Christmas Time/Weihnachtszeit (Glee-Faberry)

24. prosince 2012 v 0:01 | ViKej |  Faberry Jednorázovky
Autor originálu: stardustinmypocket
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: ne
Info: Rachel trvá na tom, aby si členové sboru společně ozdobili vánoční stromek, ukáže se však jen Quinn.



Veselé Vánoce všem! Enjoy it!



Christmas Time/Weihnachtszeit/Vánoční čas
Quinn neměla tušení, proč tu vůbec byla. Měla by podnikat své první vánoční nákupy a učit se na nadcházející písemku z matematiky, ale místo toho místo toho se procházela po chodbách McKinley High, které byly v tomto okamžiku zcela opuštěné - bylo už pět hodin večer a venku byla tma, jak v pytli.

Rozzlobeně si odfoukla vlasy z čela.

Že tady muela být, byla samozřejmě opět Rachelina vina. Na poslední zkoušce sboru trvala brunetka na tom, že by se všichni ze sboru měli sejít a společně ozdobit vánoční stromeček ve sborové místnosti a posílit tak jejich vztahy.

Mluvila s takovou naléhavostí, že se Quinn neodvážila neukázat, protože jinak by celý následující den musela poslouchat Racheliny výčitky a to se jí opravdu nechtělo.

Když se Rachel naštvala, neměla pak žádné problémy ukázat svou nespokojenost všem ostatním. Jednou když se nepohodla s Finnem, začala se s ním hádat přímo uprostřed písně přede všemi se sboru. Aby se vyhnula takovéhle scéně, vyrazila Quinn raději na cestu.

Také ráda trávila svůj čas s Rachel, ale to by samozřejmě nikdy nepřiznala.

Quinn se podívala na hodinky a vynadala sama sobě, že jde opět pozdě. Ostatní už na ni určitě čekají. Zdvojnásobila tempo, zatlačila na dveře do sborové místnosti, otevřela je a uviděla - Rachel - a nikoho jiného. Malá brunetka seděla na podlaze zaneprázdněná rozmotáváním všech vánočních světýlek, a když se jí to nedařilo, začala nadávat.

"Ty zatracená věci!" Slyšela ji blondýnka nadávat na světýlka. "Jak se opovažuješ!"

Nevšímala se jí, dokud si Quinn neodkašlala, aby upoutala pozornost druhé dívky.

Rachel se zatvářila překvapeně, ale pak se usmála a vstala, aby přistoupila ke Quinn.

"Ahoj Quinn, co tady děláš?"

"Ehm, jdu ti pomoct? Co jiného?" odpověděla Quinn svým obvyklým obranným postojem. "Kde jsou vlastně všichni ostatní?"

Rachelin úsměv povadl a se smutným výrazem ve tváři řekla: "Nikdo nepřišel - kromě tebe, prý nemají čas… nebo spíš nechtějí trávit čas se mnou." Podívala se smutně na podlahu a Quinn pocítila bodnutí u srdce, když takhle Rachel viděla, ale nic neřekla. Na to byla příliš hrdá.

"Ale ty jsi tady!" řekla Rachel, narovnala ramena a věnovala jí veselý úsměv. "Nebo chceš zase jít?" Její nově získaná dobrá nálada byla nalomena pochybovačným výrazem.

"Ne, ne." odpověděla Quinn rychle a pak dodala: "Opravdu ráda bych ti pomohla." Mírně se pousmála, ale jen na vteřinku, než si uvědomila, co dělá a vrátila se ke svému obvyklému přísnému výrazu.

"Dobře, pak můžeme začít s barevným osvětlením, které jste právě tolik urazila." Tentokrát nemohla skrýt lehký smích.

Takže obě dívky začaly zdobit vánoční stromeček; po nějaké době a se jim s velkým úsilím konečně podařilo světýlka rozmotat a pověsit je na stromek. Potom na zelenou jedli pověsily také hvězdy, anděly, vánoční koule a další ozdoby s vánoční tématikou. Celou dobu se smály a žertovaly až si Quinn musela připomínat, že by se neměla tolik bavit. Koneckonců stále ještě to byla Rachel Berry, se kterou tu trávila čas, která měla ve škole velmi nízký společenský status.

Ale pokaždé, když viděla, jak se Racheliny oči rozsvítily vždy, když na vánoční stromeček pověsila Santu nebo slaměnou hvězdu, zapomněla Quinn na všechny tyhle myšlenky. Na konec vyndala Rachel pár krabic, které byly zabalené v papíru s vánoční tématikou a položila je pod nyní barevně ozdobenou jedli.

"Je něco uvnitř, nebo je to jen dekorace?" zeptala se Quinn, když se dívala, jak Rachel upravuje dárky do podle ní perfektní pozice.

"Počkej do Vánoc a uvidíš," řekla Rachel a pokračovala v úpravě dárků, když posouvala jeden nebo druhý pár centimetrů vpravo nebo vlevo.

Quinn pouze pozvedla obočí, ale dál se neptala.

S jejich prací už vlastně skončily, ale blondýnce se ještě nechtělo odejít, i když se to tak moc snažila popřít. Chtěla být na Rachel zlá, nebo ji nějak urazit, ale nemohla. Upřímně, nelitovala toho, že přišla. Odhrnula si jeden blonďatý pramen z čela - byla jen ráda, že už není růžový, nikdy se jí to opravdu nelíbilo - a horečně přemýšlela, co by měla říct nebo udělat, aby prodloužila svůj čas strávený s Rachel.

Překvapivě Rachel vyřešila problém za ni.

"Pojďme zapnout světýlka a vychutnat si naše dílo, když už jsme tomu věnovaly takové úsilí," navrhla Rachel svým obvyklým přehnaně výmluvným způsobem - což už Quinn mimochodem nepovažovala za tak nepříjemné jako předtím, ve skutečnosti nikdy nepovažovala za nepříjemné, že Rachel tolik mluvila a používala tolik velkých slov.

"Dobře," řekla Quinn, ale uvnitř křičela: "Joooooooo!" Ale to nemohla říct nahlas. To by bylo opravdu přehnané.

"Musíme vypnout světla, jinak to nebude mít požadovaný efekt," řekla Rachel a v jejich očích byla vidět nedočkavost.

"Udělám to." Quinn přešla k vypínači, na chvíli zaváhala, ale nakonec zhasla světla.

Na okamžik byla tma. Koneckonců bylo po 6 hodině večer a poslední kousek denního světla se schoval za druhou polovinu země. Quinn stále stála vedle vypínače a chystala se zeptat, jestli je u Rachel vše v pořádku, protože se stále nic nedělo. Ale pak se světla na vánočním stromečku konečně rozsvítila a Quinn byla - dalo by se skoro říct - omráčená.

V místnosti byla pořád napůl tma, ale z jedle uprostřed místnosti se šířilo teplé zářící světlo. Najednou vše vypadalo teplé, zářivé a přitažlivé a na straně klavíru byly vidět odrazy světla ze stromku, které vypadaly jako skutečné svíčky. Vůně jedle, které si předtím nevšimla, pravděpodobně proto, že jí nevěnovala pozornost, jí teď lechtala do nosu.

Předtím byla třída stejnou místností jako vždycky, jen s jedlí uprostřed. Nyní se vše zdálo tak… klidné, tak nějak perfektní.

A přímo uprostřed toho, v přední části spolu se slavnostně zářícím stromem stála Rachel a v ruce držela vypínač pro světýlka.

Její vlasy a oči svítily v teplé záři a Quinn těžce polkla, když viděla, že se na ni Rachel usmívala.

Vypadala jako perfektní obraz anděla.

Na co to sakra myslela? Jak kýčovité! Quinn rychle vyhnala myšlenku z hlavy a konečně se odpoutala od vypínače.

"Nemyslíš, že to vypadá úžasně?" zeptal se Rachel šťastně a podívala se na Quinn, která se za každou cenu snažila jejímu pohledu vyhnout.

"No, možná trochu kýčovité," ušklíbla se.

"Nesmysl, jsou Vánoce, všechno musí být trochu kýčovité!" bránila se Rachel.

"Jo, asi máš pravdu."

Obě dívky tam několik vteřin jen tak stály a pozorovaly jedli, obě zabrané do svých vlastních myšlenek, dokud Rachel nakonec neprolomila ticho: "Díky, že jsi přišla."

Quinn se podívala na Rachel a viděla v jejích očích pravou vděčnost. Rozhodla se konečně poslechnout své city a místo nehezkého komentáře řekla: "Taky jsem ráda, že jsem tady."

Rachel vykulila oči úžasem, když si uvědomila, co blondýnka řekla.

"To myslíš vážně? Chci říct-"

"Ano," Quinn se lehce usmála, "myslím to vážně."

"Oh," byla jediná věc, na kterou se Rachel zmohla, než se odvrátila, zpět ke stromu.

Řekla Quinn něco špatně? V hlavě jí vířilo tisíce myšlenek, nechtěla ukončit jejich hovor, jen tu chtěla zůstat s Rachel. Vážně. Nemohla vědět, že druhá dívka byla jen v rozpacích z jejího předchozího prohlášení, a tak se snažila změnit téma rozhovoru: "Proč tu vlastně není Finn? Nemyslím, že takhle by se měl správný přítel chovat."

Upřímně řečeno, co si ten chlap myslel, jí bylo úplně jedno. Ale pravda byla, že Quinn byla rád, že tam nebyl, jen by jí lezl na nervy a zničil čas, který mohla strávit o samotě s Rachel.

Rachel stále upřeně pozorovala světýlka na stromku, ale nakonec, aniž by od nich odvrátila zrak, řekla: "Rozešla jsem se s ním."

"Cože?" zeptala se Quinn nevěřícně. Uniklo jí něco? Proč o tom nic nevěděla? Dokonce ani Jacob Ben Israel o tom ve svém blogu nic nenapsal. Je pravda, že jeho blog čas od času sledovala; jen aby byla informovaná, samozřejmě.

"Od kdy a proč?"

"Od minulého týdne… a rozešla jsem s ním, protože jsem měla špatné svědomí."

Quinn viděla, že Rachel váhá a kouše se do spodního rtu, než se na ni konečně znovu podívala.

"Kvůli tobě." Tentokrát se Rachel neodvrátila, ale držela svůj pohled na Quinn. Myšlenky jen létaly Quinn hlavou: Kvůli mně? Proč? Udělala jsem něco špatně? Udělala jsem vůbec něco? Nebo se s ním rozešla… aby byla se mnou? Ne, to není možné, ale bylo by to opravdu úžasné, ne nikdy ani za milion let, něčeho bych si všimla, kdyby…
Nicméně nic z toho nemohla dát najevo, a tak se jen zeptala: "Kvůli tomu, že byl i můj přítel?"

"Ne," Rachel zavrtěla hlavou a smutně se ne ni podívala. "Nechci o tom mluvit."

"To je v pořádku." Proč jí to nechtěla říct? Quinn si povzdechla a najednou se cítila provinile, že ničí příjemnou atmosféru. "Možná bude lepší, když odejdu?" Kousla se do rtu, protože přesně tomuhle se chtěla vyhnout, ale s přihlédnutím k situaci se to zdálo, jako to nejlepší, co mohla udělat.

Chystala se otočit a odejít z místnosti, když zaslechla Rachelin hlas: "Ne," dívala se na zem "Prosím, zůstaň tu ještě chvíli se mnou."

"Dobře," bylo vše, co Quinn řekla.

Opět se mezi mini rozhostilo ticho, obě jen stály s pohledy upřenými na podlahu.

Tentokrát to byla Quinn, která po několika sekundách přerušila ticho.

"Proč?"

"Proč, co?"

"Proč chceš, abych zůstala? Ve skutečnosti vlastně nejsme ani přátelé."

"Pro mě jsi přítel."

Po těchto slovech Quinn překvapeně zvedla hlavu a podívala se na Rachel, která se jejímu pohledu stále vyhýbala. "To myslíš vážně?"

"Ano."

To byl zvrat, který Quinn nečekala. Rachel ji viděla jako přítele? Jak by na to měla reagovat? Když v tom přišla slova skoro sama: "Chtěla bych abychom byly přátelé."

Rachel konečné vzhlédla a jejich pohledy se setkaly. Quinn mohla vidět v jejích čokoládových očích údiv, ale také radost a ona byla šťastná, že to ona je příčinou brunetčina štěstí.

Pozvedla koutky úst v nenápadném úsměvu a i Racheliny koutky sebou škubaly.

"Nemyslíš, že to světlo je opravdu krásné?" chtěla vědět Rachel a Quinn se divila, proč se o tom zmiňuje právě teď, ale řekla jen: "Je to opravdu nádherné."

"Vypadáš jako anděl, víš, s těmi blonďatými vlasy." Rachel se zasmála "Můžeme tě klidně přidat na vrcholu stromu, je tam ještě dost volného místa."

"Ani náhodou," odpověděla Quinn rádoby vážně, ale nemohla potlačit úsměv a měkkým hlasem pokračovala: "Pokud tady někdo vypadá, jako anděl pak jsi to ty."

Okamžitě se kousla do jazyka; vážně to řekla nahlas? Soudě podle výrazu v Rachelině tváři - ano. Sakra!
"Opravdu si to myslíš?" přiblížila se k ní Rachel.

Řekni ne, zahraj to do autu, udělej něco! "Ano." Sakra.

Rachel udělala krok vpřed, byla teď vzdálená jen na délku paží od ní. Podívala se Quinn přímo do očí, což ji přinutilo cítit se najednou velmi nervózní. Co se to s ní děje? Kde byla její hrdost a sebeovládání? Quinn předpokládala, že se vytratily, už když před pár hodinami viděla opuštěnou Rachel sedět pod vánočním stromkem.

"Nikdy bych se ti nemohla rovnat, ani v nejmenším, jen se na sebe podívej, máš překrásné blonďaté vlasy a perfektní tělo, můžeš mít prakticky, kohokoli budeš chtít." Rachel sklesle shrbila ramena.

"Ale já tohle nechci," odpověděla Quinn. "A být hezká není vždycky tak jednoduché, jak si lidi myslí. Nikdo se nestará o to, jaká jsem uvnitř, každý si myslí, že jsem jen bezcitná svině." povzdechla si.

"Ne, já si to nemyslím."

"Pak jsi jediná." Teď to byla Quinn, která se sklíčeně shrbila. Rachel se k ní přiblížila ještě o trochu víc a uchopila blondýnku za ramena. Náhlý fyzický kontakt zapříčinil, že se zachvěla, ale když Rachel pokračovala měkkým a povzbuzujícím hlasem, opět se uklidnila.

"I kdybych byla jediná, teď aspoň víš, že je tu někdo, kdo se o tebe zajímá - o to jaká skutečně jsi." Rachel se zhluboka nadechla a hledala správná slova, zatímco Quinn ji jen nevěřícně sledovala. Racheliny ruce byly stále na jejích ramenech a ona se modlila, aby v této pozici zůstaly ještě o něco déle.

Její modlitby ale zůstaly bohužel nevyslyšeny, protože se zdálo, že Rachel nedokázala najít ta správná slova a tak sundala ruce z jejích ramen.

Quinn okamžitě ucítila pocit ztráty, který dosud zažila jen párkrát. Poprvé ve skutečnosti až když dala pryč Beth. Bylo to velmi odlišné od toho, co cítila, když se rozešla s Finnem nebo se Samem.

Obvykle byla ráda, když se mohla vyhnout fyzickému kontaktu s nimi, ale s Rachel to bylo přesně naopak; chtěla, aby se jí brunetka dotkla, chtěla být v její blízkosti, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. To bylo pro Quinn nové, nikdy si nedovolila něco takového k někomu cítí, příliš se bála, že by tak ztratila svou hrdost a svou lhostejnou masku, díky které vždy získala to, co chtěla.

Ale když byla s Rachel najednou už strach neměla a její jedinou touhou bylo být sama sebou. I když to bylo těžké.

A teď jí chyběl Rachelin dotek a tak se zoufale snažila najít způsob, jak ho cítit znovu - ale brunetka ji kostrbatě přerušila: "Já raději půjdu," řekla Rachel, protože si byla jistá, že zašla příliš daleko - Quinn více než dvě minuty neřekla ani slovo. Pro Quinn se to však zdálo jen jako pár vteřin a byla překvapená, když si všimla, že se Rachel otočila k odchodu a udělala první krok směrem ke dveřím.

Rychle zareagovala a bez přemýšlení se natáhla po Rachelině ruce. No, přesněji řečeno přemýšlela o tom a jediná věc, která by ji podle ní přiměla zůstat, bylo… políbit ji!

Dobře, existovaly stovky jiných způsobů, jak to udělat. Quinn ji mohla prostě požádat, aby zůstala, nebo zkritizovat výzdobu stromu - byla si jistá, že by se na něj Rachel okamžitě vrhla a upravovala by ho dokud by nebyl opět perfektní - ale v tuto chvíli se pouze tohle zdálo, jako správná volba.

Bylo to ohromující. Pocit Racheliných rtů na jejích vlastních byl pravděpodobně nejlepší, jaký kdy zažila. Všechny myšlenky náhle opustily její mysl a byly nahrazeny vlnou tepla, kterou v tu chvíli cítila. Rachel se pomalu začala v jejím objetí uvolňovat a začala mírně pohybovat svými rty proti rtům Quinn.

Quinn byla překvapená, nikdy si nemyslela, že by něco mohlo být tak dobré. Ale bylo to tak a ona z toho dostávala závrať. Možná to bylo kvůli vůni jehličí, teplému světlu nebo kvůli barevným dárkům pod vánočním stromečkem, ale blondýnka si byla jistá, že hlavním důvodem pro tento nádherný pocit byla jen a pouze dívka v jejím náručí.

Stále se líbaly; byl to ten nejjemnější a nejcudnější polibek, jaký Quinn kdy zažila, ale také ten nejlepší.

Zamrkala a viděla, jak se Rachelina víčka mírně zachvěla. Pak otevřela oči úplně.

Quinn se trochu odtáhla, ale své ruce nechala na brunetce.

Až teď si opravdu všimla, jak malá druhá dívka byla a měla najednou pocit, že drží něco velmi křehkého a vzácného.

Bezděčně se podívala na Rachel. Stoprocentně zašla příliš daleko. Byla si jistá, že druhá dívka byla její činností vyděšená. Nervózně si skousla spodní ret, ale pak uviděla úsměv, který se rozšířil Rachel po tváři. Pocítila úlevu. Alespoň na ni nebyla naštvaná, pomyslela si.

Rachel se stále usmívala. "Teď už možná znáš důvod, proč jsem se rozešla s Finnem?" zeptala se tichým hlasem.

Quinn mírně zavrtěla hlavou, takže jí do tváře spadl pramen blonďatých vlasů. Svou teorii měla, ale neopovažovala se zvyšovat své naděje.

"Myslím, že víš," škádlila ji Rachel. Jemně jí zastrčila uvolněný praven vlasů za ucho a podívala se jí hluboce do očí, než opět tiše spojila jejich rty.

Tento polibek byl intenzivnější než ten předchozí a téměř jí bral dech. Mohly by takhle pokračovat navždy, ale nakonec se od sebe po tom, co se zdálo jako věky oddálily - ale jen o pár centimetrů, protože větší vzdálenost byla nepřijatelná.

Jen se na sebe dívaly, dokud se Rachel nenaklonila dopředu a nezašeptala něco Quinn do ucha.

Quinn se usmála a přitáhla si brunetku blíž, aby její hlava odpočívala na blondýnčině rameni.

A když se dívaly na krásně osvětlený vánoční stromek, v hlavě jí zněla Rachelina slova.

"Myslím, že tohle budou úžasné Vánoce."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mata Mata | 25. prosince 2012 v 19:57 | Reagovat

Díky za Vánoční překvapení :)

2 Angela Angela | 14. dubna 2013 v 19:17 | Reagovat

To je překrásná povídka :) Moc milá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama