleží na Blainovi."

"Já - jo," řekla Rachel a zamračila se.

"Jaké první tři věci tě napadnou, když slyšíš její jméno?" zeptal se Kurt.

"Krásná, inteligentní a výjimečná," odpověděla Rachel bez zaváhání.

"Proč výjimečná?" chtěl vědět Kurt.

"Protože to, co vidíš, není to jaká doopravdy je," odpověděla Rachel. "Většina lidí o ní stále přemýšlí jako o super mrše nebo ledové královně, ale ona je ve skutečnosti opravdu milá, zábavná a dokonce si ze sebe umí udělat legraci." Rachel si nemohla pomoci, ale musela se usmát. "Neustále mě překvapuje; když už si myslím, že ji znám, udělá něco, čím mi dokáže, že tomu tak není. Vždycky pro mě byla v mnoha věcech tak trochu záhadou; znám ji, ale pořád mě dokáže něčím překvapit, jako bych ji neznala." Kurt se uculoval a Rachel se na něj zvědavě podívala. "Co je?"

"Nic," řekl Kurt a pokrčil rameny.

Rachel se rozzlobila. "Ne, vážně; co je?"

"Máš ráda Quinn," uvedl Kurt.

"Ach, bože, máš pravdu," řekla Rachel a zabořila hlavu do dlaní.

Kurt se zasmál. "To sis to opravdu uvědomila až teď?"

"Říkala jsem ti, že je to tak trochu věc sebezáchovy," řekla Rachel rozzlobeně.

"Takže, teď když sis vyjasnila své pocity, co budeš dělat?" zeptal se Kurt.

"Já nevím," řekla Rachel a zavrtěla hlavou. "Quinn se mi stále vyhýbá a dokonce, i když mě přitahuje - je to všechno příliš čerstvé a matoucí a já nechci, aby skončila raněná, pokud se něco pokazí. Jestli mě vůbec chce; mohla to být chyba a ona je teď kvůli tomu v rozpacích, a to je důvod, proč se mi vyhýbá. Takže, můj primární cíl je přinutit ji, aby se mnou mluvila, a myslím, že pak uvidím, kam to povede, takže ti právě teď nic víc říct nemůžu."

"To je v pořádku," řekl Kurt, přešel k Rachel a přitáhl si ji do objetí. "Tohle je o tolik lepší, než když sis uvědomila, že se ti líbí Finn."

Rachel se zasmála. "Neřekneš o tom nikomu prosím? Nemyslím si, že by Quinn ocenila, že jsem ti o tom řekla, a nechci, aby si myslela, že mi nemůže věřit, ale já si o tom opravdu potřebovala s někým promluvit a je lepší, že jsi to byl ty a ne Santana."

"Mé rty jsou zapečetěny," odpověděl Kurt s úsměvem.

Rachel si povzdechla proti jeho ramenu; vše vypadalo stále složitěji, než původně předpokládala. Quinn Fabray ji políbila a ona si teď uvědomila, že by k ní mohla chovat více než platonické city. Zajímalo ji, jak dlouho vlastně měla tyhle pocity pohřbené hluboko uvnitř, ale to bylo teď opravdu těžké říct. Když Quinn zemřela, dělala všechno, co mohla, aby na blondýnku nemyslela a byla v tom úspěšná. Ale teď jí blondýnka nedávala moc na výběr a ona svým pocitům musela čelit.
____________________________________________________

"Nějaké stopy po ní?" zeptal se Kurt a srovnal krok s Rachel, když vyrazila chodbou.

Brunetka si povzdechla. "Ne, ale nakonec se bude muset vrátit, že? Nemůže po zbytek jejího života kašlat na školu, jen aby se mi vyhnula. Už jsou to tři dny; na delší dobu už bude potřebovat lékařskou omluvu, a jelikož si nemyslím, že je opravdu nemocná, bude se muset vrátit."

"Správně," řekl Kurt a přikývl. "Už jsi přemýšlela o tom, co jí řekneš, až ji uvidíš?"

"Ne," odpověděla Rachel.

Na to samé se jí ptal už ráno, ale ona stále na nic nepřišla. Pokaždé, když se pokusila něco vymyslet, znělo jí to v hlavě strašně. Měla by mít vše naplánované, předtím než Quinn znovu uvidí, ale nic jí nenapadalo.

"Ale ty máš vždycky plán," uvedl Kurt.

"Ne, když jde o Quinn," zamumlala Rachel.

Santana šla proti nim, a když se dostala dost blízko, Rachel otevřela ústa, aby druhou dívku pozdravila, ale Santana přehodila ruku kolem Rachel a začala ji táhnout dozadu.

"Hej!" Rachel řekla rozhořčeně.

Santana nic neřekla, táhla Rachel chodbou a málem ji strčila do umývárny.

"Ven!" zařvala na vyděšeně vypadající prvačku.

Dívka se dala rychle na ústup a Rachel ji s lítostí sledovala. "Opravdu si na ni musela být tak zlá?"

Santana se ušklíbla. "Nejsme tady, abys mi nadávala kvůli tomu, že jsem vyděsila nějakého prváka."

"Tak kvůli čemu tu potom jsme?" zeptala se Rachel a zkřížila ruce.

"Kvůli Quinn," uvedla Santana.

"Co je s ní?" zeptala se Rachel nenuceně.

"Co se to sakra s vámi dvěma děje?" chtěla vědět Santana. "Je čtvrtek, a Quinn nebyla celý týden ve škole a teď dokonce ignoruje moje volání."

"Proč by tě měla ignorovat?" zeptala se Rachel.

"Možná jsem jí minulou noc řekla, že ​​se musí dát dohromady," řekla Santana a pokrčila rameny. "Nezdála se moc šťastná a zavěsila."

"Tak to je tvoje chyba, ne moje," odpověděla Rachel.

"Ale je to tvoje chyba," řekla Santana a přistoupila blíž k Rachel. "Cokoliv jsi udělala, je důvod, proč má tuhle nadmíru mrzutou náladu."

"Já jsem nic neudělala," řekla Rachel a dupla nohou.

"Srovnej to!" požadovala Santana.

"Já jsem nic neudělala!" zakřičela Rachel.

Santana ji probodla posledním pohledem a zamířila ke dveřím a zabouchla je za sebou. Rachel nad chováním druhé dívky obrátila oči v sloup a uhladila si vlasy, než také vyrazila pryč. Jakmile vyšla z koupelny, ocitla se tváří v tvář Quinn. Rachelina ústa se několikrát otevřela a zase zavřela a než její mozek zaregistroval, že by měla něco říct, vyrazila Quinn pryč od ní.

"Quinn, počkej!" zařvala Rachel.

Když Quinn nezastavila, Rachelin mozek konečně řekl jejím nohám, aby se pohnuly a ona se rozběhla chodbou.

"Quinn, prosím," prosila Rachel, ale druhá dívka ji ignorovala a zašla do jedné z učeben.

Rachel ji následovala dovnitř a očekávala, že uvnitř budou další lidé, ale třída byla kromě nich prázdná. Rachel se překvapeně rozhlédla a pak se otočila na Quinn, která od ní byla odvrácená.

"Co je?" zeptala se Quinn tiše.

"Já-" Rachel nevěděla, co říct a vnitřně si nadávala za to, že něco nevymyslela noc předtím. "Jsi zpátky."

"Evidentně," odpověděla Quinn.

Rachel se rozzlobila. "Můžeš se aspoň otočit, když se mnou mluvíš?"

Quinn se otočila; dívala se na ni takovým způsobem, který by ji za normálních okolností donutil couvnout, ale Rachel zůstala stát.

"Co chceš?" zeptala se Quinn.

"Chci vědět, proč jsi tři dny nebyla ve škole," odpověděla Rachel. "Chci vědět, proč jsi ignorovala všechny mé hovory, ale stále jsi mluvila se Santanou. Chci vědět, proč jsi utekla tu noc potom, co jsi mě políbila."

"Nemluvme o tom," zavrčela Quinn, ale Rachel si uvědomila, že začíná vypadat více vyděšeně, než vztekle.

"Proč ne?" zeptala se Rachel frustrovaně.

"Protože není o čem mluvit," odpověděla Quinn.

Rachel se na ni nevěřícně podívala. "Samozřejmě, že je o čem mluvit!"

"Ne, není," odpověděla Quinn a zkřížila ruce. "Byla to chyba, a nic víc."

Rachel zírala na Quinn, když blondýnka proklouzla kolem ni a nechal ji stát v místnosti samotnou. Zhluboka se nadechla a zavrtěla hlavou; Quinn byla právě v režimu plného popření a Rachel nevěděla, co s tím má dělat.

Když vyšla ze třídy, všimla si, že ji Kurt pozoruje, zatímco bral nějaké knihy z jeho skříňky, takže přešla k němu a on se na ni soustředěně zadíval.

"Vidím, že Quinn je zpět," poznamenal Kurt.

"Jo," odpověděla Rachel.

"Předpokládám, že to moc dobře nešlo," řekl Kurt a zvedl obočí.

"Nechce o tom mluvit, a jediná věc, kterou mi k tomu řekla, bylo, že to byla chyba," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

Kurt jí věnoval soucitný pohled. "Je jen vyděšená; dej jí čas."

"Spíš strašidelná," odpověděla Rachel. "Bylo to jako dívat se na Quinn z druhého ročníku."

"Co jsi jí vlastně řekla?" zeptal se Kurt a objal Rachel kolem ramen.

"Ptala jsem se jí, proč mě ignorovala a proč tu noc utekla," odpověděla Rachel a pokrčila rameny. "Opravdu jsem nevěděla, co jí mám říct, když se na mě takhle dívala."

"Chceš, abych se s ní pokusil promluvit?" nabídl Kurt. "Nemusím jí ani říkat, proč s ní mluvím; můžu jen říct, že ji jen kontroluji, protože jsem si všiml, že chyběla ve škole."

Rachel zavrtěla hlavou. "To je v pořádku; to je něco, co musím udělat sama. Pokud si bude myslet, že se na ni lidé zaměřují, bude ještě defenzivnější a pak bude ještě méně pravděpodobné, že se s ní někam dostanu. Musím to zkoušet dál a nedovolit, aby mě její chování odradilo; to je jediný způsob, jak se dostat až k ní."

"Hodně štěstí," řekl Kurt a poplácal ji po zádech.

Rachel si všimla, že si k nim Santana opět razila cestu a zamračila se na ni, ale druhá dívka ji chytila za ruku a odtáhla ji znovu do stejné koupelny jako předtím.

Rachel se rozzlobila a zkřížila ruce na prsou. "Víš, existují i ​​jiné způsoby, jak mě sem dostat - jako se jednoduše zeptat, jestli se mnou můžeš mluvit."

"A tak přijít o zábavu?" zeptala se Santana a pokrčila rameny.

"O co jde teď?" zeptala se Rachel.

"Viděla jsem, že se Quinn vrátila," odpověděla Santana. "Urovnala si to?"

Rachel si podrážděně povzdechla. "Já nevím, jak to urovnat, Santano!"

Santana se ušklíbla. "Ano, ty víš."

"Ne, já nevím!" řekla Rachel, teď už dost naštvaně.

"Ty jsi Rachel Berry; když dokážeš přimět můj zadek přestat utíkat od Britt, dokážeš cokoli," uvedla Santana.

"Je to od tebe velmi milé, že to říkáš, ale s Quinn je to někdy ještě obtížnější než s tebou," řekla Rachel a zavrtěla hlavou, když se opřela o zeď. "Nechce se mnou mluvit."

"Nemusí s tebou mluvit," odpověděla Santana. "Stačí, když ji přiměješ poslouchat. Většinou ti to se slovy jde a ať lidi chtějí nebo ne, nemohou si pomoci a poslouchají tě."

"Mohla bys zítra ráno dostat Quinn do sborové místnosti?" zeptala se Rachel. "Měla by si myslet, že se má setkat s tebou; nesmí vědět, že se má sekat se mnou jinak by nikdy nesouhlasila."

"Nemyslím si, že by se chtěla setkat zrovna se mnou," odpověděla Santana.

Rachel přikývla. "Pak Brittany; ať si myslí, že se má setkat s ní"

"Brittany lhát nebude," odpověděla Santana. "Ale přijde dnes večer ke mně; možná bych si mohla půjčit její telefon a poslat zprávu Quinn."

"To by šlo," řekla se smutným úsměvem Rachel. "Děkuji."

"Jo, jo," odpověděla Santana.
____________________________________________________

Dalšího dne ráno mířila Rachel zrovna do sborové místnosti, když zevnitř zaslechla piáno. Zdálo se, že Santana nakonec dodržela slovo a dostala Quinn do sborové místnosti, ale teprve teď začínala ta nejtěžší část. Rachel musela přesvědčit Quinn, aby ji poslouchala a neutekla, což se snadněji řekne, než udělá. Rachel si stále nebyla jistá, co říct, a asi by to bylo k ničemu i kdyby to věděla; v momentě, ve kterém by se na ni Quinn podívala, by se jí všechny připravené monology stejně vykouřily z hlavy.

Rachel se zastavila; její ruka spočívala na klice a ona se zhluboka nadechla. Nemohla to oddalovat na dlouho, ale potřebovala chvilku na to, aby se sebrala. Pořád si znovu a znovu říkala, že to byla jen Quinn, ale nezdálo se, že by to ještě pomáhalo. Quinn nikdy nebyla jen Quinn a ona si to právě teď dost dobře uvědomovala. Druhé dívce se vždycky dařilo ji tak trochu znervózňovat, a teď ji znervózňovala čtyřikrát tolik.

S posledním hlubokým nádechem pomalu otočila klikou a vešla do místnosti. Quinn byla zády ke dveřím a stále ještě hrála, takže si ani neuvědomovala, že někdo vstoupil do místnosti. Rachel popošla, tak aby stála přímo za blondýnkou a odkašlala si, aby druhou dívku upozornila na svou přítomnost.

Quinn okamžitě přestala hrát a podívala se přes rameno. Když uviděla, že je to Rachel, protočila oči a strnule se zeptala: "Co chceš?"

"Chci jen, abys mě poslouchala," řekla Rachel.

"Proč si myslíš, že tě chci poslouchat?" odpověděla Quinn a otočila se.

"Je mi jedno, jestli mě chceš poslouchat, nebo ne, prostě budeš," řekla povýšeně Rachel, ale uvnitř se cítila sama sebou mnohem méně jistá, než se snažila znít.

"Já nevím, proč si tu noc utekla a nemusíš mi to říkat, ale chtěla jsem ti dát vědět, že si nejsem jistá-" začala Rachel. "Nejsem si jistá, že to byla opravdu chyba, jak jsi říkala, nebo jestli si byla jen vystrašená, nebo sis myslela, že se budu zlobit. Mohlo by to být z mnoha důvodů a opravdu bych si přála, abys mi řekla, proč jsi to udělala, místo toho abych se na to snažila přijít sama. Vím, že jsi mi řekla, že to byla chyba, ale já si to nemyslím, že to tak pro tebe bylo. Já-já si myslím, že mě máš ráda. Nemáš tušení, jak moc divné je říct tato slova, ale myslím, že to tak je. Nevím, jestli sis to uvědomila, až tu noc a to byl důvod, proč si utekla, nebo jestli si to věděla už nějakou dobu, ale myslím, že je to pravda."

Rachel čekala, že jí Quinn bude odporovat, ale blondýnka jen zůstávala sedět na lavičce u klavíru, odvrácená od ní. Věděla, že je štěstí, že druhá dívka byla pořád ještě v místnosti.

"Chápu, že se bojíš, nebo že jsi zmatená a já jsem taky zmatená," přiznala Rachel. "Nikdy předtím jsem dívku nepolíbila, ale bylo to pěkné, a čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že k tobě také chovám nějaké city." Rachel si všimla, že Quinn ve své pozici ztuhla. "Nevím, kdy se to stalo, ale stalo se to, a musel přijít někdo, kdo mi otevřel oči, protože někdy mohu být zřejmě trochu nepozorná k určitým věcem."

Rachel udělala pár kroků směrem ke Quinn a zastavila se před blondýnkou, která zírala na klávesy klavíru. "Mýlím se v něčem? Upřímně mi řekni, že se mýlím a já už o tom nikdy neřeknu ani slovo. Jen - se mi prosím přestaň vyhýbat. Vím, že jsi vystrašená a nic se nemusí dít, ale já nechci ztratit jednoho z mých nejlepších přátel, protože ty a Kurt - vy dva jste moji nejlepší přátelé. Nesnáším představu, že jsi na mě naštvaná, protože poslední, co bych chtěla, je zničit naše přátelství."

"Nejsem na tebe naštvaná." zašeptala Quinn.

Rachel si vydechla úlevou; Quinn s ní skutečně mluvila a nezlobila se na ni. "To je dobré slyšet."

"Nemám pro tebe žádné odpovědi," uvedla Quinn. "Ne teď."

"Nevadí," odpověděla Rachel. "Nebudu tě nutit, abys o tom se mnou mluvila, ale nedovolím, abys mě ignorovala."

Quinn přikývla a tiše řekla: "Dobře."

"Nechám tě teď o samotě," řekla Rachel a už chtěla Quinn obejmout, ale rozmyslela si to. "Uvidíme se později, jo?"

"Dobře," řekla Quinn znovu.

Rachel vyšla ze sborové místnosti a zavřela za sebou dveře. Santana stála hned vedle učebny, a když ji viděla vyjít, přiskočila k ní.

"Jak to šlo?" zeptala se Santana okamžitě.

Rachel si povzdechla. "Nejsem si jistá, ale aspoň řekla, že se na mě nezlobí a souhlasila, že mě už nebude ignorovat, takže aspoň něco."

"Takže už by tu mohla přestat bloumat jak tělo bez duše," odpověděla Santana.

"Buď na ní hodná," rozkázala Rachel. "Já vím, že nevíš, co se děje, ale věř mi, jo?"

"Kdy jsem já byla hodná?" zeptala se Santana výsměšně.

"Častěji, než si chceš přiznat," řekla Rachel a uculovala se.

Santana obrátila oči v sloup. "To je jedno."

Rachel s úsměvem zavrtěla hlavou. "Uvidíme se u oběda."

Bylo ještě brzy, takže se Rachel procházela chodbou, až narazila na Kurta a Tinu. Když ji Tina uviděla, zamávala na ni, a Rachel přistoupila k dvojici.

"Ahoj!" pozdravila Tina.

Rachel se usmála. "Dobré ráno, Tino."

"Jsi v pořádku?" zeptal se Kurt bez pozdravu.

"Je to lepší," odvětila a pohlédla na něj, načež on chápavě přikývl.

"Je tu Mike," řekla Tina s pohledem do chodby. "Uvidíme se později."

"Takže, lepší, jo?" řekl Kurt, jakmile byla Tina z doslechu.

"Dnes ráno jsem mluvila s Quinn," řekla Rachel a přikývla. "No, já jsem mluvila a ona poslouchala. Nic se vlastně nevyřešilo a ona skoro nic neřekla, ale myslím, že mě přestala ignorovat, což je lepší, než na čem jsme byly včera. Doufejme, že se věci budou dál zlepšovat a tohle všechno bude jen věcí minulosti."

"A pak budeš moct dostat své sladké holčičí polibky," řekl Kurt se smíchem.

Rachel se zděsila. "Už nikdy znovu nepoužívej tuhle frázi - nikdy."

"Jsem šťastný za tebe, drahoušku," řekl Kurt s úsměvem. "Když si s ní mluvila, řekla si jí, jak se cítíš?"

"Tak nějak," odpověděla Rachel. "Nemohla jsem jí toho moc říct, protože ani já sama nevím, co vlastně cítím. Možná teď, když se mnou zase mluví, na to budu schopna přijít."

"No, pokud si někdy budeš potřebovat s někým promluvit, víš, že jsem tady, připraven ti pomoci," řekl Kurt, ohlédl se přes rameno a zamával na Blaina.

"Jdi," řekla se smíchem Rachel.

"Nemusím," odpověděl Kurt a vypadal rozpolceně.

"Jsem na tom líp, tak jdi za svým přítelem," řekla Rachel.

Kurt ji objal a pak Rachel sledovala, jak kráčí chodbou pozdravit Blaina. Finn šel chodbou a vypadalo to, že by mohl zamířit k ní, ale zazvonil zvonek, a tak Rachel vyrazila pryč, než se k ní mohl dostat. Prožít si znovu svůj maturitní ročník se ukázalo mnohem složitější, než to bylo na poprvé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stanca stanca | 16. ledna 2013 v 11:00 | Reagovat

Díky za další parádní kapitolku.

2 Liz Liz | Web | 17. ledna 2013 v 13:23 | Reagovat

Pomaly ale isto sa to tam už tvorí... :D VĎaka za preklad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama