Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 5 – Poslouchej mě

2. listopadu 2012 v 9:10 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 5/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Vaše pravidelná Faberry dávka je tu! Chci všem zúčastněným poděkovat za podporu při překladu, každý komentář potěší... A teď už další kapitola aneb konečně to naše hvězda udělala... Enjoy it!

Kapitola 5 - Poslouchej mě

Z větší části byl Rachelin víkend všechno, jen ne zábavný. Kurt trval na tom, aby pracovali na jeho prezidentské kampani v jeho domě, což znamenalo trávit sobotní večer s Finnem vznášejícím se kolem ní, zatímco se ona snažila ignorovat jeho zraněný štěněčí výraz. Naštěstí Kurtovi došla s jeho nevlastním bratrem brzy trpělivost a tak souhlasil, že na neděli se přesunou k Rachel, kde místo, aby pracovali na kampani, raději sledovali reprízy Přátel.

Když přišlo pondělí, Rachel se cítila trochu lépe. Bylo moc hezké strávit neděli s Kurtem a ona měla skoro pocit, jako by měla svého nejlepšího přítele zpět.

Všechno se zdálo jít podle plánu.

"Jsi v pořádku, Rachel?" zeptal se Finn, když si při obědě sedal ke stolu naproti ní.

No, skoro všechno.

"Jsem v pořádku," odpověděla Rachel.

"Napadlo mě," řekl Finn a posunul se na židli, "že když si mi nemohla pomoct tenhle víkend, možná bychom se mohli sejít dneska večer? Však víš - kvůli mému konkurzu do West Side Story?"

Rachel si povzdechla. "Nemůžu."

"Proč ne?" zašeptal Finn a naklonil se přes stůl. "Proč už tě vůbec nemůžu vídat?"

Rachel už prostě dál nemohla; její plán nefungoval, a v tuhle chvíli mu ubližovala ještě víc, než kdyby se s ním rozešla.

"Můžeme si jít někam promluvit?" zeptala se Rachel.

"Proč?" zeptal se Finn.

"V soukromí," požádala Rachel a snažila se vypadat lhostejně.

Pokud to měla udělat, to poslední co mu mohla poskytnout, bylo trochu soukromí, ale on musel zahlédnout nějaký záblesk, toho co se chystala udělat v jejích očích, protože na ni najednou zíral s vykulenýma očima a s pusou dokořán.

"Rachel-"

Mohla vidět prosbu v jeho očích a to ji jen utvrdilo v jejím odhodlání. Bez ohledu na to, co udělá, vždycky bude v této situaci tou špatnou ona, a náhle si přála, aby to udělala už před týdny. Věděla, že by to bylo pravděpodobně stejně těžké jako teď, ale aspoň už by to bylo za nimi.

"Co takhle sborová místnost?" navrhla Rachel.

"Ne," řekl Finn a popadl podnos, "nemyslím si, že potřebuju, abys mi cokoli říkala."

"Finne-"

"Ne!" přerušil ji. "Rozcházíš se semnou; pochopil jsem, okay? Nejsem hloupý. Došlo mi to už před pár týdny."

Rachel si povzdechla. "Moc mě to mrzí."

"Mě taky," řekl a zavrtěl hlavou. "Můžeš mi aspoň říct, co jsem udělal špatně? Je tu někdo jiný?"

"Ne!" řekla Rachel důrazně. "Není tu nikdo jiný. Já - já jen-" vzdychla, opravdu nevěděla, co na to říct, "já vím, že je to klišé, ale není to tebou."

Finn se smutně usmál. "Přál bych si, aby mi to pomohlo cítit se líp."

S tím si Finn odešel sednout mezi ostatní fotbalisty a Rachel si nemohla pomoct, ale cítila se provinile. Poznala ten výraz na Finnově tváři - byl to výraz, který měl, když se zoufale snažil neplakat. Rachel ho za to ale nemohla odsuzovat - sama měla pocit, jako by se měla rozplakat.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Kurt, když si sedal vedle ní, zatímco Tina si sedla z druhé strany.

"Jo," lhala Rachel.

Kurt se podíval na stůl sportovců a zamračil se. "Proč sedí Finn tam?"

Rachel se na něj podívala a mohla v jeho tváři zahlédnout pochopení.

"Oh!" Jeho oči se rozšířily. "Jak to vzal?"

Rachel se nevesele zasmála. "Jak myslíš?"

Tina se zamračila. "Co se děje?"

"Rozešla jsem se s Finnem," řekla Rachel a trochu svěsila hlavou.

"C-co?" zeptala se Tina. Její předchozí koktání mohlo být falešné, ale tohle bylo skutečné. "Proč?"

"Je to složité," řekla Rachel a povzdechla si. "Můžeme o tom teď nemluvit?"

"Jo, promiň," řekla Tina a vyměnila si pohled s Kurtem.

Připojilo se k nim několik dalších členů sboru a Rachel byla šťastná za rozptýlení. Zdálo se, že si nikdo jiný nevšiml, že tam Finn nebyl, a pokud si všimli, nic neřekli. Tina na ni stále házela své soucitné pohledy, a tak byla Rachel šťastná, když zvonek konečně zazvonil a ona se mohla dostat ven z jídelny a nemusela sledovat Finnova shrbená ramena.
_________________________________________________

Další den se zpráva, že vztah Rachel a Finna byl u konce, rozšířila jako lesní požár. Většina lidí předpokládala, že tím, kdo to ukončil, byl on, i když několik členů sboru se na ni dívalo s podporujícím pohledem. I když to trochu ranilo její hrdost, že každý automaticky předpokládal, že on byl tím, kdo se chtěl rozejít, nikomu nevykládala, že to byla vlastně ona, kdo to ukončil. Koneckonců, ona se ho snažila přimět, aby to udělal, takže pokud se lidé domnívali, že to tak skutečně bylo, nebude jim to vymlouvat.

Alespoň, že do schůzky sboru ve středu, už většina jejích kolegů vzdala snahu o tom mluvit. Finn se na ni stále díval jako raněné štěně, ale naštěstí seděl na druhé straně místnosti, takže ho mohla ignorovat a věnovat se svému.

"Takže si přivedeš Blaina?" zeptala se Mercedes Kurta, když si sedala přímo za Rachel.

"Samozřejmě," řekl Kurt s úsměvem. "Nebyli jsme si jistí, jestli máme jít, ale nemůže to být horší, než minulý ples, ne? Upřímně pochybuji, že budu zase zvolen jako královna plesu, a i kdyby to tak bylo, teď už aspoň vím, že s korunkou vypadám úžasně."

Mercedes a Tina se zasmály; Mike rychle políbil Tinu na tvář a odběhl mluvit s ostatními kluky, zjevně ho řeči o plese nezajímaly.

"Ty jdeš, Rachel?" zeptala se jí Mercedes a Rachel se k ní otočila čelem. "Mám na mysli-" Její hlas se trochu snížil a střelila pohledem k Finnovi. "Vím, že jste se vy dva rozešli, ale to není důvod, proč bys neměla přijít a trochu se pobavit. Kdyby nic jiného, ​​můžeš si aspoň trochu pročistit hlavu od všeho, co se stalo, a bude tam většina lidí ze sboru, takže bys měla i s kým tancovat."

"Díky, Mercedes, ale já opravdu nepůjdu," odpověděla Rachel.

"Nepůjdeš kam?" zeptala se Brittany, která je zaslechla, když vesele přiskočila se Santanou v závěsu.

"Na ples," řekla Rachel, když do ní Brittany strčila a posadila se.

"Proč ne?" zeptala se Brittany.

"Vzhledem ke svému současnému stavu a nedostatku touhy tam jít, opravdu nevidím jediný důvod, abych šla," odpověděla Rachel.

"No, já se nemůžu dočkat, až půjdu," řekla Brittany a mírně ve svém sedadle poskočila.

Rachel si nemohla pomoci, ale musela se usmát; Brittanino nadšení bylo vždy nakažlivé. "Jdeš s někým?"

Santana a Rachel se střetli pohledem, než Santana odvrátila zrak.

"Ne, ale stejně to bude legrace," odpověděla Brittany.

Rachel si pro sebe povzdechla a přemítala, proč ji Santana prostě nepožádala, aby šla s ní. Santana věděla, jak moc Brittany miluje školní plesy a navíc se rychle blížil čas, kdy se měly stát párem.

"Hej, já už vím!" řekla Brittany vzrušeně. "Můžeš být můj doprovod!"

Santana střelila pohledem po Rachel. "Uh-"

Měla pocit, že tohle byla ztracená situace, bez ohledu na to, co řekne. Pokud by řekla ano, Santana ji pravděpodobně zabije, ale když řekne ne, bude riskovat, že raní Brittaniny city, a pak ji Santana pravděpodobně zabije stejně. Santana se na ni zamračila a opravdu vypadala, že je připravená, se na ni vrhnout, kdyby přijala nabídku.

Rachel se na blondýnu laskavě usmála. "To je milé, Brittany, ale opravdu myslím, že tenhle víkend budu potřebovat nějaký čas pro sebe. Možná když na příští ples budeme zase obě bez doprovodu, budeme moct jít spolu."

Santana se na ni zamračila ještě víc, ale Rachel to bylo jedno, prostě přidala poslední část, aby to znělo mile a doufala, že neranila Brittanny city.

"Dobře," řekla Brittany a pokrčila rameny. "Ale pokud si to rozmyslíš, stále ještě můžeme jít."

Rachel přikývla a obrátila se na Santanu a sladce se na ni usmála. "Takže, kdo je tvůj doprovod?"

"Nikdo," zaskřípala zuby Santana.

"Proč pak ty a Brittany prostě nejdete společně?" zeptala se Rachel a doufala, že to znělo tak nevinně, jak zamýšlela. "Jste nejlepší přátelé a ani jedna z vás nemá doprovod."

Nyní Santana vypadala, jako by se chtěla vrhnout přes Brittany a uškrtit Rachel. Tina, Kurt, a Mercedes pozorovali dvě brunetky, snažíc se zjistit, co se děje, a Brittany dala ruku na Santanino rameno a doufala, že ji to zastaví, aby se nepokusila vrhnout na Rachel.

Naštěstí pro Rachel se zdálo, že se Santana pod Brittaniným dotekem okamžitě uvolnila a zamumlala: "Nebudu chodit na nějaký hloupý školní ples."

Rachel si povzdechla a zachytila Brittanin pohled; smutně se na sebe usmály a Brittany pokrčila rameny. Rachel bylo okamžitě jasné, že Brittany už Santanu o doprovod na ples požádala, ale byla odmítnuta. Přistihla se, že se pro sebe ušklíbá, a než si uvědomila, co dělá, vstala, popadla Santanu za ruku a táhla ji ke dveřím.

"Co to sakra, Berry?" ptala se Santana, když ji brunetka táhla pryč.

Jakmile byli venku na chodbě, Rachel pustila Santanu, zkřížila ruce na prsou a zavrtěla hlavou. "Proč s ní nechceš jít?"

"Kdo říká, že ona chce jít se mnou?" ptala se Santana, ale Rachel viděla vinu v očích druhé dívky.

"Ptala se tě, viď?" zeptala se Rachel. "Viděl jsem jí to na tváři."

Santana si povzdechla. "Dobře, ano, zeptala se mě."

"Tak s ní prostě jdi," řekla Rachel. "Jste nejlepší přátelé, nikomu to nepřijde divné. Nebo můžete jít alespoň samostatně a strávit nějaký čas tančením spolu."

"Tobě se to snadno řekne," odpověděla Santana a Rachel mohla vidět hněv v jejích očích. "Tebe nebude celá takhle škola v pondělí pomlouvat přímo za tvými zády."

Rachel si nemohla pomoct, ale musela se zasmát. "Santano, mě celá škola pomlouvala za mými zády celé poslední tři roky." Santana se zamračila a podívala se na ni téměř starostlivě, ten okamžik ale rychle přešel a ona opět vypadala naštvaně. "Podívej, udělala jsem něco, proč bys mi neměla věřit? Víš, že chci pro tebe a pro Brittany jen to nejlepší. Nechci na tebe tlačit, ale můžeš mi jen slíbit, že budeš přemýšlet o tom, že se na plese aspoň ukážeš? Brittany by byla ráda."

"Fajn," řekla Santana rozzlobeně. Pak se zarazila a zavrtěla hlavou. "Proč sakra vždycky souhlasím se vším, co po mě chceš? Je to, jako bych vstoupila do nějakého alternativního vesmíru."

Rachel se znovu zasmála. "Ten pocit znám."
_________________________________________________

"Rachel?"

Vzhlédla a našla Finn, jak stojí za ní, šoupe nohama a zírá na podlahu. "Mohu ti s něčím pomoci?"

"Poslouchej." Finn si posunul jeho batoh výš na rameno a pohlédl na ni. "Vím, že jsme se rozešli a tak, ale zajímalo mě, jestli bys se mnou nechtěla jít na ples?" Rachel otevřela ústa, aby promluvila, ale Finn ji zastavil dřív, než mohla říct jediné slovo. "Jen mě vyslechni, než řekneš ne!"

Tohle nikdy neskončí dobře.
Finn si odkašlal. "Koupil jsem lístky a nový smoking, ještě než jsme se rozešli; já - já jsem tě chtěl překvapit, protože věci mezi námi byly divné a já jsem myslel, že jsi na mě naštvaná, nebo tak něco, a doufal jsem, že by nám to mohlo dát šanci zase se společně bavit, jako za starých časů." Finn zase začal zírat na podlahu. "Ale pak ses se mnou rozešla a já už neměl šanci ti o tom říct, což je důvod, proč se tě ptám teď - jako přítele."

"Finne-" Rachel zavřela oči a zhluboka se nadechla. "I když bych se s tebou ráda přátelila, myslím si, že na něco takového je ještě příliš brzy. Nechci ti ublížit." Rachel zavrtěla hlavou. "Myslím, že bych měla říct, že ti nechci ublížit ještě víc, než už jsem ti ublížila. Z toho, že tam půjdeme spolu, nemůže vyjít nic dobrého, dokonce ani, když půjdeme jen jako přátelé. Omlouvám se."

Finn přikývl a smutně se usmál. "Za pokus to stálo."

"Proč nezkusíš požádat někoho jiného?" navrhla Rachel. "Vím, že ještě nejsi připraven randit, ale můžeš se zeptat jiné dívky, jestli byste nemohli jít jako přátelé. Jsem si jistá, že každá holka bude ráda souhlasit."

Finn přikývl. "Možná se zeptám Brittany; zaslechl jsem jí říkat, že ještě nemá doprovod."

"Ne!" vyhrkla Rachel.

Finn se zamračil. "Proč ne? Co je na Brittany špatného?"

"Nic není na Brittany špatného," odpověděla Rachel. "Já jen - jen si nemyslím, že by ses jí měl ptát. Myslím, že věci kolem ní jsou v tuto chvíli trochu složitější, a mohlo by to být ještě horší, pokud by ses do toho zapletl."

"Poslouchej, Rachel," řekl Finn a zavrtěl hlavou. "Nemůžeš říct, že se mám zeptat někoho jiného a potom žárlit, když to chci udělat."

"Ne - tak to není-"

"Brittany je skvělá holka a myslím, že by mohlo být opravdu zábavné s ní jít," pokrčil rameny Finn. "Takže, když já nemůžu jít s tebou a vím, že ona nemá doprovod, prostě se jí zeptám."

Finn se otočil na patě a začal odcházet, Rachelina ústa byla dokořán hrůzou, když sledovala, jak odchází chodbou, pravděpodobně najít Brittany.

Sakra.
_________________________________________________

"Slyšel jsem, že Finn požádal Brittany, aby s ním šla zítra na ples," řekl Kurt a upíjel své latte.

Rachel zasténala a položila čelo na stůl; doufala že, když už o tom ve čtvrtek neslyšela, tak se Finn rozhodl svůj plán neuskutečnit. "Prosím, řekněte mi, že řekla ne."

"Řekla ano," odpověděl Kurt.

Rachel znovu zasténala a párkrát praštila hlavou do stolu. "Je to všechno moje vina."

"Jak to může být tvoje vina?" zeptal se Blaine.

"Finn mě požádal, abych s ním šla na ples," řekla Rachel a povzdechla si.

Kurt se téměř udusil na jeho lattem a Blaine ho musel bouchnout do zad, aby zastavil jeho kašlání. "Cože? Ale vždyť ses s ním před pár dny rozešla!"

"Což je důvod, proč jsem řekla ne," odpověděla Rachel. "Řekl, že chce jít jen jako přátelé, což by bylo v pořádku, ale já vím, že to není to, co opravdu chtěl. Nechtěla jsem ho nijak balamutit, tak jsem mu řekla, že s ním prostě jít nemůžu a navrhla jsem, že by si mohl najít někoho jiného s kým jít."

Kurt nevěřícně zavrtěl hlavou. "Neví, že mu Santana utrhne koule, když se zeptá Brittany?"

"Snažila jsem se mu vysvětlit, že Brittany možná nebude ta nejlepší volba, ale on si myslel, že jen žárlím," odpověděla Rachel. "Santana mě zabije, že jo?"

"Rozhodně," odpověděl Kurt.

"Co čekala?" zeptal se Blaine. "Je do Brittany očividně zamilovaná, ale příliš se bojí toho, co si budou všichni ostatní myslet, a tak nechá její strach, aby ji držel zpátky." Smutně pokrčil rameny. "Brittany je krásná, milá holka, jak dlouho si Santana myslí, že na ni bude čekat?"

"Má pravdu," souhlasil Kurt a přikývl. "Potřebujeme gay-zásah, nebo tak něco. Santana potřebuje vidět, že na tom milovat Britt není nic špatného a že to nikomu nevadí."

Rachel zvedla hlavu ze stolu. "Zkoušela jsem to několik týdnů, ale ona má strach. A já si nemyslím, že má strach, co řeknou lidi, ale bojí se, že Brittany k ní možná necítí to samé co ona k ní."

Kurt se ušklíbl. "Brittany není ta, co něco skrývá."

"Já vím," řekla Rachel a protočila oči. "Santana jen nemá ráda pocit slabosti a bojí se, že bude mít zlomené srdce. Myslím, že udělat další krok a říct to ostatním lidem, je pro ni tak děsivé, protože to celé udělá více reálným. Nebude to jako, když to věděla jen ona a pár dalších lidí; všichni budou vědět o jejích pocitech, a ona se jen nechce cítit přede všemi zranitelná. Hraje si na tvrďačku a Brittany se zdá být jediná, která tuhle skořápku dokáže rozlousknout, a to je to, čeho se tak bojí."

"Kdy jsi najednou začala tak dobře rozumět Santaně Lopez?" zeptal se Kurt a zvedl obočí.

Rachel pokrčila rameny. "Není ji tak těžké pochopit, pokud dáváš pozor. Chová se jako mrcha, aby se všichni drželi dál a nemohli tak vidět, že ve skutečnosti není tak špatná jak se snaží každého přesvědčit."

"Počkej moment," řekl Blaine. "Co jsi myslela tím, že jsi to se Santanou zkoušela celé týdny?"

"Snažila jsem se jí pomoct," přiznala Rachel.

"A ona tě opravdu poslouchala?" zeptal se Kurt šokovaně.

"Většinou," odpověděla Rachel. "Alespoň jsem ji přinutila vrátit se do sboru. Snažila jsem se jí přimět vidět, že lidem ve sboru na ní záleží, a že je nám jedno, jestli je zamilovaná do dívky. Doufala jsem v dětské krůčky; možná, že když může být upřímná k nám, může být nakonec upřímná i ke zbytku školy."

"Měla by vědět, že nikdo z nás ji nebude soudit," řekl Blaine a usrkával kávu.

"Já vím, a myslím, že mě něco napadlo, ale potřebuju víc času," odpověděla Rachel. "Celá ta věc s Finnem jen kazí všechen pokrok, kterého jsem dosáhla."

"Je Finn opravdu tak hloupý, že nevidí, co se děje mezi Brittany a Santanou?" zeptal se Blaine.

"Ano," odpověděli Rachel a Kurt současně.

"Neměli bychom mu to snad říct?" navrhl Blaine.

"Ne!" řekla Rachel hlasitě, až Kurt na svém místě nadskočit. "Věř mi, že u něho ty informace nebudou v bezpečí, takže bude lepší, že nezná pravdu."

"Mohla bys zajít za Brittany a požádat ji, aby znovu zvážila své rozhodnutí?" zeptal se Kurt.

"Opravdu si dokážeš představit Brittany, jak ubližuje Finnovi tím, že mu říká, že si to rozmyslela?" zeptala se Rachel.

Kurt si povzdechl. "Máš pravdu."

"Nemyslím si, že existuje nějaký způsob, jak zabránit tomu, aby se to stalo," řekla Rachel. "Brittany nebude tak zlá, aby mu řekla ne, Finn nebude nikoho poslouchat a nezruší pozvání, a Santana se nezeptá Brittany, jestli by šla s ní místo s Finnem." Rachel si povzdechla. "Myslím, že nejlepší, v co můžeme doufat, je, že se Finn nebude snažit udělat nic hloupého, jako ji políbit. Nerada se ptám, protože chci, abyste si to užili, ale můžete na ně vy dva na plese dohlédnout a ujistit se, že se o nic nepokusí? Říkal, že ji chce pozvat jako kamarádku, a my potřebujeme, aby to tak zůstalo."

"Jistě," odpověděl Blaine za oba.

"Myslím, že nikdo z nás nechce vidět naštvanou Santanu," řekl Kurt a souhlasně přikývl.

Rachel si povzdechla a položila hlavu zpátky na stůl. "Opravdu jsem raději měla přijmout Brittaninu nabídku."
_________________________________________________

Rachel přecházela po svém pokoji s telefonem v ruce; ples začal něco málo před třiceti minutami a Rachel nervózně čekala, jestli nebudou volat Blaine nebo Kurt. Měli pokyn, aby tak učinili, pokud by se na plese něco stalo; aby se tam mohla okamžitě dostat a uklidnit jakoukoliv situaci se Santanou - nebo se o to alespoň pokusit. S největší pravděpodobností vyjde najevo, že ona je tím důvodem, proč Finn pozval na ples Brittany a pak jí Santana prostě praští do obličeje a už ji nebude nikdy znovu poslouchat.

Když zazvonil domovní zvonek, Rachel okamžitě vyskočila, seběhla po schodech dolů a otevřela dveře.

"Ahoj," řekla Quinn a nervózně se na ni usmála.

"Quinn!" řekla Rachel překvapeně. "Co tady děláš?"

Quinn si odkašlala. "No, slyšela jsem, že jste se ty a Finn rozešli, a že jsi jediná osoba ze sboru, která nešla na ples, takže jsem věděla, že budeš dnes v noci sama a myslela jsem, že možná budeš potřebovat nějak rozveselit."

"I když jsem ráda, že tě vidím, jsem v pořádku," řekla Rachel a více otevřela dveře, aby mohla Quinn projít.

"Vím, Tina mi řekla, že jsi to byla ty, kdo to ukončil, ale stále to může být trochu těžké," řekla Quinn a vešla do domu.

"Vážím si tvého zájmu, ale opravdu jsem v pořádku," řekla Rachel s úsměvem.

"Tak chceš, abych zase šla?" zeptala se Quinn.

Rachel se kousla do spodního rtu. "Ne, zůstaň."

Quinn se usmála a pak se najednou velmi znepokojeně rozhlédla po domě. "Jsou tvoji otcové doma? Ne, že by to nebylo skvělé se s nimi setkat, ale - pravděpodobně mě nenávidí po tom všem, co jsem ti udělala."

"Jsou přes víkend na návštěvě u tety," odpověděla Rachel. "Takže jsi v bezpečí."

Quinn přikývla. "Ale oni to vědí, ne? O mně?"

"Vědí," řekla Rachel a přikývla. "Jsem si s oběma velmi blízká, takže jim přirozeně říkám o strastech svého života ve škole. Neznají podrobnosti, ale jsou si vědomi, že ty a já jsme v minulosti měly nějaké problémy. Mohu tě ale ujistit, že moji otcové jsou velmi shovívavý a věří v druhou šanci, stejně jako já. Když jim řeknu, že ses změnila, budou mi věřit."

"Očekáváš hovor?" zeptala se Quinn a kývla na telefon v Rachelině ruce.

"Oh," vydechla Rachel a zvedla telefon výš, "Kurt a Blaine jsou na plese a mají mi zavolat, pokud se něco špatného stane." Quinn vypadala zmateně, takže jí to Rachel vysvětlila. "Finn a Brittany šli spolu."

"To je od něho strašně statečné," řekla Quinn. "Nebo myslím, že bych měla říct hloupé."

Rachel přikývla a lehce se zasmála, a pak pokynula ke schodům. "Chtěla bys jít do mého pokoje?"

"Jistě," odpověděla Quinn.

Obě vyšly po schodech do pokoje Rachel; když byli uvnitř, Rachel se svalila na postel, zatímco Quinn zůstala stát uprostřed místnosti a rozhlížela se.

"Chovej se jako doma," řekla Rachel a odhodila telefon na noční stolek.

Quinn si zula boty a odložila je u dveří. Rachel si nemohla pomoct, ale musela se usmát na to, jak nervózní se Quinn zdála být.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Rachel. "Vypadáš trochu nervózní."

"To proto, že jsem," zasmála se Quinn a projela si rukou vlasy. "Nikdy jsem si nemyslela, že někdy budu v ložnici Rachel Berry a je to pro mě trochu divné."

"No, pokud ti to uleví, nikdy jsem si nemyslela, že v mé ložnici bude Quinn Fabray," žertovala Rachel.

Quinn se posadila na okraj Racheliny postele. "Nejsem si jistá, co tady vlastně dělám."

"Myslela jsem, že ses o mě přišla postarat kvůli mému rozchodu," řekla Rachel.

"Přišla," odpověděla Quinn, "ale my dvě jsme nikdy ani nebyly kamarádky, takže nevím, proč jsem si myslela, že moje přítomnost by ti mohla pomoct cítit se lépe. Vlastně by to mělo být přesně naopak. A vím, že pravděpodobně nebudeš souhlasit a budeš mi za to nadávat, ale přinesla jsem to, kdyby náhodou." Quinn vytáhla z kabelky láhev tequilly. "Než něco řekneš, já to opravdu moc nepiju, takže mi nemusíš dávat přednášku. Poté co jsem se vrátila, mě moje máma nechala vyklidit otcův alkoholový bar, a já si tohle z nějakého důvodu schovala."

Rachel popadla láhev a odšroubovala víčko, před jasně překvapenou Quinn. Quinn poklesla čelist, když se Rachel napila rovnou z láhve a Rachel musela potlačit smích. Jistě, byla proti pití nezletilých, ale technicky vzato jí už bylo dvacet devět a za svůj život už pila mnohokrát.

"Tak proč jsi tady?" zeptala se Rachel a podala láhev zpět Quinn.

Quinn ji vzala do levé ruky, zatímco pravou si hrála s okrajem Racheliny peřiny; zdálo se, že se najednou vyhýbá pohledu na brunetku. "Protože mě mrzí všechno, co se v minulosti stalo a chci se za to omluvit." Quinnina ruka se zklidnila a ona se podívala na Rachel. "Byla jsem hrozná mrcha a ty sis nezasloužila nic z toho, co jsem udělala. Omlouvám se za tříště, kresby v koupelnách, výhružky, přezdívky - omlouvám se za všechno." Zavrtěla hlavou a svraštila obočí. "Myslím, že by bylo snazší, kdybys mě nenáviděla, ale místo toho se za to nenávidím sama."

"Odpouštím ti," řekla Rachel a Quinn jen zavrtěla hlavou. "Nic z toho není v pořádku, a nikdy nebude, ale já ti to odpouštím. Jen - chci vědět, proč. Proč já?"

Odpustila Quinn už dávno, ale vždycky chtěla vědět, proč jí to dělala, ale nikdy nedostala šanci požádat ji o vysvětlení předtím, než zemřela.

Quinn se smutně usmála a otočila se, aby se posadila do tureckého sedu čelem k Rachel. "Protože jsi byla - ty. A to nemyslím nijak špatně; vlastně to myslím jako kompliment. Neoblékala ses jako všichni ostatní, měla jsi tolik sebedůvěry a talentu a já-" Quinn obrátila oči v sloup. "Žárlila jsem na tebe. Vyrostla jsem s pocitem nejistoty, a pak jsem se změnila z Lucy na Quinn a chtěla jsem všem ukázat, jak silná jsem. Byla jsi snadný cíl a já tě chtěla srazit na kolena, ale bez ohledu na to, co jsem udělala, ty jsi byla pořád ty, a to mě vytáčelo ještě víc. Vím, že jsem byla strašná, a že si nikdy nezasloužím tvé odpuštění. Jediné, co teď mohu udělat, je říct, jak moc mě to mrzí a doufat, že ti to jednoho dne vynahradím."

"Takže jsem prostě měla tu smůlu, že jsem já?" zeptala se Rachel.

"Ano," řekla Quinn a uhnula pohledem.

"No, to je hloupý důvod," odpověděla Rachel. "Opravdu jsem doufala, v něco trochu lepšího, jako že jsem nevědomky zabila vašeho milovaného rodinného psa, když jsi byla malá." Rachel se na Quinn zazubila a dívka se začala smát, když si uvědomila, že Rachel nemluví vážně. "Ale vážně, je to opravdu strašný důvod, ale aspoň to vím."

Quinn se napila, zašklebila se, a pak položila láhev zpátky na postel a podívala se na Rachel. "Je horší, nevědět, nebo vědět, že to bylo jen z opravdu hloupého důvodu?"

Rachel se na chvíli zamyslela a pak pokrčila rameny. "Nevím."

"Myslíš si, že někdy budeme moct být přátelé?" zeptala se Quinn.

Rachel střelila pohledem po Quinn. "Opravdu se se mnou chceš přátelit?"

Quinn pomalu přikývla. "Chci to zkusit."

Rachel se usmála. "Pak se budeme snažit."
_________________________________________________

Rachel zasténala v jasném světle, které jí další ráno padlo do obličeje; v hlavě jí bušilo a světlo dělalo věci jen horší. Zvedla hlavu a lehce pootevřela jedno oko, aby se rozhlédla. Na nočním stolku zahlédla láhev tequilly, zírala na ni a přemýšlela, proč si někdy myslela, že pití, by mohl být dobrý nápad. Měla si to líp promyslet; její mysl byla možná na alkohol zvyklá, ale její tělo na tolik alkoholu rozhodně zvyklé nebylo - vlastně na žádný.

Posadila se, ale ten pohyb byl na její hlavu příliš rychlý, takže se jí v ní rozbušilo ještě víc.

"Quinn?" zavolala, protože věděla, že tam druhá dívka noc předtím byla.

Když se nedostala žádnou odpověď, přehodila nohy přes okraj postele a na chvíli se posadila, aby uklidnila bušící hlavu. Pak si všimla sklenice vody a dvou prášků, o kterých věděla, že je tam sama určitě nedala. Ochotně si je vzala, než pomalu vstala z postele a vydala se po schodech dolů.

Když se po schodech dostala až dolů, už mohla cítit vůni jídla přicházející z kuchyně. Když se tam došourala, našla u sporáku Quinn, která vůbec nevypadala, že by měla kocovinu.

"Dobré ráno," řekla Quinn a podívala se na ni přes rameno. Rachel zavrčela na pozdrav a Quinn se zasmála. "Beru to tak, že moc dobré ráno nemáš. Vzala sis Advil?"

"Jo," řekla Rachel a posadila se na jednu ze židlí. "Děkuji." Na chvíli se odmlčela a pak se zeptala: "Kolik jsem toho v noci vypila?"

"Docela dost, snažila jsem se ti tu láhev vzít, ale mumlala jsi něco o tom, že je ti skoro třicet a můžeš si dělat, co chceš," řekla se smíchem Quinn.

Rachel zasténala. "To ne."

"Ale ano," odpověděla Quinn. "Tady, měla bys něco sníst." Quinn se přiblížila, aby jí podala talíř s jídlem. "A nemusíš se bát, než jsem to udělala, ujistila jsem se, že je všechno veganské."

"Děkuji," řekla Rachel a snažila se na ni usmát, ale dopadlo to tak, že se spíš zašklebila. "Ačkoli sis nemusela dělat starosti."

Quinn pokrčila rameny. "To nic není. Kromě toho, to já jsem tu tequillu přinesla, takže tohle je to nejmenší, co můžu udělat."

"To je pravda," žertovala Rachel.

"Jak je na tom tvoje hlava?" zeptala se Quinn.

"Třeští," řekla Rachel a ochutnala jídlo. "Jak to, že ty jsi v pořádku?"

"Všimla jsem si, jak moc jsi pila, tak jsem si myslela, že by bylo lepší, kdybych přestala," odpověděla Quinn.

"Omlouvám se," řekla Rachel se špatným pocitem. "Nechtěla jsem být včera večer na obtíž."

Quinn zavrtěla hlavou. "Nebyla jsi."

"Udělala jsem něco hloupého?" zeptala se Rachel a ani nevěděla, jestli chce znát pravdu, nebo ne.

Quinn se zamračila. "Nepamatuješ si včerejší noc?"

"Myslím, že ano," odpověděla Rachel. "Jen se chci ujistit, že nemám žádné časové výpadky, kdy jsem ze sebe udělala naprostého hlupáka."

"Většinou jsi mluvila," odpověděla Quinn. "A potom možná zpívala pár písní, ale opravdu to nevypadalo o moc jinak, ​​než střízlivá Rachel Berry."

Rachel přikývla. "Takže nic, kvůli čemu bych si měla dělat starosti?"

"Nic," řekla Quinn a usmála se na ni.

"Řekla bys mi, kdyby jo, že jo?" zeptala se stále s obavami Rachel.

Quinn se zasmála. "Přísahám, že jsi nedělala nic trapného a není absolutně nic, čeho by ses měla obávat."

"Dobře," řekla Rachel a promnula si oči.

"Musím se dostat domů," povzdechla si Quinn. "Vlastně jsem mámě neřekla, že budu celou noc pryč, takže bych se měla vrátit, dřív než si všimne, že tam nejsem." Quinn chytila Rachel za ruku a stiskla ji. "Budeš v pořádku?"

"Budu v pohodě," odpověděla Rachel. "Mít kocovinu mě nezabije, ale určitě si dvakrát rozmyslím, než to dělám znovu."

"Já nevím," řekla Quinn a pokrčila rameny. "Byla jsi docela zábavná, když jsi opilá zpívala Out Tonight."

Rachel vytřeštila oči. "Ach bože."

"Uvidíme se zítra ve škole," řekla Quinn se smíchem, když kráčela ke dveřím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stanca stanca | 4. listopadu 2012 v 17:33 | Reagovat

parádní kapitola, díky moc za překlad. :-)

2 maya maya | 7. listopadu 2012 v 12:11 | Reagovat

určitě máš naši velkou podporu ;-) překládej dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama