Past Mistakes (Glee-Faberry) - Kapitola 4 - Krok za krokem

26. října 2012 v 14:41 | ViKej |  Past Mistakes (Glee-Faberry)
Název povídky: Past Mistakes
Autor originálu: InvisiMeg
Přeložila: ViKej
Fandom: Glee
Pairing: Faberry (Quinn Fabray/Rachel Berry),
Brittana (Brittany S. Pierce/Santana Lopez)
Varování: FEMSLASH
Pokračování: 4/35
Info: Rachel má přání a ocitne se na místě, o kterém si nikdy nemyslela, že znovu uvidí. Znovu prožívá svůj poslední ročník na střední a snaží se spravit vše, co se pokazilo a najít to, co jí v životě chybí.



Je pořád těžší a težší dokopat se k překladu, škola mě plně zaměstnává a někdy si chci prostě jen lehnout, čučet do stropu a případně spát; pak si ale vzpomenu, že tam někde na můj překlad někdo čeká, a tak vstanu a překládám dál... Díky za podporu... Enjoy it!

Kapitola 4 - Krok za krokem
Rachel procházela chodbou za doprovodu spousty zvědavých pohledů; ale ona si jich nevšímala a zamířila přímo ke Quinn.

"Už s tebou Sylvester mluvila?" zeptala se Rachel, když byla druhá dívka na doslech.

Quinn se otočila a sjela ji pohledem odshora dolů. "Wow."

"Co?" zeptala se Rachel rozpačitě.

Quinn pokrčila rameny. "Jsem jen překvapená, že jsi to udělala."

Rachel si dala rozzlobeně ruce v bok. "Řekla jsem ti, že si dnes obleču džíny; myslíš, že bych ti lhala?"

"Spíš jsem čekala, že si přes ně navlíkneš ještě šaty, nebo tak něco," řekla Quinn, dotkla se Rachelina rukávu a usmála se. "Nebo že si vezmeš alespoň jeden ze svých bláznivých svetrů se zvířaty."

"Je na tomhle něco špatného?" zeptala se Rachel a podívala se na své tričko.

"Ne," řekla Quinn a usmála se na Rachel. "Vlastně vypadáš opravdu dobře."

Rachel cítila, jak díky pochvale pomalu rudne. "Děkuji. Taky nevypadáš špatně."

Quinn se lehce zasmála. "Nemyslím si, že se ty šaty dost dobře hodí k mým vlasům."

"Já nevím," řekla Rachel a pokrčila rameny. "Myslím, že to jde dohromady docela dobře. Vlastně je to opravdu roztomilé."

"Na co ses mě to ptala ohledně Sylvester?" zeptala se Quinn, když se obrátila ke své skříňce a vyndala z ní knihu.

"Zaslechla jsem její rozhovor s Becky," odpověděla Rachel. "Říkala jí, že chce natočit film o tom, jak sbor zničil tvůj život."

"Ale sbor mi život nezničil," namítla Quinn.

Rachel si povzdechla: "Jak kdyby jí to někdy předtím zastavilo. Kvůli své směšné kandidatuře do kongresu udělá cokoliv a udělá cokoliv, aby nás zničila."

"Proč si myslíš, že bych jí pomáhala?" zeptala se Quinn a nevesele se zasmála.

Rachel se smutně usmála, věděla, že minule se jí pomoci pokusila. "Takže ona s tebou ve skutečnosti ještě nemluvila?"

"Ne," potvrdila Quinn.

"Co jí řekneš, až za tebou přijde?" zeptala se Rachel.

Quinn se ušklíbla: "Řeknu jí, kam si tu kameru může strčit."

"Quinn!" vytřeštila oči Rachel.

"Jen jsem žertovala, Berry," řekla se smíchem Quinn. "Řeknu jí, že nemám zájem."

"Opravdu?" zeptala se Rachel a podívala se Quinn přímo do očí.

Quinn si povzdechla: "Nevěříš mi?"

"Není to tak, že bych ti nevěřila," řekla Rachel a pohled sklopila dolů.

Quinn zavrtěla hlavou a vykročila pryč. "Ano, přesně tak to je."

"Quinn!" Rachelina ruka vystřelila a popadla Quinn za loket. "Je mi to líto, jo? Nemyslela jsem to tak, že bych ti nevěřila. Vím, že už nejsi ta roztleskávačka, co vstoupila do sboru jen, aby ho zničila, omlouvám se."

"Uvidíme se později," řekla Quinn a šetrně setřásla Rachelinu ruku.

Rachel si pro sebe povzdechla a proklela svou schopnost říci vždy něco špatného, když se jednalo o Quinn. Jejich nejisté přátelství vždycky v Rachel zanechávalo pocit, jako by všechno mohlo náhle vybouchnout, když přišlo na ex-roztleskávačku. Nějak to s nimi bylo vždy o jeden krok dopředu a hned o dva zase zátky. Rachel nikdy nevěděla, na čem s Quinn byla, a to bylo něco, co ji vždy nutilo šílet.
_____________________________________
Po škole šla Rachel do sborové místnosti; vzhlédla, když někdo zapískal a k jejímu překvapení zjistila, že to musela být Santana, jako jediná osoba v místnosti.

"Whoa, Berry, jsi oblečená jako člověk," řekla Santana s úšklebkem na tváři.

Rachel obrátila oči v sloup. "A normálně jsem oblečená jako co?"

"Hobbit, které se vloupal do šatníku batolete?" odpověděla Santana a pokrčila rameny.

"Přišla jsi jen, abys mě mohla zesměšňovat?" zeptala se Rachel a zkřížila ruce na prsou.

"Protože nemám nic lepšího na práci?" řekla Santana a pozvedla obočí a pak si povzdechla. "Omluvila jsem se panu Schue, okay? Řekl mi, že se můžu vrátit."

Rachel se usmála. "Myslela jsem, že se nikdy neomlouváš."

"A je to tady." Santana zkřížila ruce na prsou. "Už toho lituji."

Rachel se zasmála. "Omlouvám se, Santano; jsem opravdu ráda, že jsi zpátky."

"To bys měla," odpověděla Santana. "Byl to tvůj hloupý nápad."

"San!" vykřikla Brittany v okamžiku, kdy vešla do místnosti. "Rachel tě přivedla zpátky!"

"Co to má znamenat?" požádala Santana a podívala se na Rachel, když se Brittany natáhla a objala ji kolem ramen.

"Brittany mě požádala, abych tě přivedla zpět," řekla Rachel s úsměvem.

"Takže jsi nic z toho, co jsi mi řekla, nemyslela vážně?" zeptala se Santanu ublíženě.

"Samozřejmě, že jsem to myslela vážně," řekla Rachel tiše a přitáhla si Santanu blíž k ní, aby je Brittany neslyšela. "Taky jsem chtěla, aby ses vrátila, my všichni; Brittany jen zaslechla, jak jsem říkala Tině, že tě musíme dostat zpátky a donutila mě slíbit, že to udělám. I když bych to udělala stejně, souhlasila jsem. Pokaždé když vešla do sborové místnosti a ty jsi tu nebyla, vypadala, jako by jí někdo právě řekl, že Santa neexistuje." Obě pohlédly na Brittany, která najednou vypadala, jakoby měla druhé Vánoce.

"Říkala jsem ti, že tě miluje."

Santana přikývla, než se vrátila zpátky k blondýnce. Rachel se jen usmála a posadila se před ně; Santana se sklonila a zašeptala Rachel do ucha: "Díky."

Rachel se usmála - a právě ten moment si Finn vybral, aby vešel do místnosti, což jí úsměv z tváře okamžitě smetlo.

"Ahoj, Rach!" pozdravil.

"Zdravím, Finne," odpověděla rezervovaně.

Viděla zamračení na jeho tváři, ale to hned zase zmizelo a on se na ni usmál. Nechtěla, aby se vrátilo a tak se podívala ke dveřím, kudy právě vcházeli Tina a Mike, těsně následováni Quinn. Rachel vydechla úlevou a vstala, aby přešla k místu na konci místnosti, kde Quinn seděla.

"Ahoj," pozdravila Rachel nesměle.

"Co chceš, Berry?" zeptala se Quinn.

"Nic," pokrčila rameny Rachel, "myslím, že bych se měla omluvit."

Quinn si povzdechla: "Už jsi to udělala."

"Já vím," řekla Rachel a posadila na sedadlo vedle ní. "Ale chtěla jsem to udělat znovu. Opravdu jsem ti předtím nechtěla ublížit."

Quinn se ušklíbla. "Proč myslíš, že mi můžeš ublížit?"

Rachel sledovala, jak zbytek skupiny a pan Schue vcházeli dovnitř. "Nejsi neporazitelná, Quinn - můžeš mít pocity."

Quinn přikývla. "Tak jaké hloupé úkoly budeme mít tento týden, co myslíš?"

Rachel se usmála a pokrčila rameny: "Kdo ví?"

Pan Schue začal mluvit a Rachel pohlédla na své místo vedle Finna, její přítel ji sledoval a pak se zamračil, ale Rachel zůstala sedět.
_____________________________________
"Přijeď sem hned teď!"

"Jsem na cestě, Kurte," řekla mu Rachel do telefonu. "Proč zníš tak vyděšeně?"

"Protože jsem vyděšený!" zašeptal hlasitě Kurt. "Nemyslel jsem si, že nechat Brittany pomáhat mi bude tak špatné, ale měla bys vidět, co za plakáty chce, abych použil, a kdykoliv se snažím její nápady změnit, Santana mi vyhrožuje!"

"Jsem skoro tam," řekla Rachel a snažila se ho uklidnit.

"Ať už jsi tady!"

"Dvě minuty," slíbila Rachel.

Vzdychla, hodil telefon do kabelky a šlápla na plyn; věděla, že se tam musí dostat, než Kurt naštve Brittany nebo Santanu.

Poté co se dozvěděl o NYADA, začal Kurt vyšilovat, stejně jako minule. Tentokrát se však Rachel rozhodla, že udělá všechno, co může, aby se stal třídním prezidentem. Nevěděla, jak to dopadne, ale bála se plést do něčeho, co by mohlo ovlivnit věci způsobem, jaký nemohla předvídat, a poslední věc, kterou chtěla, bylo, aby se ona nebo Kurt nedostali na NYADA. Vzhledem k tomu, že se Brittany dokonce ani nerozhodla navštěvovat vysokou školu, nebyla moc znepokojena tím, jaké důsledky to bude mít, když jí post vezme.

Rachel zajela na příjezdovou cestu a zaparkovala auto; popadla klíče, zamkla auto a spěchala ke dveřím. Rychle zaklepala a o několik vteřin později, už zaslechla spěšné kroky.

Dveře se rozlétly a než stačila něco říct, už ji Kurt táhl do domu.

"Díky bohu, že jsi tady," řekl Kurt a vypadal trochu hystericky. "Má plakát s duhou a s rohem jednorožce na mém čele! Na čele, Rachel!"

"Uklidni se," řekla Rachel a položila mu ruce na ramena. "Brittany ti chce jen pomoct a víš, že má tendenci věci přehánět, ale myslí to dobře."

"Nepomáhá mi!" řekl Kurt. "Ale jak jí mám říct ne? Je to jako kopat do štěněte. Štěněte s velmi rozzlobeným, přehnaně ochranitelským páníčkem, který je připraven urvat mi hlavu, když s ní nebudu souhlasit!"

Rachel pokrčila rameny. "Nemusíš jí říkat ne."

"Ale-"

"Ne, poslouchej," přerušila ho Rachel. "Nech ji ti podat její nápady, jen ji lehce dostrkej k něčemu ne tak-"

"Gay?" dodal Kurt.

"Chtěla jsem říct extrémnímu," řekla Rachel a zamračila se. "Jak jsem řekla, je prostě nadšená z toho, že ti pomáhá. A ona se ti snaží pomoct, jen jejím vlastním, Brittaniným způsobem."

Kurt se zhluboka nadechl. "Musíš tam jít."

Rachel přikývla. "Zůstaň na chvíli tady dole, abys popadnul dech; já tam půjdu a pokusím se věci srovnat."

"Díky," řekl Kurt a usmál se na ni.

Rachel šla po schodech nahoru a otevřela dveře; Brittany seděla na posteli a dívala se na Santanu, ale otočila se, když brunetka vešla do místnosti.

"Rachel!" vyskočila z postele blondýna.

"Ahoj, Britt," řekla Rachel a objala dívku.

"Podívej se na mé plakáty!" řekla Brittany vzrušeně a ukázala na postel. "Nejsou úžasné?"

"Jsou velmi pěkné," řekla Rachel, podívala se na ně a přesně věděla, co měl Kurt na mysli. "Ale nemyslíš, že jsou trochu-"

"Trochu, co?" přerušila ji Brittany a její tvář posmutněla.

"Jo, Berry, trochu, co?" zeptala se Santana a zamračila se na ni.

"Neříkám, že to nejsou dobré, protože jsou," řekla Rachel rychle. "Ale víš, jak se všichni ve škole ke Kurtovi chovají a já prostě nevím, jestli pro něj takoví lidé budou chtít hlasovat, když použijeme tyto. Ve škole je stále mnoho fanatiků a já myslím, že bychom to měli o trochu zmírnit - v Kurtově zájmu."

Brittany se zamračila. "Ale jeho plakáty jsou tak nudné."

"Co takhle kompromis?" navrhla Rachel. "Můžeme udělat něco mezi tvým a jeho návrhem. Máš pravdu, jeho návrh je nudný; chce to přilákat pozornost."

Brittany se na ni trochu usmála, ale Santana ji stále propalovala pohledem. Rachel věděla, kam Kurt mířil svým plakátem, ale Brittany měla pravdu - byl opravdu nudný. Ať to bylo, jak chtělo, stejně si nemyslela, že s tímhle plakátem by mohl vyhrát.

"Pořád si myslím, že bychom měli použít mé," řekla Brittany.

"Kurt je dole a snaží se pro nás najít nějaké občerstvení," lhala Rachel. "Proč mu nejdeš pomoct, Britt?"

"Jistě," řekla Brittany s úsměvem a vyrazila z místnosti.

Rachel rychle popadla telefon a poslala rychlou zprávu Kurtovi, aby udržel Brittany dole, dokud všechno neujasní. Když vzhlédla, Santana na ni zírala s nečitelným výrazem.

"Co?" zeptala se Rachel.

"Ne že by mě to zajímalo, ale co se to s tebou sakra děje?" chtěla vědět Santana.

Rachel pokrčila rameny. "Co tím myslíš?"

"Jsi jiná," řekla Santana. "Škola už je téměř měsíc a ty jsi nás zatím ani jednou nepoctila svým směšným dramatickým vystoupením. Ještě jsem tě neviděla v tvém oblečení pro batolata, což je jistě známkou blížící se apokalypsy. Navíc odstrkuješ od sebe Frankenteena, což z celého srdce schvaluji, ale prostě to není jako ty. Obvykle se nechutně vystavujete na chodbách s jeho obřími tlapami všude na tobě."

"O nic nejde," odpověděla Rachel a popadla jeden z Brittaniných plakátů. "Ale potřebujeme si promluvit o tomhle. Víš že, Kurt nebude nikdy zvolen, pokud je použijeme."

"Britt je na ně pyšná," řekla Santana, přičemž postoupila o pár kroků vpřed.

"Já vím, že je, a já vážně nechci ranit její city." odpověděla Rachel. "Jen ji chci nasměrovat trochu jiným směrem, na něco trochu více - decentního. Pořád to může být barevné, ale celá věc s jednorožcem je trochu moc, to už by Kurt nerozdýchal. Kurt je pro tuhle práce nejlepší; jen musíme přesvědčit zbytek školy, aby to taky viděli."

Santana si povzdechla: "Tak co chceš, abych udělala?"

"Skutečně mi nabízíš svou pomoc?" zeptala se Rachel s úsměvem.

"A je to tu," řekla Santana a zavrtěla hlavou. "Už toho kvůli tobě zase lituju. To musí být nějaký rekord."

Rachel se zasmála. "Promiň, já to přestanu dělat."

"Děkuji," obrátila oči v sloup Santana. "Řekneš mi teď, co chceš, abych udělala, nebo to z tebe budu muset vymlátit?"

"Opravdu nemusíš nic dělat," odpověděla Rachel. "Stačí jen nenamítat nic proti nám a přestat se dívat na Kurta, jako bys ho chtěla zabít. A pokud bys s námi v některých bodech mohla souhlasit, bylo by to skvělé."

"To bych mohla udělat," řekla Santana a zkřížila ruce.

"Děkuji," řekla Rachel, když znovu popadla telefon, aby dala Kurtovi vědět, že je bezpečné přijít.

"Takže jak to jde s tebou a Brittany?"

"Ty nechceš odpovědět na mou otázku, tak proč bych já odpovídala na tvojí?" namítla Santana.

"Jakou otázku?" zeptala se Rachel. "Pokud mluvíš o mém vztahu s Finnem, řekla jsem ti, že o nic nejde."

"Ty jsi zatracený lhář, Berry," řekla Santana a pozvedla obočí.

Rachel se lehce usmála, když Kurt a Brittany vešli do pokoje. Kurt vypadal ještě rozmrzeleji, než když ho viděla dole a Rachel si mohla jen představovat, co mu Brittany řekla.

"Tady," řekla Brittany a hodila Santaně pytlík gumových červů.

Santana se usmála. "Díky, Britt."

"Říkala jsem Kurtovi, že bychom mohli udělat plakáty v životní velikosti, jeho jak jede na jednorožci a rozvěsit je po škole," řekla Brittany s úsměvem.

To by to vysvětlovalo.
"Ve skutečnosti jsem o tom, co bychom mohli dělat, už také přemýšlela," odpověděla Rachel. "Navrhuji focení; Kurt se může obléknout, jak sám bude chtít, a my to můžeme udělat pěkné a barevné."

"Můžu být ten, kdo bude fotit?" zeptala se Brittany vzrušeně.

"Uhh-" zahučeli Kurt a Rachel současně.

"Ona je vlastně skvěla fotografka," přerušila je Santana.

"Opravdu?" zeptala se Rachel překvapeně.

Santana a Brittany jak kývly a Brittany řekla: "Moje máma mi dala foťák k posledním vánocům, většinou jsem fotila Lorda Špekáčka, ale ten nerad sedí."

"Vlastně už fotila i mě," řekla Santana. "Kurt bude v dobrých rukou."

"Co takhle zítra ve sborové místnosti?" navrhla Rachel. "Máte ráno zkoušku roztleskávaček?"

Brittany zavrtěla hlavou: "Ne!"

"No tak, zítra ráno ve sborové místnosti." uvedla Rachel.

"Mohu vybrat dekorace?" zeptala se Brittany.

Rachel se podívala na Santanu, který mírné přikývla. "Jistě."

Kurt vypadal, jako by chtěl protestovat, tak Rachel ho šťouchla do žeber, aby ho umlčela.

"Výborně!" objala Brittany Rachel a pak Kurta, než chytila Santanu ruku, aby společně vyšly ven z pokoje.

"Můžeš počkat v autě; budu tam za chviličku." řekla Santana Brittany.

Brittany ji políbila na tvář: "Jistě."

Santana se ujistila, že je blondýna v dolní části schodů, než se obrátila ke Kurtovi a Rachel. "Pojedu s ní vybrat dekorace, abych se ujistila, že to nebude něco šíleného."

Kurt se zmateně zamračil: "Proč mi pomáháš?"

Santana se na zlomek vteřiny podívala na Rachel a pak se otočila ke dveřím. "Protože mi jedna osoba v poslední době dost pomohla, a i když mě bolí, že to říkám, tak jí to dlužím. Takže tohle je můj způsob, jak jí to vynahradit."

Santana vyšla ze dveří a Rachel za ní zavolala: "Nic mi nedlužíš, Santano."

Tentokrát Kurt dloubl loktem do žeber Rachel. "Psst! Ona opravdu pomáhá!"
_____________________________________
Rachel mluvila s Kurtem tak pozdě do noci, že její budík zvonil více jak dvacet minut, než ho konečně uslyšela a vyhrabala se z postele. Spěšně se připravila, ale stejně už na setkání ve škole s Kurtem, Brittany a Santanou jela pozdě. Její telefon schovaný v kabelce dvakrát zazvonil; bylo jí jasné, že je to vyšilující Kurt, tak se ani neobtěžovala kouknout se na telefon.

Když se zastavila na parkovišti, bylo tam jen několik dalších aut. Rychle vystoupila z auta a zamířila do školy; jakmile se dostala dost blízko, ke sborové místnosti, uslyšela Kurtův vysoko posazený hlas a Santanu, která mu ve španělštině nadávala.

"Kde jsi sakra byla?" zeptali se Kurt a Santana najednou.

Rachel se zastavila uprostřed kroku a podívala se na ně; Kurtovi oči byly široké a Santana byla mírně červená. "Omlouvám se; zaspala jsem, přijela jsem, jak nejrychleji jsem mohla."

"Ne dost rychle," odsekl Kurt.

"Dobře, musíš se uklidnit!" ukázala mu prstem do obličeje Rachel, než se otočila a položila ruku na Santanino rameno a přiměla ji o pár kroků ustoupit. "Ty se taky uklidni. Co se stalo? A kde je Brittany; myslela jsem, že tu má fotit."

"Neudělali jsme zatím ani jednu zatracenou fotku, protože jeho milost fňuká kvůli každé maličkosti," řekla Santana a zírala na Kurta. "Brittany se snaží, aby ti pomohla a ty se chováš jako blbec!"

"Dobře, všichni se zhluboka nadechněme," řekla Rachel a roztáhla ruce mezi jejími vzteklými přáteli.

Santana obrátila oči v sloup. "Nadechni se sama, já jsem v pořádku tak, jak jsem."

"Pojď se mnou," řekla Rachel, popadla Kurta za límec jeho saka a táhla ho ven z místnosti.

"Proč nutíš Santanu šílet?" zeptala se Rachel. "Nemůžeš hrát hodného?"

Kurt se ušklíbl: "Od kdy se stavíš na její stranu; vy dvě jste nikdy nebyly zrovna kamarádky."

"Je to složité," řekla Rachel a zavrtěla hlavou.

"Ne, to není!" odpověděl Kurt. "Nenávidí tě a chovala se k tobě příšerně a ty s ní máš teď nějakou tajnou dohodu? Vím, že ses v poslední době chovala divně, ale tohle je zcela nová úroveň podivnosti."

Rachel si povzdechla. "Kdybych nedávala lidem, co se ke mně chovali špatně druhou šanci, nezbyl by mi ani jeden přítel - ani ty, pokud si dobře vzpomínám. Santana a já se vzájemně respektujeme a bylo by to skvělé, pokud bys přestal rozrušovat Brittany."

"Ale my nepotřebujeme její pomoc," řekl Kurt.

"Máš pravdu, pravděpodobně ne," odpověděla Rachel. "Ale víš, co by se mohlo stát, pokud bychom ji odmítli? Můžeš využívat její popularitu ve svůj prospěch, ale když jí řekneš, že nechceš její pomoc, může se rozhodnout kandidovat sama, nebo pomoct s kandidaturou Santaně, potom bude velmi těžké vyhrát volby. Musíš to udělat kvůli NYADA; stále tam chceš jít, ne?"

Kurt si povzdechl: "Samozřejmě."

"Tak nech Brittany, aby tě vyfotila," řekla Rachel. "O čem ses s ní vlastně dohadoval?"

"Chce do pozadí duhu!" odpověděl Kurt.

"Tak ji to nech udělat," řekla Rachel.

"Ale-"

"Žádné ale!" přerušila ho Rachel. "Pokud chceš mít opravdovou šanci na výhru, jdi do toho. Myslím, že duha není tak špatná, ne? Aspoň odstranila jednorožce. Bude to pestré a získá to pozornost lidí, což je účel kampaně."

Kurt si povzdechl: "Dobře."

"Můžeš jít najít Brittany a omluvit se jí?" požádala ho Rachel. "Dám vědět Santaně, že může zatáhnout drápy."

Rachel se vrátila do sborové místnosti, když Kurt odešel za Brittany.

"Šel se omluvit," řekla Rachel, když vešla.

"Pokud řekne jedinou věc, co ji rozruší-"

"Neřekne," slíbila Rachel. "Takže - ty a Brittany?"

Santana obrátila oči v sloup: "Takže - ty a Finn?"

Rachel si povzdechla a zkřížila ruce na prsou: "To je jedno."

"To jsem si myslela," řekla Santana a samolibě se usmála.

"Teď mučíš někoho jiného?" žertoval Kurt, když přišel a viděl výraz na Santanině tváři. "Můžu s tebou na chviličku mluvit, Rach?"

Šli ke straně místnosti a Rachel podívala se na Kurta. "O co jde?"

"Chtěl jsem tě požádat o svolení zpívat zítra na mém konkurzu Barbru," odpověděl Kurt. "Já vím, jak posvátná pro tebe je a chtěl jsem mít tvůj plný souhlas."

"I když nemám problém s tím, že bys zpíval její píseň, nemyslíš si, že by sis měl vybrat něco trochu více mužného?" zeptala se Rachel.

Kurt se zamračil. "Co tím chceš říct?"

"Tony je víc než mužný muž a já nevím, jestli budeš mít šanci získat tu roli, když budeš zpívat píseň určenou pro ženu." odpověděla Rachel.

"Nebudu předstírat, že jsem něco, co nejsem," řekl Kurt a zavrtěl hlavou.

Věděla, že takhle tu roli nikdy nezíská; nebylo tomu tak minule a nebude to tak ani tentokrát. Mohl by mít šanci, pokud by si vybral jinou skladbu a jiné vystoupení, ale nehodlala riskovat, že ho urazí. Postrčit ho, aby souhlasil s Brittaniným plánem, to byla jedna věc, ale říct mu přímo, že by si měl hrát na něco, co není, to bylo něco úplně jiného, to nemohla udělat.

"Dobře," odpověděla Rachel, "pak máš mé plné požehnání."
_____________________________________
"Myslela jsem, že jsem ti řekla, že dnes pojedu do školy sama," řekla Rachel, při pohledu na Finna stojícího na schodech.

"Já vím, ale myslel jsem, že tě stejně vezmu!"

Usmál se na ni a ona vzdychla; tohle bude muset co nejdříve skončit, ale on se nezdál o nic blíž k tomu se s ní rozejít. Čím více se odtahovala, tím více na ní visel.

"Vlastně jsem s tebou chtěl o něčem mluvit," řekl a natáhl ruku, aby se jí mohla chytit. "Tak jsem si myslel, že bychom si mohli promluvit cestou do školy."

Rachel přikývla, ignorovala jeho ruku a prošla kolem něj; on se na ni zamračil, ale nic neřekl. Zajímalo by ji kolik toho mohl ještě snést, ale pak si vždy vzpomněla, že chodil s Quinn Fabray, takže byl jistě zvyklý na mnoho jedovatostí.

"O čem jsi chtěl mluvit?" zeptala se, jakmile se usadila do jeho vozu.

"Můžeme spolu strávit tento víkend?" zeptal se. "Vypadá to, že jsi pořád zaneprázdněná a já tě v poslední době skoro nevidím. A přemýšlel jsem o konkurzu na West Side Story! Vím, že ti to bude zabírat spoustu času a já tě pak uvidím ještě méně, ale když budu taky ve hře, budeme moct trávit nějaký čas spolu. Myslel jsem, že bys mi možná mohla tenhle víkend pomoct s mým vystoupením, protože já opravdu nevím, co za píseň, bych měl zpívat a ty jsi na takové věci dobrá."

"Nemůžu, Finne," odpověděla Rachel. "Kurt mě požádal, abych mu tento víkend pomohla s jeho kampaní a já už souhlasila."

Bude muset Kurta najít, jakmile se dostane do školy a říct mu, že k němu tento víkend přijde.

"Ale já potřebuji tvoji pomoc," řekl Finn a zamračil se.

Rachel pokrčila rameny. "To Kurt taky; potřebuje to pro jeho přihlášku na NYADA."

"Ale co já?" řekl Finn. "Vyhýbáš se mi, a když už jsme spolu, utečeš."

"Je mi to líto, Finne," odpověděla Rachel. "Musím teď ve svém životě řešit spoustu jiných věcí."

Finn zatnul čelist a pevněji sevřel volant, zatímco Rachel poslala zprávu Kurtovi, aby jej informovala o svých plánech na víkend. Přemýšlela, že by přidala, aby Finnovi neříkal o jejich předchozím setkání, ale napadlo ji, že by celé věci možná jen pomohlo, kdyby zjistil, že mu lhala.

Ano - cítila se jako mrcha, ale prostě ten pocit ignorovala.

Když Finn vylezl ven, zabouchl dveře a podíval se na Rachel. "Jdeš?"

"Budu tam za chvíli," řekla Rachel. "Musím si s někým promluvit."

Finn si povzdechl: "Jak myslíš."

Rachel obešla školní budovu a šla k tribunám, kde jak doufala, najde Quinn. Samozřejmě, uviděla Quinniny růžové vlasy, jakmile se přiblížila, ale tentokrát seděla na tribunách, ne pod nimi.

Kovová tribuna zazvonila, jakmile na ni došlápla a Quinn se podívala jejím směrem.

"Ahoj, Rachel," řekla Quinn a otočila se zpět na hřiště.

Rachel se usmála. "Řekla jsi mi Rachel; to nikdy neděláš."

"Omlouvám se, Berry," řekla Quinn a samolibě se usmála.

"To znělo líp," žertovala Rachel a pokrčila rameny. "Jsme v pořádku, že jo?"

Quinn se na ni podívala a ona se posadila. "Proč bychom neměly být?"

"On pondělí jsme spolu nemluvily," odpověděla Rachel.

Quinn přikývla: "Jsme v pořádku."

"Dobře, protože jsem tě opravdu nechtěla urazit," uvedla Rachel.

"To je v pořádku," řekla Quinn a zavrtěla hlavou. "Po tom všem, co jsem udělala sboru a taky tobě, tě opravdu nemůžu vinit, jestli mi nebudeš věřit."

Rachel si povzdechla: "Já ti věřím, Quinn."

"No, to bys neměla," odpověděla Quinn.

"Proč ne?" zeptala se Rachel.

Quinn se zasmála: "Chceš zapomenout na posledních pár let?"

"Chceš mi říct, že ses nezměnila?" zeptala se Rachel. "Všechno co můžu říct je, že už nejsi ten samý člověk a já věřím v druhou šanci."

"Myslím, že potom to pro mě bude čtvrtá nebo pátá šance," řekla Quinn s úsměvem.

Rachel pokrčila rameny. "Možná." Dívala se, jak několik atletů běhá po trati, než otočila hlavu zpátky ke Quinn. "Tak proč sedíš tady?"

"Ze stejného důvodu, proč chodím do parku," odpověděla Quinn. "Téměř vždy chodím ráno do parku a pak na chvíli sem," pokrčila rameny Quinn. "Zůstala bych v parku, ale odtamtud se mi nikdy nechce odejít. Odsud je to alespoň kousek do školy, takže nepřijdu příliš pozdě."

"V parku máš rozhodně mnohem lepší výhled," uvedla Rachel.

Quinn se zasmála: "Copak, nelíbí se ti pohled na zpocené sportovce běhající po trati?"

"Nijak zvlášť," řekla Rachel a zašklebila se.

"Slyšela jsem, že Kurtův konkurs nešel moc dobře," řekla Quinn a obrátila se k brunetce.

"Ne, to nešel. Nemysleli si, že pro tuto roli dostatečně mužný, což jsem se mu snažila říct a poradit mu, aby si vybral jinou skladbu, ale nechtěl a já nechtěla ranit jeho city." Rachel si povzdechla. "A teď mi Finn řekl, že chce zkusit konkurz na Tonyho, aby se mnou mohl trávit více času."

"A to ty nechceš?" zeptala se Quinn.

Rachel zavrtěla hlavou. "Snažila jsem se získat nějaký prostor, a když tam bude - bude to jen horší. Nezdá se, že by pochopil náznaky."

"Vím o čem mluvíš," zasmála se Quinn. "Prostě mu musíš říct, co chceš, protože jemu to nikdy nedojde. Kluci normálně jemné narážky nechápou a Finn je ještě horší než většina kluků."

"To je to, čeho jsem se bála," odpověděla Rachel.

"Kdy je tvůj konkurz?" zajímala se Quinn.

"Přespříští týden," odpověděla Rachel. "Trenérka Zrůdná bude příští týden zaneprázdněna fotbalem, takže to bude až po tom, co proběhne zbytkem konkursů. Když už o tom mluvíme, půjdeš to zkusit?"

"Já nevím," odpověděla Quinn. "Ještě jsem o tom nepřemýšlela."

Rachel se usmála: "Myslím, že bys měla."

"Samozřejmě, že si to myslíš," řekla Quinn se smíchem.

Rachel pokrčila rameny: "Bude to vypadat dobře na tvé přihlášce na vysokou školu."

"Kdo říká, že se hlásím na vysokou?"

Rachel se na ni překvapeně podívala. "Samozřejmě, že se přihlásíš; jsi jeden z nejchytřejších lidí na McKinley a budeš jeden z mála, který se dostane z tohoto města. Bylo by naprostým plýtváním, kdybys po zbytek svého života uvízla v Limě."

Quinn svraštila obočí. "Opravdu si myslíš, že se odsud dostanu?"

"Určitě," odpověděla Rachel. "Dostaneš se na úžasnou školu, pokud nenecháš tuhle tvou fázi zasáhnout tvé vzdělávání a tvůj prospěch."

"Mou fázi?" zeptala Quinn a zvedla obočí.

"Můžeš upřímně říct, že tohle je tvé pravé já? Tyhle růžové vlasy a - hej!"

Quinn se zamračila. "Co?"

"Máš na sobě šaty!" řekla Rachel, když si poprvé všimla, že Quinn je ve svém normálním oblečení.

"To sis všimla až teď?" zeptala se Quinn.

"Ano," řekla Rachel a zamračila se.

"Máš opravdu vynikající pozorovací schopnosti," žertovala Quinn.

V dálce zazvonilo a obě dívky se podívaly ke škole, ale ani jedna se neměla k tomu vstát. Rachel si užívala sedět tu a bavit se s Quinn, a opravdu se jí nechtělo nikam chodit. Bylo to něco, co chtěla celou střední školu, ale zřídkakdy se to stalo. I když se začaly vzájemně respektovat nebo dokonce i přátelit, stejně neměli moc takovýchto rozhovorů. Byly vždycky víc známé než přátelé.

"Takže to znamená, že ses vrátila ke svému starému já - jen s růžovými vlasy?" zeptala se Rachel konečně.

Quinn pokrčila rameny: "Ještě jsem se nerozhodla. Jen jsem dneska měla chuť vzít si šaty, tak jsem to udělala. Ostatně myslím, že mi někdo řekl, že kombinace šatů a mých růžových vlasů vypadá roztomile."

Rachel se začervenala: "Ta osoba byla zřejmě velmi inteligentní."

Quinn se usmála a vstala. "Přijdeme pozdě do školy."

"Jo, já vím," povzdechla si Rachel. "Já jen - opravdu se mi tu líbí a nechce se mi nikam chodit. Někdy bych se na to nejraději vykašlala."

Quinn falešně zalapala po dechu. "Rachel Berry kašle na školu? Nikdy!"

"Velmi vtipné," řekla Rachel a šťouchla ramenem do Quinn.

"Pojďme tě dostat dovnitř, než utečeš a lidi si začnou myslet, že jsi nějaký delikvent," řekla Quinn a nabídla Rachel ruku.

"Jsi k popukání, Fabray," řekla Rachel a zírala na druhou dívku, ale stejně spojila jejich ruce dohromady.

Quinn je vedla do budovy a Rachel si nemohla pomoci, ale musela se usmát. To byla stránka Quinn, kterou bylo vidět jen velmi zřídka, Quinn nebyla téměř nikdy hravá a Rachel zjistila, že se jí tahle její stránka velmi líbí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máťa Máťa | 26. října 2012 v 19:47 | Reagovat

jéé.. úžasná kapitola.. už se nemůžu dočkat další :).. takže to nevzdávej a drž se :) díky

2 Liz Liz | Web | 28. října 2012 v 13:34 | Reagovat

Yay :-) úžasná kapitola... VĎaka za preklad :-)

3 stanca stanca | 28. října 2012 v 17:05 | Reagovat

opravdu parádní povídka. díky moc za překlad. opravdu moc takových stránek s Faberry povídkami u nás není. Jsi dobrá a určitě pokračuj. díky

4 keesee keesee | 29. října 2012 v 15:19 | Reagovat

miluju hravou Quinn :D díky za překlad :-)

5 jahalš jahalš | 31. října 2012 v 12:15 | Reagovat

Wau, krásna a úžasná kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama